Aerolinky Smartwings se třemi českými piloty tento týden úspěšně přepravily členy Norského polárního institutu na jejich základnu v Antarktidě. Šlo o historicky první přistání společnosti a také světové prvenství s letounem Boeing 737 Max na tomto kontinentě. O podrobnostech nezvyklé cesty informoval online deník Aktuálně.cz ve čtvrtek.
Výzkumná stanice Troll Research Station provozovaná Norským polárním institutem se nachází 235 kilometrů od moře ve východní části Pobřeží princezny Marty v Zemi královny Maud. Věnuje se monitorování životního prostředí a klimatu, vědeckému výzkumu a mapování. Samotná runway se nachází přímo na ledovci v nadmořské výšce 1232 metrů a v okolí žádná záložní přistávací plocha není.
Boeing registrace OK-SWB vzlétl z norského Osla a směřoval s mezipřistáním v Čadu do jihoafrického Kapského města, odkud zamířil na Antarktidu. Letadlo urazilo celkem 15 680 kilometrů. Let na trase Kapské Město - Troll Airfield trval šest hodin. Na Antarktidě letadlo strávilo zhruba dvě hodiny, aby posléze zamířilo znovu přes Kapské Město do norské metropole.
Jakým výcvikem museli projít piloti Smartwings, kteří absolvovali let na Antarktidu?
Každý z pilotů, který se letu na Antarktidu zúčastnil, byl již měsíce před tímto letem zapojen do přípravy celého projektu a měl tak k dispozici maximum informací potřebných k bezpečnému provedení letu.
Navíc aby mohl být pilot na tento let vůbec nasazen, musel již mít kvalifikaci pro lety dle pravidel ETOPS (jedná se o let ve vzdálenosti větší než 400 námořních mil od nejbližšího záložního letiště, pozn. red.). Dále absolvovat výcvik pro let na takzvané izolované letiště, výcvik pro let v oblasti mezi Jižní Afrikou a Antarktidou a též všechny osoby na palubě prošly výcvikem pro přežití v polárních oblastech.
Jak se ovládání letounu v této oblasti liší oproti jiným letištím na světě? Je možné to k něčemu přirovnat?
Ovládání letadla se v arktické oblasti neodlišuje od ovládání například v zimních podmínkách Evropy. Navíc tím, že podmínkou pro uskutečnění letu byly velmi dobré meteorologické podmínky v místě přistání, kde v době naší zimy převládá slunečné počasí se suchým vzduchem - takzvaná polární poušť, byl i výskyt námrazy na letadle výrazně eliminován.
Samotný přílet na letiště probíhá za podmínek, kdy pilot musí mít neustále vizuální kontakt se zemí. Nicméně pilot není odkázán jen na to, co vidí pod sebou. Moderní navigační systémy letadla, které nejsou závislé na pozemních radionavigačních zařízeních, dokáží letoun navést s několikametrovou přesností až na samotné finále.
Zde je sice samotné přistání ztíženo absencí světelných prostředků na letišti samotném, ale za pěkného počasí s jasným horizontem ani toto nedělá pilotovi větší problémy.
Samotné dosednutí či vzlet by se pak dal přirovnat třeba k dosednutí na zasněžené ruzyňské letiště.
A jak se liší ovládání tohoto letounu oproti ostatním modelům, které na Antarktidě přistanou?
Vzlet a přistání se liší typ od typu letadla vždy. Nezáleží tedy, zda se jedná o polární letiště, nebo letiště v Evropě. Jen je třeba dodržovat postupy dané výrobcem letadla pro zimní provoz.
Čeho jste se během této akce vyloženě obával?
Jsou asi dvě věci, kterých jsme se obávali. V prvé řadě je to případná technická závada, která kdyby se vyskytla, mohla by letadlo na Antarktidě uzemnit. Tuto možnost jsme eliminovali tím, že s námi na letu byli přítomni i dva zkušení mechanici, kteří měli pro tento let s sebou řadu pečlivě vybraných náhradních dílů.
Druhá věc, na kterou jsme si museli dát velký pozor a byla jí věnována značná pozornost, bylo počasí v místě přistání. Letiště Troll leží v takové vzdálenosti od Jižní Afriky, že i přesto, že letoun startoval s maximální možnou zásobou paliva, nebylo možné se zpět již vrátit. Proto byl na trati stanoven bod, před jehož minutím musela mít posádka jistotu, že počasí bude v době příletu stoprocentně vyhovovat pro bezpečné přistání.
Aerolinky Smartwings přistály jako první s letadlem Boeing 737 Max na Antarktidě
