reklama
 
 

Češka z Boeingu 737 MAX 8: Říkali jsme si, že nás přece musí nechat někde přistát

13. 3. 2019 17:55
Kateřina Richterová v úterý seděla v Boeingu 737 MAX 8, který mířil z Kapverd do Prahy. Až ve vzduchu se ovšem piloti stroje dozvěděli, že Evropská agentura pro bezpečnost letectví tento typ letadla do evropského vzdušného prostoru nevpustí. Napjatou situaci cestujících na palubě popsala v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Po dvou nehodách Boeingu 737 MAX 8 se Evropská agentura pro bezpečnost letectví rozhodla zakázat tomuto typu letadla vstup do evropského vzdušného prostoru. To se ovšem piloti letu z Kapverd dozvěděli až ve vzduchu, přestože už před jejich odletem uzavřela své nebe pro tyto stroje řada evropských států. Pocity z letu popsala Aktuálně.cz Kateřina Richterová z Čáslavi.

Odkud jste letěla?

Letěli jsme z ostrova Boa Vista ze souostroví Kapverdy do Prahy.

Jak dlouhý měl být samotný let?

To z hlavy nevím, ale plánovaný přílet byl ve čtvrt na dvanáct v noci. Do Prahy jsme se ale dostali až kolem páté ráno.

Jak let probíhal?

Potom co jsme nastoupili, nám bylo posádkou sděleno, že nás Německo neplánuje pustit přes svůj vzdušný prostor. To jsme věděli předtím, než jsme vzlétli. Ale opravdové problémy nastaly, až když jsme se dostali k Evropě. To už nás nechtěl do svého vzdušného prostoru pustit ani jeden stát, nemohli jsme nikde přistát a nevěděli jsme, co bude.

Vás nevyděsilo, když posádka řekla, že letadlo, ve kterém sedíte, nesmí letět nad Německem?

Počítala jsem s tím, že to jsou profesionálové, že vědí, co dělají, a mají náhradní plán, jak se dostaneme do Prahy. Tak to působilo. Neletíme přes Německo, ale to je v pořádku, protože se nějak do Prahy dostaneme. Ta informace, že se nedostaneme přes Německo, to se k nám dostalo, až když jsme seděli. To, že nepoletíme dál, to se k nám dostalo, až když jsme se blížili k Evropě.

Jaká byla nálada na palubě, když jste se dozvěděli, že nemůžete do Evropy? To už bylo jasné, že minimálně přiletíte pozdě.

Říkali jsme si, že někde nás musí nechat přistát. Postupem času nám posádka vždycky řekla "tak tady taky nemůžeme přistát". Nervozita postupně narůstala, ale nikdy to nepřerostlo v nějaký chaos.

Plán byl, že zkusíme nějak proletět Evropou, ale neříkali nám konkrétní země, co nás odmítly. Pak už nám řekli, že jediné letiště, které nás akceptuje, je Malta. Takže poletíme tam. Tam jsme patnáct minut kroužili, než nám řekli, že tady také ne. Pak už jsme nevěděli, kam letíme, jak dlouho to bude, jestli tam pro nás pak někdo přiletí a kdy.

Kde jste nakonec přistáli a jak jste se dostala do Prahy?

Nakonec jsme přistáli na tuniském letišti. Tam pro nás letělo letadlo, pokud se nepletu, tak z Lyonu, s náhradní posádkou a ti nás dopravili do Prahy. Samozřejmě to byl jiný typ letadla.

Omlouval se vám někdo cestou, nebo vás jen informovali o situaci?

Omlouvali se nám několikrát a při informačních sděleních nám děkovali za trpělivost. Než jsme přistáli v Tunisku, tak nás ještě prosili, abychom situaci nevyčítali posádce, protože posádka je na palubě s námi a zažívá s námi úplně tu stejnou situaci, se kterou nemohou nic udělat.

Kompenzovali vám nějak vaše strasti?

V Tunisu na letišti jsme dostali zdarma občerstvení. Byl tam otevřený menší bufet, když jsem si vzala vodu, ukázala jsme to pánovi, co tam obsluhoval. Ten kývl, zapsal si to. Nic jsem neplatila.

Kdo podle vás v tomto případě udělal chybu?

Pro mě je to těžké určit. Nevím, kdo učinil to rozhodnutí, že poletíme stejným typem letadla, jako jsou ty dvě, která spadla. Neměli nám povolit vzlétnout, když věděli, že tyto problémy nastanou. Když Německo řeklo, že nemůžeme proletět, tak už mohli vědět, že se něco stane. Že budou problémy.

autor: Ondřej Neufus | 13. 3. 2019 17:55

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama