Mají ženy pro IT nějakou speciální dovednost, která mužům chybí?
Ženy dokážou věci lépe spojovat, podívat se na ně z vícero širších úhlů pohledu. Nějaký specialista (muž) v daném oboru třeba často nevidí kontext a pak se mu může špatně komunikovat na jedné straně se zákazníkem a na druhé straně se svým interním týmem, takže například na pozice IT consultant nebo IT support se hodí právě ženy.
Dále je to možná i multitasking (dělání několika činností najednou - pozn. red.). Jak si ověřuji u nás v týmu a podle toho, co jsem zažil i v jiných firmách, tak v tomhle bývají nejlepší maminky po mateřské, které jsou většinou perfektní v time managementu, protože musí zvládat jak rodinu, tak i práci.
A přetrvávají stále v české společnosti předsudky, že ženy do IT zkrátka nepatří?
Předsudky souvisí s tím, že se toto povolání stalo docela prestižním, nabízelo větší a větší příjmy a rostla možnost se uplatnit. Firmy u tohoto povolání potom často hledaly kontinuitu a stabilitu a u žen možná zkrátka měly vidinu toho, že půjdou na mateřskou, a možná tam začíná diskriminace, která v této společnosti stále trochu přetrvává.
Myslím, že u generace žen 30+ tento stereotyp stále překonaný není a je před námi ještě spousta práce. Ani rodiče do nějaké doby nevnímali možnost, že by dívky mohly chodit na průmyslové školy. A také až nyní existují dvě nebo tři střední školy, ve kterých se učí IT samostatně jako obor. Bude tedy ještě spousta práce s tím, přesvědčit tu generaci, že IT je cesta. I když já mám kolem sebe spoustu žen, které do IT směřují aspoň částečně, ať už jde o překladatelky, které používají nějaký automatizovaný překladový systém, nebo třeba novinářky, které čím dál víc používají systémy pro zpracování dat.
Když se podíváte zpátky do historie, tak jsme mívali v IT 37 procent žen (v 80. letech - pozn. red.) a bralo se to jako jedno z těch povolání, které tady prostě je a ženy a muži se o něj dělí. Stereotyp, že jde o mužskou práci, se možná vytvořil i tím, že se IT zařadilo mezi technické obory, na které běžně více chodili muži. A úplně se zapomnělo na to, že první programátorky byly ženy.
A jak dnes IT odvětví vnímají ženy, které se na kurzy Czechitas hlásí? Vědí, že zdaleka nejde jen o mužskou záležitost a není to tak, že by na taková povolání neměly "mozek"?
Nahrává tomu i dnešní doba, kdy ženy vidí příležitost pracovat z domu, což je pro ně důvod, proč se s IT nástroji naučit pracovat. Tyto nástroje budou potřebovat všichni a většina společnosti si to už uvědomuje, i díky covidu.
Na jarní Digitální akademie jsme měli trojnásobný zájem, než jaké máme kapacity. Zájem je obrovský a jde o úžasné motivující příběhy žen, které buď povýšily ve své stávající práci, tedy jde o upskilling (rozšíření dovedností - pozn. red), nebo které za sebou mají reskilling (rekvalifikaci, pozn. red.). Pro firmy je pak velká výhoda, že uchazečka o práci má jednak zkušenosti z nějakého jiného oboru, ať už je to výroba, nebo třeba služby, a k tomu má ještě přesah do IT, takže se - jak jsem říkal na začátku - na problematiku či agendu firmy dokáže podívat z více úhlů pohledu.
O Czechitas
- Neziskovou organizaci založila v roce 2014 datová analytička Dita Formánková (na snímku).
- Ondřej Čejka působí ve funkci provozního ředitele od podzimu 2020.
- Organizace se primárně zaměřuje na ženy, které chtějí změnit kariéru a začít působit v IT.
- Pořádá různé workshopy a dlouhodobé kurzy v rozličných oblastech IT na odlišných úrovních pokročilosti, například několikaměsíční intenzivní kurz Digitální akademie.
- Organizuje i kurzy pro děti a mládež a učitele.
- Působí v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Českých Budějovicích a Liberci.
- Za rok 2020 vzešlo z jejích kurzů téměř 10 tisíc absolventů.
- Za roky 2016 až 2020 pomohla najít práci v IT více než 500 absolventkám, nejčastěji na pozicích data analyst / business intelligence, web developer, tester, consultant a software developer.
- V lednu získala největší grant ve své historii ve výši jednoho milionu eur (26 milionů korun) od nadace dánského výrobce střešních oken Velux Foundations. Díky penězům chce expandovat do dalších šesti měst a rozšířit kurzy pro středoškoláky a věkovou skupinu 45+.
- Jak upřesňuje mluvčí Czechitas Jan Schönbauer, organizace neusiluje o více žen v IT, ale o to dostat více IT do žen: "Někdo nás zvenku může vnímat tak, že bychom chtěli genderové kvóty nebo něco takového, ale to my nechceme. My jenom vidíme obrovský potenciál, který v ženách je, a to, že ženy byly z nějakých důvodů od IT odrazeny v průběhu svého života, ale přitom mají přirozený talent."
Jak je přeučení se na IT náročné?
Myslím, že když s něčím začínáte, tak je všechno těžké úplně stejně. Je to o tom, že do toho musíte dát vůli, začít a nebát se toho. Samozřejmě pak jsou třeba sporty nebo takové typy oborů, kde je třeba nějaký talent, aby vám to šlo lépe nebo jste měli lepší start. U IT ale například není žádná extrémně těžká matematika nebo algoritmizace. Když tomu dáte čas, tak se dostanete na úroveň, na kterou chcete. Možná že vám půjde lépe třeba web development (tvorba webových stránek, pozn. red.) než data, nebo naopak. Každému dává smysl něco trochu jiného a najde si cestu k něčemu jinému. Někdo je třeba kreativnější, tak se uplatní v grafice.
Náročné je ale skloubit rekvalifikační kurz se současnou prací. Když máte práci na plný úvazek a k tomu každý druhý večer vzdělávací program (a v druhé části akademie máte už skoro každý večer nějakou aktivitu, a k tomu ještě pracujete na projektu), tak to už je těžké. Stále se to ale ještě zvládnout dá. Pokud k tomu máte ale ještě rodinu, tak skloubit to s tím, že musíte udržovat domácnost, obstarávat děti, manžela a tak dále, to už je náročné. A nemáte víkendy - celou sobotu nebo i neděli trávíte také studiem nebo prací na úkolech. Náročná je tedy určitě ta intenzita kurzu.
Ideální je mít doma podporu. Pamatuji si příběh jedné absolventky, která říkala: "Když jsem se na akademii dostala, tak jsem si doma postavila manžela a děti vedle sebe a řekla jsem jim, že teď se nebudu tři měsíce starat já o ně, ale oni se budou starat o mě, protože já se teď budu učit, učit a učit a pracovat a nebudu mít moc čas vám vařit, prát, jezdit na výlety, na nákup a tak dále." Říkala, že tahle "spolupráce" v domácnosti pak už zůstala nastavená i nadále a odpovědnost za domácnost už nebyla jen na jednom člověku.
Děje se někdy to, že by ženy už před kurzem odešly ze současného zaměstnání, vyhradily si tři měsíce na Digitální akademii a pak si našly práci v IT, aby to pro ně nebylo tak časově vyčerpávající?
Takový případ si teď nevybavím. Někdy se ženy v současném zaměstnání domluví třeba na kratším úvazku, takový případ u nás máme. Ale odejít ze zaměstnání, to už je hodně o odvaze. A možná že to je něco, co by udělali spíše muži.
Firmy si IT odborníky samy vychovají
Co nastává ve chvíli, kdy ženy kurz úspěšně absolvují? Organizaci Czechitas samy oslovují firmy, které mají o absolventky zájem?
Určitě, téměř každý den přichází poptávky od firem, zda můžeme nějakou nabídku nasdílet, a konkrétně třeba absolventkám datové nebo webové akademie. Jsou dvě možnosti. Když je to naše partnerská firma (např. Avast, Microsoft - pozn. red.), tak nabídku sdílíme. Některé partnerské firmy si u nás také objednají pre-screening (předvýběr nejvhodnějších kandidátek - pozn. red.), kdy naše kariérní spojky vyberou některé absolventky a udělají s nimi pre-screening call (hovor - pozn. red.). Při něm zjistí, jestli se kompetencemi a zkušenostmi na danou pozici hodí, a přímo je potom propojí na druhé kolo do dané firmy.
Pokud jde o firmu, s kterou nespolupracujeme, tak se buď na nějaké spolupráci domluvíme, nebo si u nás případně může firma za nějakou symbolickou částku, kterou my pak podpoříme další vzdělávací aktivity, objednat recruiting (hledání relevantní uchazečky mezi absolventkami - pozn. red.).
Jak je u pohovoru důležité, jak absolventka kurzů Czechitas podá to, že sice v daném oboru ještě nemá bohaté pracovní zkušenosti, ale přesto má po absolvování kurzů Czechitas co nabídnout?
Absolventky si často nevěří v tom, že stačí to, že umí jen základy a mají v dané oblasti jen základní orientaci, a že se další věci naučí až ve firmě (když ve firmě mají podporu, samozřejmě u některých podniků kvůli tomuhle narazí).
Ženám se snažíme pomoct tak, že jsme teď do Digitální akademie přidali modul od našich kariérních poradkyň, které jim se sebevědomím pomohou. Firmy často berou lidi, kteří nemají žádnou znalost a sami si je vychovají (entry-level job). Tam je potom třeba, aby firma počítala s tím, že ten člověk ještě bude stát nějakou kapacitu jejich týmu, který ho bude učit, a že se člověk sice pracovně zapojí hned, ale nebude vědět všechno.
Některé absolventky určitě narazily v tom, že očekávání od firmy byla mnohem větší nebo se ta očekávání na začátku společně nesladila. Teď už si na to ale i my dáváme větší pozor a s firmami to více komunikujeme. Samozřejmě že každá absolventka má také jinou úroveň, některá si třeba pak udělá nějaký další navazující dlouhodobý kurz, kterým si znalost doplní.
Sebevědomí se ale určitě snažíme podporovat (v rozumné míře samozřejmě - aby si ženy třeba ve firmě hned neřekly o seniorní plat). Pro firmy je navíc velký benefit také to, že vědí, že ženy, které se k nim hlásí skrze naši organizaci, jsou ochotné se učit. V tomto jsme pro ty firmy už velký filtr. Kdyby vybíraly na celém velkém pracovním trhu, tak se přihlásí kdokoliv, a takhle už mají někoho, kdo musel dokázat, že má zájem se učit a je schopný se naučit.
Předpokládám, že když IT jako jeden z mála oborů roste i v době pandemie, tak jste v této době zaznamenali zvýšený zájem ze strany firem o nábor absolventek?
Hlad po IT profesionálech v Česku je dost konstantní a konstantně rostoucí. Poptávka je nyní podobně velká jako v letech 2019 a 2020, průběžně to zkrátka roste. Po čem je teď ale na trhu určitě poptávka a častěji to od firem zaznívá, je reskilling nebo upskilling interních zaměstnanců. Jednak společnosti poptávají doplnění týmů, ale zároveň teď často přemýšlí o restrukturalizaci, často zavádí datové týmy, vývoj a tak dále. Firmy se nás hodně ptají, co můžeme v reskillingu nabídnout přímo pro ně.
Jak byl pro Czechitas loni na jaře po vypuknutí koronavirové pandemie namáhavý přechod na on-line výuku?
Za nějaký týden dva se nám podařilo docela úspěšně překlopit kurzy do on-line výuky, další dva týdny jsme pak ještě dopilovávali, jak to uděláme s akademií (kurzy Digitální akademie - pozn. red.), ale všechno se podařilo.
Obava tam ale určitě byla. Jednak o ztrátu osobního kontaktu, teď už celá naše komunita pozoruje, že ten osobní kontakt zkrátka chybí. Obě strany si při něm posilují soft skills (jemné dovednosti - pozn. red.), zároveň probíhá interakce a zpětná vazba se k vám vrátí rychleji než on-line. Dále jsme se samozřejmě báli, abychom měli dostatek koučů k lektorovi, aby všichni stíhali tempo, které v pracovní skupině je. To se nám daří tím, že jsme na on-line kurzy podle potřeby přidávali více koučů.
Na školách chybí koncept, jak IT učit
Kromě kurzů pro ženy pořádáte také kurzy pro děti a mládež. Jaká je podle vás úroveň IT výuky na základních a středních školách v Česku? Je to přece obor, bez jehož základních znalostí se dnešní děti neobejdou.
K tomu se ještě hodí doplnit, že naší další "cílovkou" jsou učitelé. Já úroveň výuky samozřejmě nemůžu hodnotit, ale základní věcí je to, že každá škola k tomu přistupuje jinak. Hodně záleží na řediteli i výuce konkrétního učitele a pak i na učitelích dalších oborů, jestli techniku a IT nástroje zahrnují do výuky svých předmětů. Příští týden startujeme kurz pro učitele, který má celkem sedm modulů (o tom, jak zapojit techniku nejen do distanční, ale i off-line výuky a tak dále).
Děti naše aktivity baví. Je to vždycky hodně postavené na to, aby to bylo "learn by playing" (učení hrou - pozn. red.) nebo "learn by doing" (učení se vlastní činností - pozn. red.) - takže různí roboti, Scratch (jednoduchý programovací jazyk - pozn. red.) nebo něco, co si děti vytvoří, rozpohybují a vidí výsledek svojí práce. Často je tu samozřejmě i zájem od rodičů, aby pro děti našli šikovnou aktivitu, která nabídne rozvoj a zároveň je bude bavit.
Není - při debatě o IT ve školství - problém vysoký průměrný věk učitelů v Česku?
Myslím, že to určitě není problém. Spíše je to o tom, že není od ministerstva školství ani nikoho jiného daný žádný koncept, jak IT do školství zapojit. My se tedy teď aspoň snažíme dělat tuto vzdělávací aktivitu pro učitele, která by to do určité míry mohla doplnit a suplovat.
S kurzy pro učitele jste přišli teď kvůli covidu, a tedy on-line školní výuce, nebo jste je měli v hlavě už déle?
Už před nějakou dobou jsme měli ohledně tohoto spolupráci s Microsoftem. To se nakonec nepovedlo úplně tak, jak jsme si představovali, a nějakou dobu to pak bylo v šuplíku. Původně mělo jít o off-line akademii pro učitele - víkendovou nebo třeba týdenní přes léto. V návaznosti na příchod pandemie jsme to pak přetvořili do on-line podoby.
Podobně jsme měli v šuplíku i on-line výuku, díky které bychom se dostali i do vzdálenějších regionů. To je totiž vlastně ten největší benefit on-line výuky - dostanete se i k někomu, kdo u počítače sedí v Aši, v Albrechticích… zkrátka někde úplně na kraji republiky nebo třeba v zahraničí, kde také máme účastnice.
Je pro dnešní generaci dětí sen stát se IT odborníky, nahlíží na takové povolání jako na atraktivní?
Na to se asi ptejte dětí. Já si myslím, že je to o tom, že my jako rodiče a společnost bychom dětem měli dávat vzory. Podle mě chybí inspirace. Měly by se o to starat možná i školy, ale ty na to teď kvůli on-line výuce absolutně nemají čas. Chybí tu kanál, který by dětem přinášel nějakou inspiraci. Ve školkách k tomu asi děti aspoň trochu přičichnou díky hrám jako Kudos a dalším interaktivním hračkám. V tomto věku ale ještě nepochopí, že to je něco, kam se dá směřovat, a je problém, že je to do nějaké míry moc abstraktní.
Je zde obrovská rezerva v tom, dávat dětem inspiraci, že je možné se v IT uplatnit a že ani pohlaví, ani zázemí, ze kterého pochází, není omezující a že i z chudších poměrů se mohou dostat, kamkoliv si umanou. Třeba u Elona Muska se s jeho raketou do vesmíru a ekologickým autem kombinuje několik věcí dohromady - technologie, uvěřitelnost a směřování k lepšímu životu na planetě. A v Česku také máme příklady takových projektů, ať už jsou v oblasti IT, nebo udržitelnosti.
Jaké příklady z Česka vás napadají?
Kdybych šel mezi ženy, tak mě napadá třeba Pavlína Zychová, která spolurozjížděla aplikaci MyStay, nebo naše absolventka Jana Malá, která má úspěšnou firmu na vývoj aplikací. Máme tu třeba také firmu Productboard nebo i různé on-line platformy jako Rohlík, Zásilkovna - opět jde o kombinaci technologií a nějakého ekonomického dopravování věcí, šetření času, lidí a tak dále.
