Brno - První pokus politiků v Česku zakázat stavbu větrných elektráren na celém území kraje neprošel.
Čtyři obce z Plzeňska, které souhlasily se stavbou větrných parků na svém území, totiž vyhrály soudní boj s Plzeňským krajem. Omezení staveb větrných farem tak neplatí. Nejvyšší správní soud navíc jasně vymezil pravidla, podle kterých mohou politici stavbu větrníků regulovat.
Ve sporu šlo o stavbu desítek větrných elektráren - jenom u větrného parku Krsy a větrného parku Bezvěrov - Nečtiny šlo o šestnáct větrných elektráren. Kraj se postavil plánům obcí a v Zásadách územního rozvoje Plzeňského kraje, což je nejdůležitější plánovací dokument pro další rozvoj kraje, stanovil, že se v regionu velké větrné parky stavět nesmějí - poškodily by krajinu, a tím i cestovní ruch.
Chráníme hodnoty naší civilizace
"Chráníme a rozvíjíme přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území. Regulování staveb, které mohou krajinný ráz narušovat, je tedy v souladu s národní i evropskou legislativou," uvedli krajští politici.
Obce Krsy, Bezvěrov, Pernatec a Nečtiny, které se už s investory dohodly na výstavbě větrných parků, s tím ale nesouhlasily a kraj zažalovaly. Podle zástupců obcí kraj stavitele větrných elektráren, a tím i obce, diskriminuje.
"Větrné elektrárny mohou tvořit dominantu krajiny, jejich viditelnost z poměrně velkých vzdáleností ještě neznamená, že do krajiny nepatří a že na ni mají negativní vliv," uvedly obce v žalobě.
Podle obecních politiků nemá celé území Plzeňského kraje takovou hodnotu, aby na celém území platil téměř úplný zákaz výstavby větrníků. A krajským politikům navíc nevadí stavby, které krajinu hyzdí stejně nebo ještě víc jako větrné elektrárny.
"Je to diskriminace, kraji přitom nevadí stožáry vysokého napětí, základové stanice mobilních operátorů, dopravní stavby, lomy," uvedli starostové obcí v žalobě.
Senát Nejvyššího správního soudu vedený soudkyní Marií Turkovou stížnosti obcí vyhověl. Soudci rozhodli, že kraj má právo regulovat velké stavby na svém území s ohledem na to, jakým způsobem ovlivňují vzhled krajiny.
Podle soudců ale kraj nedokázal zdůvodnit, proč přistoupil k regulaci právě větrných farem a proč zákaz platí na celém území kraje.
Zájem cestovního ruchu nestačí
"Odkaz na ochranu krajinného rázu se Nejvyššímu správnímu soudu jeví nepostačujícím, neboť území Plzeňského kraje rozhodně není jednotné co do charakteru krajiny a potřeb ochrany krajinného rázu. Nepochybně existuje řada míst, kde by větrné elektrárny nebo jejich farma nepůsobily nijak zvlášť škodlivě a nenarušovaly ráz tamní krajiny. Zákaz, který nebyl patřičně odůvodněn, nemůže podle názoru Nejvyššího správního soudu obstát," rozhodli soudci.
Soudci dodali, že zákaz pro větrné elektrárny musí platit jenom pro určitá místa kraje. "Veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny, nesouhlas jedné obce s jedním konkrétním záměrem umístění větrných elektráren, ani zájem na rozvoji cestovního ruchu a rekreace nemůže ospravedlnit všeobecný zákaz lokalizace farem větrných elektráren platný na celém území kraje," rozhodli soudci.
Podle nich musí politici posuzovat řadu hledisek a ne všechny jsou pro stavbu větrníků nepříznivé. "Existuje řada názorů na vzájemný vztah cestovního ruchu a větrných elektráren, z nichž zdaleka ne všechny považují větrné elektrárny za negativní vliv na rozvoj cestovního ruchu," dodali ve svém verdiktu soudci.
