Brno - Úřady si nesmí ulehčovat svoje rozhodování a v případech, kdy posuzují opatření proti lidem, kteří mají mít dluhy, ale neví o nich, musí podniknout veškeré kroky, aby je našli.
A úřady by také měly opustit praxi, kdy za opatrovníky lidí, kteří mají dlužit peníze, ustanovují svoje vlastní zaměstnance. Opatrovník by přitom měl chránit práva lidí, se kterými úřady vedou řízení.
Našel ho až exekutor
Ústavní soudci takto rozhodli v případě muže, který měl dlužit peníze za telefonní hovory společnosti Telefónica O2. Český telekomunikační úřad (ČTU) vydal rozhodnutí, kterým dluhy v řádu několik set korun potvrdil.
Úřad nemohl rozhodnutí doručit, na adrese získané z centrální evidence obyvatel muž nebydlel, měl tam pouze svůj umělecký ateliér. A úřad mu proto ustanovil opatrovníka z řad svých zaměstnanců. Telefónica O2 začala peníze vymáhat a dosáhla nařízení exekuce, dluhy přitom výrazně narostly.
A teprve po čtrnácti měsících od rozhodnutí ČTU se muž dozvěděl o tom, že měl dlužit za telefonní hovory a byla proto na jeho majetek nařízena exekuce - dostal totiž na adresu svého trvalého bydliště oznámení od exekutora.
Muž se proto obrátil se stížností na Ústavní soud. Ve stížnosti uvedl, že od roku 1957 trvale bydlel na adrese, na kterou mu bylo doručeno nařízení o exekuci. A podle něj tak došlo k porušení jeho práva na to, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům .
Ústavní soudci stížnosti muže vyhověli. Podle nich úřad postupoval chybně a velmi vážně porušil práva muže.
„Úřad před ustanovením opatrovníka nedostatečným způsobem zjišťoval místo pobytu a jako opatrovníka ustanovil svoji zaměstnankyni, která nemohla účinně hájit práva stěžovatele (což také řádně nečinila), čímž mu znemožnil účast na řízení a možnost se v něm svých práv řádně domoci," rozhodli soudci.
Minimální aktivita
Podle soudu je jedno, jestli byl úřad vedený snahou rychle rozhodnout nebo šlo o nedbalost. „Ústavní soud je přesvědčen, že s ohledem na minimální aktivitu ČTÚ směřující ke zjištění skutečného místa pobytu stěžovatele v době řízení, lze jeho postup označit za ryze formální," uvedl senát Ústavního soudu vedený soudkyní Ivanou Janů.
Podle soudců nestačí to, že si bydliště ověří úřad jednou z centrální evidence obyvatel. Kdyby totiž svůj dotaz opakoval, tak by zjistil, že správnou adresa zjištěna byla a že na ní má muž trvalé bydliště už od roku 1957.
A opatrovníka je podle soudců potřeba hledat mezi lidmi z okruhu člověka, o kterém úřad rozhoduje a jsou tak schopni zastupovat jeho práva.
„Nelze očekávat, že podřízený pracovník/zaměstnanec jako opatrovník účastníka řízení bude brojit proti postupu úřadu. Je tedy zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení," uvedli soudci.
To se potvrdilo v řízení, které posuzovali. Opatrovnice totiž pasivním přístupem přispěla k porušení práv muže. Ústavní soudci proto verdikt Českého telekomunikačního úřadu zrušili.
V Česku je takových případů tisíce. Jenom ČTU řeší ročně až 70 tisíc případů neplatičů za telefon.
Jde už přitom o druhý verdikt ústavních soudců ve prospěch lidí, kteří mají dlužit a neví o tom.
Už loni se soudci zastali Evy Hotárkové, po níž telekomunikační úřad požadoval osmnáct tisíc. Služby jí byly vyúčtovány za období, kdy už na dané adrese nebydlela a úřad podle soudců nevyvinul dostatečné úsilí zjistit si její novou adresu.
