Brno - Ještě dnes se devadesátileté Boženě Doubravové při vzpomínkách na chvíli, kdy kvůli měnové reformě její rodina přišla o část úspor, chvěje hlas.
A to ze dvou důvodů - rozrušením z toho, jak v podstatě snadno před šedesáti lety ze dne na den přišla její rodina o peníze, a taky hrdostí. Je totiž stále pyšná na svého manžela Karla, který si proti její vůli prosadil svou a na dvoře domku v Bojkovicích na Zlínsku postavil měsíc před reformou další hospodářské stavení. A uchránil tak třicet tisíc korun před znehodnocením.
„Kdyby ještě žil, tak bych ho objala a políbila. Tak mu aspoň posílám pozdrav do nebe. Zachránil nám 30 tisíc korun," vzpomíná žena. „Karel byl typický chlap ze Slovácka, tvrdohlavý a paličatý, nebylo s ním lehké vyjít. A ta jeho tvrdohlavost nám zachránila aspoň část úspor před komunisty," dodává žena, která žije u příbuzných v Brně.
Nevěřila jsem, že to udělají
Manželé, oba katolíci, měli před měnovou reformou naspořených asi šedesát tisíc, šetřili na věno pro děti a taky na stáří. A doba byla zlá, světlé zítřky v podání komunistů stále nepřicházely. „To víte, u nás to nebylo s jídlem tak úplně hrozné, lidé měli domácí zvířata, slepice, fungoval výměnný obchod. I té slivovice se našlo, ale stejně to byla těžká doba. Vládli nám blbci a gauneři," vzpomíná žena, která pracovala jako prodavačka v bufetu.
Když se začaly šířit fámy, že komunisté chystají měnovou reformu, moc tomu nevěřila. „To víte, lidé si v bufetu povídali o všem. A takových fám bylo - pořád se mluvilo o tom, že zas bude válka. Moc jsem těm řečem o tom, že nám seberou peníze, nevěřila," říká o konci roku 1952 Božena Doubravová.
Její muž, zatvrzelý lidovec, ale věřil, že komunisté jsou schopní všeho špatného. Pracoval ve strojírnách ve Zlíně a s kamarády začal vymýšlet, co by šlo rychle udělat, aby peníze zachránil. „Doma říkal, že když si komunisté troufli na Baťu a po válce mu majetek nevrátili, a když vyhnali sedláky ze statků, tak pro ně osud nějakých malých lidí není podstatný. A říkal, že musíme dát peníze do něčeho, co nám komunisti nevezmou. Já jsem ale věřila, že na peníze nikdo sáhnout nemůže, že si to snad nemohou dovolit," říká Božena Doubravová.
Karel Doubrava tak bez jejího vědomí vzal třicet tisíc, nakoupil materiál a začal na dvoře rodinného domu stavět hospodářské stavení. To rodina vůbec nepotřebovala, v té době doma žádná zvířata neměla. „V té chvíli to byla nejhorší chvíle našeho manželství, myslela jsem si, že se zbláznil. Přestala jsem na něj mluvit, a kdybych nebyla věřící a neslíbila mu svou lásku před Bohem, tak jsem od něj odešla," vzpomíná žena.
Nepřišli jsme o všechno
A nic nepomohlo ani to, že peníze začali v předtuše utrácet i další lidé, které znala. „Nakupovali obrazy, zlato, krávy. Přes všechno utajení prostě lidé komunistům nevěřili," dodává.
V polovině května Karel Doubrava stavení se svými kamarády dokončil, to už z obchodů mizelo všechno zboží. „V bufetu jsme neměli co prodávat, panika vrcholila, lidé skupovali všechno, co jim přišlo pod ruku," říká Božena Doubravová.
Když 31. května přineslo Rudé právo oslavné články o tom, jak měnová reforma zlepší lidem život a čeká je ráj na zemi, znovu Božena Doubravová na svého muže promluvila.
„Byla jsem hloupá a věřila, že lidé nejsou tak úplně zlí. Karel se na mě nezlobil a to bylo pro mě v té hrůze podstatné," říká žena, kterou reforma připravila o asi třicet tisíc korun. „Dostali jsme za to 700 korun. Dům, který už teď nestojí, ale sloužil nám dlouhá léta, nám zachránil zbytek peněz," dodává žena. Dopadla lépe než její známá. Ta svému muži, který chtěl nastavit rychle další patro k domu, nevěřila a 100 tisíc korun nechala schovaných doma. O většinu peněz tak přišla.
