Brno - Obchodní řetězec Makro prohrál boj se státem o daně, které má doplatit kvůli nedostatečné kontrole v souvislosti s podvody s daní z přidané hodnoty.
Nejvyšší správní soud totiž zamítl tři stížnosti Makra, které se bránilo proti doměřené dani z přidané hodnoty převyšující šest milionů korun.
Řetězci, který patří mezi největší na tuzemském trhu, finanční úřad daň vyměřil za to, jak postupoval při podezřelých obchodech jiných podnikatelů s Becherovkou a telefonními kartami, které měly putovat z českých obchodů Makro na Slovensko. Místo toho se ale prodávaly v Česku.
Podvodníci lhali
Ve sporu jde o to, že Makro vystavovalo faktury bez DPH zákazníkům, kteří zboží měli vyvézt na Slovensko. Faktury řetězec vystavil i přesto, že třeba bedny nápoje Becherovka nebo stovky telefonních karet ještě v době vystavení faktur byly v prodejnách nebo skladech firmy a nemohly tak být na Slovensko vyvezeny.
Zboží bez daně pak podvodníci prodávaly v Česku. Soud tak do vězení třeba poslal skupinu podnikatelů, kteří místo vývozu do zahraničí prodávali telefonní dobíjecí kupony oproštěné od daně v České republice, část z nich nakoupili právě v Makru.
Makro se ale proti doměření daně bránilo. Firmě úředníci neměli podle žaloby na Finanční ředitelství v Praze dovolit nahlížet do spisu a neměla tak možnost dostatečné obrany. A neúspěšné měly být také pokusy nahlížet do spisů policie a slovenského berního úřadu, kde byly informace o podvodech s DPH.
„Řetězec poskytoval dané zboží svým zákazníkům až poté, kdy se zaregistrovali a doložili údaje, které o sobě v rámci registračního procesu tvrdili. Poté, kdy začal mít podezření o páchání trestného činu krácení daně některými svými zákazníky, informoval neprodleně policii, změnil pravidla pro dodání zboží a podle „starých" pravidel pokračoval až po výzvě policie," uvedli zástupci Makra ve stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.
Soud zároveň požádali, aby celý spor předložil k Evropskému soudnímu dvoru, který je nejvyšší daňovou instancí v Evropské unii.
Dobrá víra to nebyla
Nejvyšší správní soud ale všechny tři stížnosti Makra zamítl. „Stěžovatel (Makro) nebyl při projednání daňové kontroly zkrácen na svých právech. S důvody obsaženými ve zprávě o daňové kontrole byl řádně seznámen a byla mu poskytnuta možnost vyjádřit se ke zprávě ještě před jejím podpisem a navrhnout její doplnění," rozhodli soudci.
Podle soudců řetězec příliš spoléhal na písemné prohlášení svých zákazníků a nepřijal opatření, které by možnosti daňového úniku vyloučily. „Tvrzení, že stěžovatel přijal veškerá opatření k vyloučení účasti na podvodu, je proto stěží hájitelné," uvedli soudci.
Podle nich z celého sporu vyplývá jednoznačný závěr o tom, že Makro chybovalo.
„Řetězec neprokázal existenci dobré víry, že se svým jednáním neúčastnil daňového podvodu, tedy například, že v rámci svých obchodních aktivit přijal dostatečná opatření bránící riziku možného daňového podvodu," rozhodli soudci Nejvyššího správního soudu.