České Budějovice - Dvojnásobně vyšší zisk zaznamenala loni společnost Madeta, největší domácí zpracovatel mléka. Roste jí také export, který se na celkových prodejích podílí zhruba čtvrtinou. Poptávka se zvyšuje hlavně v arabských zemích.

Firma prošla krizovým obdobím a zaměřila se na snižování nákladů. V horizontu dvou let počítá s uzavřením dvou ze stávajících pěti závodů. I nadále ale chce dbát na kvalitu. "Do našich výrobků a zejména do Lipánků se sypat žádná náhražka nebude," říká Milan Teplý, generální ředitel Madety, v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Podle dostupných údajů se pokles spotřeby mléčných výrobků v České republice loni zastavil. Po pěti letech zájem Čechů stoupl. Pomohl tento trend také výsledkům Madety jakožto největšího domácího zpracovatele mléka?

Milan Teplý: Madeta zakončila podle finálních údajů loňský rok v zisku 65,8 milionu korun. V porovnání s rokem 2011 to pro nás znamená téměř dvojnásobně lepší výsledek. Obrat se pak mírně zvýšil na 5,1 miliardy korun.

A.cz: A jak se vám zatím daří letos?

Pokračujeme v meziročním růstu. Za první měsíce jsme ziskově i obratově zhruba do deseti procent nad hranicí stejného období roku 2012. Víc než deset procent to ale asi není, loni jsme hodně investovali a letos v investicích pokračujeme. Nicméně daří se nám, jsem spokojen.

A.cz: Očekáváte tedy další zlepšení?

Ano, alespoň zatím to tak vypadá. Jestli to tedy smím říkat. Úspěch je zpravidla po právu potrestán. Dříve jsme se takovýmto pozitivním výhledům vyhýbali, i kvůli zemědělcům. Říkali jsme si, zemědělci jsou chudáci a Madeta se tady pyšní, jak se jí dobře daří. Ve skutečnosti si ale myslím, že zemědělcům prospěje, když se bude Madetě dařit dobře. A jsem rád, že se zemědělcům daří dobře. A myslím to vážně.

A.cz: Hovořil jste o investicích. Předpokládám, že směřovaly do restrukturalizace výroby. Na kolik vás restrukturalizace loni přišla?

Naším dlouhodobějším podnikatelským záměrem je snížení počtu výrobních fabrik. Do přeskupení výroby a rozšíření závodu v Plané nad Lužnicí šlo loni 100 milionů korun. Letos bychom rádi v investicích pokračovali, a to v podobném rozsahu.

A.cz: Kolik máte v současné době závodů?

Máme pět závodů. V Plané nad Lužnicí vyrábíme například Madeland, Jihočeský eidam nebo Jihočeské pomazánkové máslo. V loňském roce jsme do tohoto závodu přesunuli také výrobu mozzarely nebo balkánského sýra z Prachatic, kde jsme produkci ukončili.

Dále máme Řípec, kde vyrábíme například tavené sýry Blaťácké zlato nebo Kamadet. V Jindřichově Hradci máme závod na výrobu jogurtů, tvarohů a dalších mléčných dezertů, jako je třeba Lipánek. Další specialitou tohoto závodu je zrající sýr Romadur, loni jsme sem přesunuli i výrobu Jihočeského cottage. Naším čtvrtým závodem je Pelhřimov, který je zaměřen na produkci mléka. Niva je pak doménou českokrumlovského závodu.

A.cz: O kolik výroben v rámci dalšího zeštíhlování přijdete?

Ve finále chceme mít pouze závody v Plané nad Lužnicí, Jindřichově Hradci a Českém Krumlově. České Budějovice a Jesenici u Prahy si pak ponecháme jako logistická centra. Centrum v Jesenici je již hotové, je na ideálním místě, vlastní sklad funguje bezvadně. Chceme dokonce nabídnout skladové prostory pro ostatní potravinářské firmy. Výrobnu v Českých Budějovicích jsme transformovali pouze na logistické centrum již v roce 2010.

A.cz: Znamená to, že lidé přijdou o některé tradiční produkty?

To v žádném případě. Plánujeme, že Řípec budeme využívat jiným způsobem, nicméně mlékárenská produkce bude přesunuta do Plané nad Lužnicí. Do Plané půjde výhledově i Pelhřimov. Předpokládáme, že se nám počet výrobních závodů podaří zredukovat do dvou let. Samozřejmě s přesunem výroby souvisí i výše uvedené investice. V Plané nad Lužnicí jsme na tom tak, že jsme přikoupili pozemky a nyní se tam staví.

Loni jsme ukončili výrobu v závodu v Prachaticích, který jsme již prodali. Ještě o dva roky dříve jsme zastavili výrobu ve Strakonicích. Nevíte o nějakém kupci pro Strakonice? Areál jsme vystěhovali a zatím jej pronajímáme.

A.cz: Bude s konsolidací spojeno i propouštění?

Velice nepatrné. Bude to maximálně do padesáti lidí z celkových zhruba 1650. Půjde o přirozený úbytek, tedy odchody do důchodu a podobně. V případě Řípce je výborné, že je kousek od Plané nad Lužnicí, takže nebude problém dojíždět. Těm zaměstnancům, kteří budou mít zájem, jsme schopni umožnit přechod na téměř stejnou práci v Plané. Zajistíme i kyvadlovou dopravu.

Exportní jedničkou je arabský svět

A.cz: Jak se vám nyní daří v exportu? Jaký má podíl na celkových prodejích?

Rozhodně evidujeme nárůst. Zatím se export na našich celkových prodejích podílí zhruba jednou čtvrtinou a podíl chceme navyšovat. Doufám, že se to podaří.

A.cz: Jaké jsou pro vás v současné době největší exportní země?

Je to arabský svět. Poptávka po našich výrobcích se v tomto regionu zvyšuje, zejména v souvislosti s válkou v Sýrii. Ta pro arabský svět vyráběla sýry podobné těm našim. Dříve jsme tam dodávali 1550 tun sýrů ročně. Nyní se dodávka pohybuje okolo 2200, 2300 tun. Samozřejmě dalším velkým exportním trhem pro nás zůstává Rusko.

A.cz: Kde vidíte potenciál k další expanzi?

Budeme se snažit o Mexiko, chtěli bychom exportovat i do Brazílie. Tam už jsme také v minulosti vyváželi.

A.cz: A co Čína?

Do Číny jsme dodávali sušenou syrovátku, zatím se tam ale nechystáme vrátit. Vím, že by bylo velice šikovné dodávat do Číny, byl jsem se tam i podívat. Je to ohromný trh. Vím, že se tam chce Andrej Babiš orientovat s trvanlivým mlékem, ale já osobně si nejsem jist, zdali se Číňané naučí mléko pít.

A.cz: Plánujete teď nějakou domácí nebo zahraniční akvizici?

Nyní se soustředíme zejména na centralizaci a koncentraci výroby. V zahraničí bychom jisté zájmy měli. Teď o nich ale nemohu mluvit. Není to určitě záležitost následujících dvou let.

Jezdit k malým dodavatelům mléka se nevyplatí

A.cz: Jaké náklady se vám podaří restrukturalizací uspořit?

Vysoké. Jsou to řády milionů. Víte, proč vám to ale nemohu říci přesně? Protože se v tomto státě nedá dlouhodobě plánovat. Nevím třeba, kdo vypočítal, kolik se bude platit z dešťové vody stékající ze střech. Ale fakt je takový, že vám zatelefonují nebo pošlou fakturu, protože například v okrese Český Krumlov pršelo víc než předloni a výpočet je z předloňska, tak platíte víc a ono je to třeba 400 tisíc. Například v Plané nad Lužnicí byl třísetprocentní nárůst stočného. Takováto naprostá nepřehlednost je doménou České republiky. Do budoucna ani nevíte, kolik zaplatíte za energie.

Nicméně zpět k otázce, ptala jste se, jak nám pomůže konsolidace šetřit. Říkám, významně. Jelikož máme povinnost platit za odpadní vody, dešťovou vodu, čističky. Nedivil bych se, kdyby přibyl i tající sníh. Je tedy rozdíl, zdali tyto poplatky hradíte ve třech závodech, nebo v jednom.

A pak plánujte. Plánujte cenu nafty, plánujte mýtné. Pak přijde někdo z Parlamentu a řekne, že se zpoplatní silnice první třídy, což by pro nás znamenalo náklady kolem 20 milionů korun ročně navíc. A teď ještě chtějí zpoplatnit vjezd do hlavního města.

A.cz: K prvnímu dubnu jste se rozloučili s malými dodavateli mléka. I toto je jedna z cest, jak uspořit? Od kolika malých dodavatelů jste přestali odebírat?

Zaprvé bych rád sdělil, že jsme malé dodavatele o našem záměru informovali rok dopředu. Říkali jsme jim, že musíme koukat na ekonomiku svozu a že je prosíme, zdali by nebyli v tomto směru nápomocni a soustředili dodávky do jednoho místa.

Vzorkovat každého dodavatele, platit naftu za cesty k místům, která jsou často špatně dostupná, se nám nevyplatí. Celé řadě malých dodavatelů jsme sehnali náhradní odběr v Klatovech. Přišli jsme tedy o dodávky 12 tisíc litrů mléka od zhruba pětadvaceti dodavatelů, což je při denním odběru kolem 980 tisíc litrů mizivý objem. Šlo v podstatě o dodavatele, kteří nám denně prodávali 150, 200 litrů mléka. Auto k nim jelo stejně tak, jako by jelo pro pět tisíc litrů. To si zkrátka nemůžeme dovolit.

A.cz: Nějak jsme zamluvili to, jak se malí dodavatelé mléka tvářili na váš návrh svážet mléko do společných nádrží.

Ano. My jsme si původně mysleli, že by se prostě někam dala nádrž, oni by ji naplnili a pak třeba zapojili za traktor a svezli k silnici, kde bychom si ji vyzvedli. Jenže pak přišel ten lidský faktor. Zkrátka se mezi sebou nedokázali dohodnout.

A.cz: Kdo je v současné době váš největší dodavatel mléka?

Odebíráme od mlékařských družstev. Například se nám ze zahraničí vrátilo Mlékařské a hospodářské družstvo Jih, které s námi uzavřelo novou čtyřletou smlouvu. Dávají 360 až 380 tisíc litrů denně a musím říci, že se situace mezi námi velmi uklidnila. Pak spolupracujeme s pražským Mlékařským družstvem Střed, od kterého denně odebíráme 160 litrů mléka. Využíváme i nezávislé dodavatele, z nichž je asi největší Agro Jesenice, které nám prodává 33 tisíc litrů denně. Na Vlašimsku máme třeba dodavatele se 17 tisíci litry.

Tak to porovnejte. K malým dodavatelům vyjela cisterna v půl páté ráno a ve čtyři odpoledne přivezla 12 tisíc litrů mléka. Zatímco u těch větších zacouváte k mléčnici, mléko natéká dvě a půl hodiny, ale jedná se najednou o 32 tisíc litrů.

A.cz: Kolik mléka jste vykoupili za celý loňský rok?

Loni jsme od dodavatelů vykoupili celkem 340 milionů litrů mléka. Proti roku 2011 je to o 17 milionů litrů více. Denní průměr zpracovaného mléka se dostal na hranici 930 tisíc litrů, v roce 2011 to přitom bylo 885 tisíc.

A.cz: Vyrábíte tedy ryze z české produkce, nebo zpracováváte i nějaké dovozy?

Jednoznačně z českého mléka, žádné dovozy. To by mohlo značně narušit kvalitu našich českých výrobků.

A.cz: Jaké jsou nyní výkupní ceny mléka?

Dodavatelé od nás poslední dobou každý měsíc dostávají průměrně o desetník více. Takže teď se výkupní cena pohybuje okolo 8,25 koruny, 8,30 koruny za litr. Samozřejmě dodavatelé mohou říkat, že je to málo. Ono to skutečně málo je, když vezmu jejich palivové náklady a tak dále. Ale je to zkrátka tolik, za kolik my jsme schopni prodat naše výrobky.

Jinak ceny mléka létají v posledních letech jako sinusoida. V roce 2007 a 2008 se cena pohybovala okolo 9,50 koruny za litr. Od té doby náklady stoupají a ceny šly dolů, takže mlékaři musejí logicky nadávat. Nicméně vidí, jaká je realita, tak to prostě je.

A.cz: A nemůže se tedy stát, že se mlékaři rozhodnou přestat podnikat v tomto oboru?

Nepřestanou. Nemůžou. Jednak mají půjčky a na druhou stranu je mléko rentabilní. Jedná se o celoroční pravidelný příjem. Podle našich plateb si mohou rovnat hodinky. Řeší jim to tak celoročně mzdy. Takže mléko zkrátka podle mého budou produkovat dál. O jejich existenci nemám obavy, spíše mají obavy oni, aby zrušením kvót v Evropské unii nezačala větší produkce mléka ve Francii a Anglii. Francouzi mají například v úmyslu vozit mléko k nám do Čech.

A.cz: Jak se podle vás vyvíjí trh s mléčnými výrobky v České republice?

Statistikám nevěřím. Mohu ale říci, že se Češi začali výrazně více orientovat na domácí produkty. Nikdy jsem tomu nevěřil, ale stalo se to. Také je vidět, že tuzemští spotřebitelé už začali pomalu brát rozum a místo deseti náhražkových výrobků za tři padesát si koupí jeden pořádný.

Pomazánkové máslo? Hned bych z EU vystoupil

A.cz: Používáte jen přírodní ingredience, nebo i nějaké náhražky?

O kvalitu dbáme velmi důsledně. Přesto o tom často vedeme debaty. Dokud zde budu, do našich výrobků včetně Lipánků se prostě náhražky sypat nebudou. Žádná želatina, žádné stabilizátory, žádný dusík. Jsou ve firmě někteří mladí, kteří říkají, že všichni výrobky napěňují. Za mě se to dělat zkrátka nebude. Když například do Lipánka dáváme čokoládu, tak je to kvalitní belgická. Když cukr, tak pravý cukr, když vanilku, tak opravdovou vanilku. Konkrétně Lipánek je produkt zejména pro děti, a to se zkrátka nedělá.

A.cz: Jak postupuje "kauza" s názvem Pomazánkové máslo? Budete nuceni jej přejmenovat?

Oni stále nevědí, co s tím. Vyhláška ještě nevstoupila v platnost, takže si zatím stále můžete koupit pomazánkové máslo. Nechápu, že se tímto Evropská komise vůbec zabývá. Musím říci, že to jsou duševní darebáci. Hned bych z tohoto spolku vystoupil.

A.cz: Co pro vás znamená chystaná novela zákona o potravinách? Budete muset měnit etikety výrobků?

S touto změnou označování potravin souhlasím. Musíme zvětšit písmo, ke složení navíc přibyly další údaje, které se tam musejí psát. Máme plus minus 250 výrobků. S novelou zákona budou spojené tiskové přípravy, grafiky, samotný tisk a budeme muset patrně zlikvidovat nějaké staré zásoby, což nebude levné. Náklady odhadujeme na tři až čtyři miliony. Jejich část tak budeme muset přenést na dodavatele obalů. U některých výrobků jsme již písmo změnili, ale třeba u Romaduru si nedovedu představit, jak se tam všechno vejde.

A.cz: Po kterých výrobcích Madety je největší poptávka?

Například Jihočeská niva je náš zásadní produkt. Jsme jedním ze tří tuzemských výrobců a jsme rozhodně největší. Hodně dobře ji teď uplatňujeme na export. Zejména do Ruska. Prodejně úspěšný je také generacemi oblíbený krém Lipánek, na tom ujíždím například i já. Dobře se prodávají všechny naše sýry obecně. Máslo a spousta dalších produktů.

A.cz: Jaké nové produkty chystáte? 

To bohužel ze zásady neříkáme, neříká to ani konkurence. Posledními novinkami, které jsme uvedli na trh, byla ochucená čerstvá mléka, tvarohové pomazánky nebo nové tvarohové dezerty s jogurtem. V podstatě každé dva měsíce vyrukujeme s novinkou. Kolegové z inovací a marketingu neustále vyvíjejí nové a nové výrobky, aby měl zákazník z čeho vybírat. Češi rádi mlsají a ochutnávají nové věci.

Chci zůstat nejdéle dva roky

A.cz: Jak dlouho už v Madetě působíte?

Do Madety, tedy Jihočeských mlékáren, jsem přišel v roce 1976. Do té doby jsem pracoval ve firmě Laktos v Praze. Dostal jsem se na pozici vedoucího výroby v Českých Budějovicích a od roku 1990 dělám generálního ředitele. Myslel jsem si, že to bude tak na rok, a podívejte, jsem tu až doteď.

A.cz: Ne že bych vás chtěla posílat do důchodu, ale jak dlouho chcete ještě zůstat na ředitelském postu?

Vždycky v pondělí si říkám, že do pátku. Ale pak si řeknu, ještě týden to zkusím. Takto se o odchodu rozhoduji už zhruba sedmý rok. Je mi 64, to už bych měl odejít. Asi budu muset časem dát řeč se synem. Chci zde být nejdéle dva roky. Pak si koupím ještě jednoho psa a budu na chalupě. Václav Klaus mi ale nedávno říkal, že bych měl vydržet ještě deset let. Abych to prý zvážil. Že on tu bude ještě tak do devadesáti.