Praha - Kozí chovy a zpracování kozího mléka zažívají v Česku boom. „Nemáme s odbytem problém, i když konkurence roste," shodují se farmáři, kteří v posledních letech investovali do mlékáren a sýráren na kozí mléko.
Zpracovatelům kozího mléka se teď otevírá zcela nový nadějný segment: Letos na jaře schválila Evropská komise novou směrnici o kojenecké výživě, v níž zařazuje kozí mléko vedle mléka kravského a sójového mezi suroviny povolené pro výrobu umělé výživy nejmenších dětí. Kozí produkty jsou vhodné hlavně pro strávníky alergické na kravské mléko.
Směrnice reaguje na loňské vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), vydané na popud nizozemského sdružení Dairy Goat Co-operative. Úřad v něm konstatoval, že bílkoviny kozího mléka jsou „vhodným a dostačujícím" zdrojem bílkovin pro kojeneckou výživu.
Stanovisku předcházela studie, do níž byly zařazeny dvě stovky australských kojenců živených zčásti výrobky z kravského, z části produkty z kozího mléka. Ukázalo se, že zdravotní stav a tělesný vývoj v obou skupinách dětí se od sebe nijak nelišil.
České kaše do světa
Možnosti vstoupit do nového segmentu zatím využívá jen jediná česká „kozí" firma. „Pro nás znamená nový postoj EFSA velkou šanci," říká Hana Poskočilová, spolumajitelka soběslavské společnosti Goldim, která se už několik let věnuje zpracování kozího mléka. Už před dvěma lety se pustila do výroby kojeneckých kozích kaší podle vlastních receptur.
„V Evropě odstartovalo stanovisko EFSA doslova boom, zájem o výrobky z kozího mléka rychle roste a s rostoucí poptávkou stoupají i ceny na evropském trhu," vysvětluje Poskočilová.
Goldim začínal v potravinářské branži už v roce 1992, původně jako vývojářská dílna pražské firmy Pragosoja, pro niž tehdy testovala výrobu hotových jídel ze sójového masa. Od sóji se firma Poskočilových dostala k dalším variantám zdravé výživy. Stáli třeba u vývoje známých cereálních sušenek BeBe pro firmu Danone, později rozjížděli už ve vlastní režii probiotické doplňky stravy, preparáty s rostlinnými výtažky, časem se dostali ke kozímu mléku. A teď se chystají naskočit na rostoucí kozí módní vlnu.
Poskočilovi koupili v Soběslavi další pozemek, kde budují nový závod na zpracování kozího mléka včetně nové mléčné sušárny. Kromě už hotové řady kaší chystají další typy kozí kojenecké výživy. Kromě toho zkoušejí další vlastní novinky pro dietáře a pro několik stálých zákazníků vyvíjejí na míru doplňky stravy v celých produktových řadách, které se budou prodávat většinou pod privátními značkami distributorů.
Goldim už dnes přes tři čtvrtiny produkce prodává do zahraničí - do Ruska, na Ukrajinu, do Maďarska, Číny i na Filipíny. „Česká republika je pro nás jakási výkladní skříň, kde představujeme nové výrobky, většinu produkce ale vyvážíme," říká Poskočilová.
Goldim kvůli chystanému růstu výroby počítá také s výrazným rozšířením svého vlastního kozího stáda. To dnes čítá 60 koz, do roka jej chce firma rozšířit na 150 kusů a navíc spolupracuje s další farmou, která drží 150 koz. Až se v létě spustí nový zpracovatelský provoz, budou mít Poskočilovi k dispozici třistahlavé kozí stádo, a zařadí se tak do první chovatelské ligy.
Kozy jsou v kurzu
Nejsou sami, kdo rozšiřují chov. Kozy jsou v Česku v módě. Podle údajů Svazu chovatelů ovcí a koz roste chov koz v zemi nepřetržitě od roku 2004.
Zatímco před devíti lety jich u nás drželi farmáři necelých 12 tisíc, letos už chovají přes 24 tisíc koz. „V souvislosti s tím se také od roku 2005 stále zvyšuje produkce kozího masa. Stáda se zvětšují a pokračuje přesun od individuálních farmářů do větších stád dojených koz a rozšiřování masných plemen koz," říká předseda svazu Vít Mareš.
Český chov je pořád zlomkem předválečného - statistiky z první republiky vykazovaly asi 1,5 milionu koz v zemi. Zatímco tehdy se ale kozy chovaly výhradně v malém, po jedné či dvou u drobných farmářů, dnes přibývá velkochovů. A jejich majitelé investují do vlastních výroben. Nic jiného jim ani nezbývá: „V České republice není speciální mlékárna nebo sýrárna, která by vykupovala a zpracovávala ovčí nebo kozí mléko. Rozšiřuje se proto zpracování mléčných produktů na menších farmách a jejich přímý prodej spotřebiteli," říká Mareš.
Většina tuzemských chovatelů koz se soustředí na rozdíl od soběslavského Goldimu na domácí trh a na tradiční produkci kozích sýrů, tvarohu, jogurtu a kysaných nápojů, často v biokvalitě. Tyto výrobky jsou na trhu stále žádanější. Podle statistik Svazu chovatelů ovcí a koz stoupla od roku 2008 produkce kozího mléka v Česku z 1,3 milionu litrů na letošních téměř 1,7 milionu a produkce kozích sýrů ze 130 na 165 tun ročně.
Přes rostoucí produkci stoupá i cena. Zatímco před pěti lety přišel kilogram kozího sýra v průměru v Česku na 225 korun, letos se cena drží na 275 korunách.
Podle Víta Mareše táhne trh s kozími (stejně jako ovčími) produkty celkový vzestup zájmu o farmářskou produkci. „Zájem o potraviny z kozího mléka roste zhruba tři čtyři roky, zároveň s tím, jak roste zájem Čechů o zdravou výživu," doplňuje Josef Pulíček, majitel Kozí farmy Pěnčín, která chová největší stádo koz a ovcí v zemi: má jich na tisíc, z toho 570 koz.
Pěnčín dobyl Globus
Dlouho kozí producenty brzdila v rozletu neschopnost proniknout do distribuce. Zlomem se pro ně stal boom farmářských trhů a vznikající řetězce prodejen se zdravou výživou a farmářskými produkty. Uzavřeny pro ně ale dlouho zůstávaly obchodní řetězce. I tuto metu se už ale podařilo prvnímu kozímu podnikateli ztéci: Kozí farma Pěnčín Josefa Pulíčka prodává svou produkci v síti Globus.
Pulíček už před několika lety nainvestoval do vlastní mlékárny, která v sezoně zpracuje na 1500 litrů mléka denně. „S uplatněním produkce dnes nemáme problém," tvrdí.
Podobně si vývoj trhu pochvalují manželé Dobrovolní z Ratibořic, jejichž farma DoRa disponuje osmisethlavým kozím stádem a také vlastní mlékárnou. Těm se kromě klasických distribučních kanálů osvědčil prodej kozích výrobků také přímo z chladírenských aut. Dva jejich vlastní vozy zásobují Prahu, další pronajaté jezdí v ostatních regionech. „Pokrýváme tak celou republiku," říká Jitka Dobrovolná.
Na pleť i na vlasy
Otvírající se evropský trh s kojeneckou výživou nechává většinu českých chovatelů a zpracovatelů kozího mléka v klidu, protože jim domácí odbytiště zatím stačí. Co naopak zajímá stále větší počet z nich, je výroba „kozí" kosmetiky.
Pěnčínská farma Josefa Pulíčka nechává část své mléčné produkce zpracovávat u partnerského producenta na pleťové krémy, které nabízí ve svém farmářském obchodě. A Dobrovolní se rovněž s partnerem z kosmetické branže pustili do vývoje kosmetické řady na bázi levandule, případně na bázi levandule kombinované s kozím mlékem. Sami totiž levanduli na svých pozemcích ve velkém pěstují.
Vůbec největším producentem kozí kosmetiky u nás je dobříšská firma Kosmetika Capri, která pod značkami La Chévre a Le Chaton nabízí desítky výrobků určených k péči o pleť a vlasy. Na počátku projektu byl vlastně špatný podnikatelský odhad třinácti zemědělců, kteří se rozhodli u Dobříše vybudovat velkou kozí farmu, jednu z prvních u nás.
Počítali především s výrobou sýrů, kosmetika měla být jen doplňkem. Jenomže ve druhé půli devadesátých let nebyl trh na dražší kozí mléčné sýry a jogurty připraven a potravinářská velkoprodukce se ukázala být příliš tvrdým oříškem. Naproti tomu kozí kosmetika rychle zabodovala.
Roční obrat Kosmetiky Capri se pohybuje kolem 10 milionů korun, a i když firma zaznamenala v předchozích krizových letech několikrát finanční propad, loni se vyhoupla opět k zisku.
