Praha - Příjmové rozdíly se v Česku zvyšují jak ve státním, tak v soukromém sektoru. Přesto se tuzemská ekonomika řadí mezi nejvíce rovnostářské ve světě. Alespoň podle Giniho koeficientu, který vyjadřuje, jak jsou výplaty v dané společnosti rozdělené.
Podle statistik je Česko v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), sdružující 34 nejrozvinutějších ekonomik světa, čtvrtou nejvíce rovnostářskou zemí. Větší spravedlnost co do rozdělení příjmů mají pouze ve Slovinsku, Dánsku a Norsku.
V žebříčku The World Factbook, jehož autorem je CIA a který srovnává příjmovou nerovnost ve 135 zemích světa, skončilo Česko na 27. pozici. Z evropských států tak tuzemsko co do rovnostářství předběhlo třeba Francii, Itálii, Španělsko, Řecko, Velkou Británii, Lotyšsko i Litvu.
Oba tyto žebříčky řadí státy podle takzvaného Giniho koeficientu. V Česku má tento ukazatel hodnotu 0,26. Co přesně znamená?
Giniho koeficient vypovídá o distribuci příjmů mezi občany daného trhu. Ukazatel se vždy pohybuje v intervalu 0 až 1, přičemž nula znamená, že všichni členové společnosti vydělávají stejnou částku. Jedničku bychom chápali tak že veškerý příjem dostává jediná osoba a na ostatní nezbude nic.
Dodejme však, že stejně jako hrubý domácí produkt nepatří ani tento ukazatel mezi nejpřesnější.
Chudí bohatnou pomaleji
Trend je jasný, příjmové nůžky se rozevírají i v Česku. Rozdíl v částce, na kterou si zde lidé přijdou v nejvíce a nejméně výdělečných sektorech, se prohlubuje ve veřejné i podnikatelské sféře.
V případě platů, tedy nepodnikatelské sféry, jsme zjišťovali rozdíl příjmů mezi šestnáctou (nejlépe ohodnocenou) a první (tedy základní) platovou třídou. U zaměstnanců, kteří mají čtyři až šest let započitatelné praxe, se v roce 2010 jednalo o 14 600 Kč. V roce 2011 to bylo již 17 480 Kč. U skupiny, která má 15 až 19 let praxe, došlo k prohloubení rozdílu z 16 920 Kč na 20 260 Kč.
Vypočítáme-li, jaký podíl platu nejbohatších dostávají lidé z první třídy, tak si někteří státní zaměstnanci mírně polepšili. Například ti, kteří mají praxi 9 až 19 let nebo 27 let a více.
Jednalo se ale o naprosto minimální rozdíly. Obecně platí, že všichni lidé, kteří spadají do první třídy, si bez ohledu na odsloužený věk vydělají zaokrouhleně 29,5 procenta částky z nejvyšší platové třídy.
Jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu, rozdíly se zvyšují i v případě mezd, které dostávají pracovníci v soukromém sektoru.
Zde jsme pro ilustraci srovnali odměny osob pracujících v peněžnictví či pojišťovnictví (což je nejvýdělečnější sektor) a v kategorii ubytování, stravování a pohostinství, kde lidé naopak dostávají nejméně. V roce 2005 činil rozdíl 24 013 Kč, v roce 2007 pak 27 131 Kč. Loni se již jednalo o 34 569 korun.
Máme se čím chlubit?
Že Česko navzdory existenci majetkových elit (včetně osob, které zbohatly podivnými způsoby) patří ve světě mezi extrémně rovnostářské státy, si myslí třeba i ekonom Pavel Kohout ze společnosti Partners.
Hlavní důvod? Profesionálové, zejména v technických oborech, jsou podle něj chronicky špatně placeni. "Máme početnou vrstvu vzdělaných odborníků, kteří neberou více než dvojnásobek nebo trojnásobek mediánové mzdy. To je poměrně unikátní jev," komentuje ekonom.
Giniho koeficient
Jedná se o plochu mezi ideální a skutečnou Lorenzovou křivkou.
Ideální by byla v grafu, kde osa x reprezentuje procento populace a osa y procento bohatství, diagonálou. Skutečná se nachází pod tou ideální a může vypadat například TAKTO.
Koeficient získal jméno podle svého autora, italského statistika Corrada Giniho. Ten jej poprvé představil přesně před sto lety ve stati nazvané "Variability and Mutability".
Mzdové rovnostářství ale rozhodně nepovažuje za ctnost, nýbrž za hrozbu. "Dlouhodobě bude málokdo toužit po studiu technických oborů. A pokud vystuduje, bude se snažit najít lépe placenou práci v zahraničí," varuje Kohout.
"V pohledu na vývoj koeficientu je vidět, že v čase postupně roste, a to potvrzuje ony příjmové nůžky," doplňuje ovšem analytik Home Credit Michal Kozub.
Index není dokonalý
Stejně jako podobné ukazatele se ovšem i Giniho koeficient setkává s kritikou. Například proto, že neodráží, co se děje v šedé ekonomice. Ta podle článku New Estimates for the Shadow Economies all over the World vytváří odhadem třetinu světového HDP.
V šedé ekonomice přitom z velké části pracují právě nízkopříjmové skupiny, které si tedy vydělají více, než tvrdí statistiky, a skutečná nerovnost je tak nižší. "To, že Giniho koeficient bere v úvahu jen legální příjmy, je ale problém všech oficiálních ukazatelů," připomíná ekonom Pavel Kohout.
Koeficient také nevypovídá o tom, zda si jednotlivé vrstvy přilepšují, či naopak. Jestliže hodnota ukazatele roste, nemusí to totiž nutně znamenat, že příjem chudších skupin klesá. Ten se může naopak významně zvýšit s tím, že bohatší si však přilepší ještě více.
Kromě toho index zahrnuje pouze peněžité příjmy, takže nevypovídá o kvalitě dalších benefitů, které stát či firmy zaměstnancům poskytují.
Neinformuje ani o bohatství či životní úrovni dané společnosti. Stejnou hodnotu koeficientu mají podle CIA mimo jiné následující dvojice zemí: Jižní Korea a Česká republika, Tchaj-wan a Tádžikistán či Švýcarsko s Ázerbájdžánem.
"Jedním z problémů Giniho koeficientu je to, že není sledovaný systematicky ve všech státech světa ve stejný okamžik jednou institucí. Proto mnohdy chybí jednotné časové řady a výsledky u jednotlivých zemí nejsou navzájem lehce porovnatelné," říká také Kozub.
Koeficient je ale podle něj stále vystaven menší palbě než například HDP. Částečně proto, že mu veřejnost jednoduše nevěnuje tolik pozornosti a na rozdíl od HDP se od něj neodvíjí významná politická rozhodnutí.
