Praha/Berlín - Pochybnosti o úspěchu sjednocení Německa dnes netají ani kancléř-sjednotitel Helmut Kohl. V debatě k 20. výročí připustil, že všechno trvá déle, než sám čekal. Češi však mohou někdejším východním Němcům závidět.
Nůžky se otevírají
Běžná česká domácnost si v současnosti může koupit polovinu toho, co stejně průměrné domácnosti v pěti nových spolkových zemích. Nejnovější srovnatelné údaje pocházejí z roku 2008.
Zatímco průměrný Čech musí za celý rok vyjít s 5 500 eury, má východní Němec o deset tisíc eur víc a jeho krajan ze staré spolkové republiky je na tom lépe o další 4 a půl tisíce eur.
Neúspěchem německého sjednocení je podle převládajícího názoru fakt, že se příjmové nůžky mezi východem a západem nezavírají rychleji. Spolkový statistický úřad přepočetl příjmy z roku 1991 na eura a zjistil, že tehdy brali obyvatelé východu o pět a půl tisíce méně. Za dvacet let se přiblížili jen o tisíc euro.
Čechy může dosud uklidňovat, že nakupují v průměru jedenapůlkrát lacinější zboží. Zhruba tolik jako Němci, kdyby měli k dispozici 7700 eur na rok.
Nůžky se ovšem proti počátku devadesátých let dokonce otevírají. Tehdy měl Čech k dispozici částku v hodnotě tří tisíc eur, o pět tisíc méně, než východní Němec.
Předběžná data z loňského roku ukazují, že během krize otevírání nůžek zrychlilo.
Kohl a Klaus rozhodli
Rozdíl v životní úrovni mezi Československem a Německou demokratickou republikou šel jen těžko odhalit. Těsně po pádu komunismu ho však vytvořili ekonomičtí reformátoři. Kancléř Kohl nechal východní Němce vyměnit socialistickou měnu za západní marky v poměru jedna ku jedné a ze dne na den tím zvýšil jejich příjmy reálně o desítky procent.
Čechoslováci zažili v opačném gardu něco podobného v roce 1991, kdy ministr financí Václav Klaus uvolnil směnný kurs koruny. Důsledkem tehdy byla padesátiprocentní inflace a odpovídající pokles životní úrovně.
Příjmy Čechů najednou byly skoro o dvě třetiny nižší než ve východním Německu. Od té doby si domácnosti v obou zemích (v Česku v korunách, ve východním Německu v eurech) polepšily o stejných 66 procent. Češi se po dvaceti letech dostali na úroveň, kterou východní Němci dostali darem od Kohla.
Propastí vysoké nezaměstnanosti
Kohlovo sociální inženýrství způsobilo dramatický růst nezaměstnanosti. Málo výkonné východní Němce nechtěl nikdo za západní platy zaměstnat. Když byl nezaměstnaný každý dvacátý Čech, hledal marně práci každý pátý občan nových spolkových zemí.
To se však po sociální reformě Hartz-IV a protikrizových opatření vlády Angely Merkelové změnilo. Dnes má východní Německo 12 procent nezaměstnaných a Česko devět. Nejvíc, 18 procent nezaměstnaných, eviduje pracovní agentura v saském Görlitzu. Tím se příliš neliší od kolegů v severočeském Mostě se šestnácti procenty.
Německo bez Němců
Vyrovnání mzdové úrovně mezi východním a západním Německem mělo podle ekonomů dobrý důvod, protože zabránilo masovému útěku za prací na západ a úplnému vylidnění východu. Přesto došlo k velkým přesunům obyvatelstva, když v někdejším východním Německu ubylo věhem dvaceti leet 12 procent, tedy 1,7 milionu lidí a v západní části Německa šest procent přibylo.
Na jihu Německa v Bavorsku a Badensku-Württembersku žije dokonce o desetinu víc lidí než v roce 1990, naopak ve východní spolkové zemi Sasko-Anhaltsko ubyla v bývalých centrech těžkého průmyslu pětina lidí. Jedna spolková země tak přišla o půl milionu obyvatel.
Výjimkou jsou jenom Berlín a přilehlé Braniborsko, kde dnes žije stejně lidí jako v dobách slavné Berlínské zdi.
Takové přesuny obyvatelstva jsou v Česku nepředstavitelné. Prakticky jediným cílem stěhování je Praha a Středočeský kraj, oproti roku 1990 v nich však přibylo jen sedm procent, tedy 170 tisíc lidí. Nejvyšší pokles zaznamenal region střední a severní Moravy, který za dvacet let přišel o dvě procenta, to znamená o 40 tisíc obyvatel.
