Spojení "MPV od Citroënu" nebylo v polovině 90. let ničím zvláštním. V tu dobu už totiž dvojitý šíp nabízel sedmimístný model Evasion s bočními posuvnými dveřmi. Auto spadalo do stejné velikostní kategorie jako Renault Espace, dnešní optikou šlo o velké MPV. Navíc vzniklo ve spolupráci s dalšími automobilkami: Peugeotem, Fiatem a Lancií. To se opakovalo i v roce 2002, kdy Evasion nahradil model C8. Ten se vyráběl do roku 2014 a obou vozidel se prodalo dohromady na 270 tisíc kusů. O velká MPV, jejichž konec nastal ještě dříve než v kompaktní kategorii, ale v tomto ohlédnutí až tolik nejde.
Kladen důraz v něm bude na kompaktní MPV Citroënu, jejichž historie formálně začíná v roce 1994. Na pařížském autosalonu měl premiéru koncept Xanae, jehož nosným prvkem byla práce s obestavěným prostorem v interiéru. Tvarově nešlo o úplně klasické MPV, délkou 4,2 metru ale auto spadlo přesně mezi kompakty. Do kabiny se nastupovalo přes proti sobě se otevírající dveře, které ale byly jen vpravo, vzadu pak byla tři místa, která dohromady tvořila mírně zahnutou plochu a "objímala" šířku auta mezi oběma dveřmi. Dvě sedačky pak bylo možné z vozu úplně vyjmout, přední se pro změnu daly otočit o 180 stupňů. Atypická byla i palubní deska s asymetrickým volantem, koncept byl navíc plně funkční s benzinovým čtyřválcem pod kapotou.
Do série se auto vycházející částečně z konceptu Xanae dostalo o čtyři roky později. Model se zakulacenou karoserií připomínající vajíčko dostal jméno Xsara Picasso. Xsara odkazuje na tehdejší rodinu kompaktních Citroënů, z níž MPV technicky vychází, označení Picasso pro změnu na slavného kubistického umělce. Licenci automobilka získala přímo od Picassových dědiců a odkaz hrdě využívala třeba jeho podpisem na karoserii, což suplovalo označení vozu, nebo v dobových reklamách.
Výroba odstartovala v roce 1999 a jakkoliv Xsara Picasso nepatří k zakladatelům evropské třídy kompaktních MPV, kde je to místo vyhrazeno Renaultu Mégane Scénic, je jednou z jeho nejvýraznějších tváří. Z pětimístného 4,28 metru dlouhého vozu se totiž stal prodejní fenomén. Líbivý design v kombinaci s výbornou prací s vnitřním prostorem (zadní část opěradel předních sedadel měla integrované stolky, samostatná zadní sedadla byla stejně velká a šlo je posouvat i z auta zcela vyjmout) a osvědčenými motory včetně turbodieselu HDi na zákazníky působily. Zajímavá byla i cena: v roce 2000 se se základní zážehovou šestnáctistovkou auto vešlo pod hranici půl milionu, dvoulitrový diesel stál 550 tisíc. Kombi Xsara Break bylo jen o kousek levnější.
Do kufru Xsary Picasso se vejde 550 až 2128 litrů nákladu a mimochodem interiér patří k designově nejkontroverznějším částem vozu. Má totiž digitální budíky umístěné uprostřed, na něž navazuje středový panel sdružený do oválného tvaru, vzdáleně připomínající tvar karoserie vozu. Postupem času se nabídka motorů upravovala a doplňovala, ale Xsara Picasso z trhu nezmizela. Neměla ani proč, v prvním roce se jí prodalo 180 tisíc kusů a i v dalších letech byl o auto zájem. Není se tak moc co divit, že modernizace z roku 2004 jen mírně vyhladila vrásky.
Když v roce 2006 představil Citroën nástupce, kariéru Xsary Picasso to neukončilo, naopak ji Francouzi posunuli v hierarchii směrem dolů a udělali z ní levnější alternativu nové C4 Picasso. Omezila se nabídka výbav a motorů, Xsara Picasso se ale vesele prodávala dál. Například v Česku se v roce 2007 prodalo 380 C4 Picasso, ale 504 Xsar Picasso. Celosvětově pak stejný rok našlo majitele rekordních 115 tisíc Xsar a 215 tisíc C4: v jediném roce automobilka prodala na 330 tisíc kompaktních MPV. V dalších letech už novinka převzala otěže, ale Xsara Picasso se v Česku pořád prodávala ve více než třech stovkách kusů ročně. Z Evropy se nakonec začalo auto stahovat až v roce 2010, definitivně poslední kus MPV však vznikl až o dva roky později.
Úspěšně se Xsara Picasso nabízela a vyráběla také v Číně nebo Brazílii, tamní verze dostaly v rámci modernizace mírně odlišnou přední masku. Další část produkce vznikla vedle těchto závodů a evropských fabrik ve Francii a Španělsku také v egyptské Káhiře. Dohromady do roku 2012 vzniklo přes 1,76 milionu kusů Xsary Picasso.
Už bylo zmíněno, že v roce 2006 představil Citroën druhou generaci kompaktního MPV pojmenovanou C4 Picasso. Koncepce jména zůstala zachována, stejně jako i technická příbuznost s kompaktním hatchbackem. Výrazně se však změnil design (nově s panoramatickým čelním sklem ne nepodobným tomu u konceptu Xanae), ale především se jako první ukázala verze Grand s až sedmi místy k sezení. V následujícím roce měla premiéru i čistě pětimístná varianta, jejíž tvar karoserie viditelně odkazoval na Xsaru Picasso. MPV výrazně povyrostlo, takže na délku má 4,47, a dokonce 4,59 metru v případě prodloužené varianty. S kratší karoserií pojme kufr 500 až 1734 litrů, v prodlouženém provedení Grand pak s pěti místy 576 až 1951 litrů. Zachována zůstala i samostatná křesla, a to ve všech třech řadách.
Nabídka motorů dále sázela na atmosférické benzinové motory a také turbodiesely, novinkou se staly přeplňované benzinové agregáty. Jednotek na výběr bylo v rámci životního cyklu hodně, nejsilnější turbodiesel nabídl až 120 kW. Kabině opět dominovaly centrálně umístěné digitální budíky, spoustu kontroverzí si zpočátku vysloužil volant s pevným středem, který se stal symbolem nových Citroënů zhruba v polovině nultých let. Při vstupu na trh auta začínala na 499 900 korunách, respektive 539 900 korunách za delší provedení. Produkce ve španělském Vigu skončila v roce 2013 na hodnotě 891 tisíc vyrobených kusů.
Neopakovala se tak situace Xsary Picasso se souběhem dvou generací MPV, naopak druhá C4 Picasso, opět včetně až sedmimístné verze Grand, dokonce nepřímo nahradila i větší Citroën C8. Její premiéra proběhla v roce 2013, nejprve se začala vyrábět kratší pětimístná verze opět s typickým vajíčkovitým tvarem karoserie, zhruba po půl roce následovalo až sedmimístné provedení Grand. Dvojitý šíp tentokrát upoutal pozornost i netradičním vnějším designem s dvojitými čelními světly: před devíti lety to byl prvek atypický, dnes ho v nějaké formě používá čím dál více značek, včetně Škody nebo BMW.
Mezigenerační velikostní skok nebyl tak velký jako u předchůdce, kratší model přišel s délkou 4,43 metru a delší s délkou 4,6 metru. V kabině se opět objevila samostatná sedadla ve druhé a třetí řadě. Ta v prostřední jsou stejně velká a je možné je, stejně jako u předchůdců, samostatně posouvat nebo sklápět. Kufr tak je v pětimístné konfiguraci možné zvětšit z 537 na 630 litrů u krátké a 645 až 704 litrů u dlouhé varianty. Zachován zůstal koncept s centrálně umístěnou digitální přístrojovou deskou, auto dostalo i panoramatické čelní sklo. Cena pak při vstupu na trh koketovala s hranicí 455 tisíc korun: kratší verze byla těsně pod ní, delší o pár tisícovek nad ní.
Až na jedinou výjimku měly v průběhu času v Evropě používané motory přeplňovaní turbodmychadlem. Výkonová špička ležela během výroby až u 121 kW v případě benzinové šestnáctistovky a momentálně je v doprodávané nabídce u 120 kW, které nabízí dvoulitrový turbodiesel. Vedle čtyřválců si pod kapotu poprvé našly cestu i přeplňované benzinové tříválce, momentálně je auto k dispozici s jeho 96kW verzí.
V roce 2018 se jméno vozu změnilo na C4 a Grand C4 SpaceTourer, čímž se dvojice přiblížila tehdy nové osobní dodávce SpaceTourer a sjednotila se tak označení velkoprostorových vozů. Nedlouho potom ale z nabídky vypadla kratší pětimístná varianta, kterou nahradilo SUV C5 Aircross. Grand C4 SpaceTourer v nabídce zůstala až dodnes a její výroba ve Vigu definitivně skončí v červenci letošního roku. Bez nástupce. Celkem se prodalo na 732 tisíc kusů druhé C4 Picasso. Zájemce o rodinný Citroën musí sáhnout po SUV, případně osobní dodávce Berlingo nebo SpaceTourer, nabízené ovšem od začátku letošního roku už jen s plně elektrickým pohonem.
Definitivně tak končí éra MPV s dvojitým šípem ve znaku a opona se pomalu zatahuje i nad celou třídou kompaktních velkoprostorových automobilů. Prapor budou od července držet vlastně jen prémiové modely BMW řady 2 Active Tourer a Mercedes třídy B, respektive Renault Scénic a Volkswagen Touran. Poslední dva jmenované modely, především pak Scénic, ale čeká konec výroby bez přímého nástupce pravděpodobně v nejbližší době.
Jméno Picasso se pak objevilo ještě na jednom Citroënu, malém MPV C3 Picasso vyráběném v Trnavě, kterého mezi lety 2009 a 2019 vzniklo skoro 658 tisíc kusů.
