Pět modelů, pět designérů z různých zemí, kteří pro Škodu pracují. Každý si vybral jiné bez nadsázky legendární auto z historie mladoboleslavské automobilky a pokusil se jej přetvořit do moderní podoby. Výsledek automobilka prezentovala jen ve formě vizuálních návrhů, žádný z automobilů reálně neexistuje. Přesto nemusí být od takové vizualizace ke stavbě minimálně prototypu až tak daleko.
Stačí vzpomenout studentské koncepty, které automobilka připravuje jako cvičení ve spolupráci se svým učilištěm. I tam se některé modely inspirovaly škodovkami minulosti. Například pick-up Funstar vycházející z Fabie odkazoval a navazoval na Favorit a Felicii Fun. Čtyři roky starý koncept Element na základech Citiga se pro změnu inspiroval v jiném učňovském prototypu ze 70. let, modelu 736 Buggy. Na druhou stranu ale koncepty, které staví přímo automobilka pro světové výstavy, většinou předznamenávají některý ze sériových modelů.
A tak je aktuální pětice návrhů pravděpodobně bez šance na přerod z vizualizace do reálné podoby. To si konec konců uvědomují i jejich tvůrci. Ti ale tak na druhou stranu měli při navrhování volnou ruku, nemuseli se omezovat žádným existujícím modelem, z něhož by vycházeli. První "ikonou v novém kabátě", jak sérii říká sama Škoda, se pak logicky stal Laurin & Klement Voiturette A, jinými slovy první auto z Mladé Boleslavi.
Návrhu jeho moderní interpretace se ujala Číňanka Jü-chan Čangová, která pracuje v oddělení interiérového designu značky a podílela se kupříkladu na konceptu Vision E nebo na doposud nepředstaveném a blíže nespecifikovaném sériovém modelu Škoda. Ostatně podle svých vlastních slov musela u tohoto návrhu po konzultaci se šéfdesignérem Oliverem Stefanim lehce předělávat interiér. Některé detaily prý podle něj připomínaly ty pro chystané sériové vozy značky.
Voiturette A pak sice v jejím podání zůstal jakýmsi kočárem na kolech, ovšem v duchu moderní doby autonomním. Před cestujícími tak není volant, pedály a další prvky, nýbrž zahnutá obrazovka. Podle samotné návrhářky by auto mělo vozit turisty třeba po Praze a na displej tím pádem promítat informace o památkách.
"Chtěla jsem zachovat původního ducha vozu. Ten má totiž velmi charakteristický tvar s výraznou kapotou, vysokou pozici sezení na jakémsi gauči a minimalistické uspořádání pracoviště řidiče," charakterizuje své dílo Jü-chan Čangová. Zároveň je ale moderní pojetí oproti původnímu delší, nižší a sází na modrobílou barevnou kombinaci se zlatými detaily. Kryty kol a přední masku tvoří diodové displeje.
Na designu interiéru pracuje ve Škodovce i další z tvůrců moderní interpretace klasických vozidel, Bulhar Ljudmil Slavov. Jemu se inspirací stala Škoda Popular Monte Carlo, ovšem nikoliv v provedení kupé, které je všeobecně známější, ale jako roadster. Dohromady přitom vzniklo jen 72 Popularů Monte Carlo s karoserií kupé nebo roadster, které měly ve 30. letech připomenout úspěchy modelu i značky na Rallye Monte Carlo.
Moderní interpretace vozu není tak radikální jako Voiturette A. Slavov třeba zachoval volant i centrálně umístěný zdroj informací jako u originálu. V aktuálním návrhu je to ovšem místo rychloměru hologram, který spolu s po stranách umístěnými obrazovkami poskytuje informace posádce. Auto je dvoumístné, za sedadly jsou uloženy dvě přilby. Původní model měl přitom vzadu výklopnou lavici.
Vnější design je zajímavý především typickou "ploutví" v zadní části karoserie. Na původní model odkazuje i provedení čelní masky s vertikálními mřížkami i kolem světel. A nechybí ani červený kruh, kde měl originál vepsáno "Monte Carlo". Uprostřed něj bylo jméno "Popular". Logo okřídleného šípu pak na karoserii nenajdete, podle tvůrce by na masce bylo příliš retro, proto zvolil jen nápis "Škoda".
Kabrioletem je i další z pěti automobilů. Francouz Martin Leprince, opět z oddělení designu interiérů (pracoval třeba na studiích Vision RS nebo Vision iV), se rozhodl předělat Felicii. Nikoliv tedy tu moderní, ale původní z přelomu 50. a 60. let. "Zvolit si kabriolet pro mě bylo důležité, protože u takového auta vidíte exteriér i interiér zároveň. Lidé si sice auta kupují kvůli exteriéru, ale pak většinu času vidí jeho vnitřek, u kabrioletu je obojí krásně propojené," vysvětluje svou volbu.
Nelze se tak ani moc divit, že hlavním a zásadním prvkem jeho návrhu je právě kabina. Ta začíná už "plovoucím" čelním sklem, jehož tvar až nápadně kopíruje originál, v duchu moderní doby ale tvoří také digitální přístrojový štít se třemi budíky a displej multimediálního systému. Návaznost na původní model nezapře ani krémové čalounění nebo fakt, že sedadla nemají opěrky hlav. Sloupek řízení pak má tvar okřídleného šípu. Nejvýraznějším prvkem karoserie jsou zadní světla, která tvoří pomyslná křidélka, tedy prvek pro Felicii, ale i Octavii typický.
Na sportovní notu hraje i moderní Škoda 130 RS z pera Aymerica Chertiera. Designér španělsko-francouzského původu se rovněž zabývá interiéry, přičemž 130 RS si vybral prý proto, že má veškeré detaily funkční a podřízené jednomu účelu - být nejrychlejší. Zřejmě i proto má jeho interpretace vlastně stejný základní tvar karoserie jako původní 130 RS, ovšem doplněný o moderní detaily typu futuristického předního osvětlení. Přídavnou rampu byste nicméně hledali jen těžko.
Kabina samozřejmě také nepostrádá moderní prvky, takže třeba přes celou její šířku se táhne obrazovka, pomyslně rozdělená na tři pracovní plochy. Na druhou stranu nechybí ani bezpečnostní klec, jakkoliv tedy asi ne v úplně klasickém slova smyslu - nově je totiž integrovanou součástí karoserie. "Konstrukce drží celý interiér, na ní spočívají palubní deska, sedadla, dveře, objímá řadicí páku," říká Chertier.
Za návrhem posledního modelu stojí Čech Daniel Hájek, který v mladoboleslavské automobilce navrhuje uživatelská rozhraní multimediálních systémů. Podílel se mezi jinými třeba na Octavii nebo Enyaqu iV. Jeho vize je ovšem aktuálnímu programu automobilky na míle vzdálená, přesto by po ní možná sáhlo nejvíce potenciálních zájemců. Hájek se totiž pustil do moderní interpretace Škody 1203, tedy typu automobilu, který v aktuální nabídce značky úplně chybí.
Fakt, že by se takovéto auto v nabídce pravděpodobně neztratilo ani dnes, zmiňuje designér, vedle osobní "slabosti" pro 1203, jako jeden z důvodů, proč se pustil do předělávky zrovna tohoto vozu. Jako jediný z pěti návrhářů pak Hájek poskytl i konkrétnější představu o technice. Jeho vize užitkového modelu by tak stála na stejném základě jako koncernový Volkswagen Transporter. A nebránil by se ani elektrickému pohonu, přičemž samotný Volkswagen připravuje elektrickou retro dodávku navazující na tvary modelu T2.
Zpět však k moderní 1203 rovnou v obytné úpravě. Řadou prvků na původní model odkazuje, úplné retro to ale není. "Navrhoval jsem moderní vůz s odkazem na legendu," popisuje Daniel Hájek svůj vůz. Auto tak má třeba "kšilt", tedy střechu mírně přesahující čelní sklo, respektive přední část karoserie mírně přesahující čelní masku. Podobné jsou i hranaté tvary, v horizontálně členěné kabině je potom dvouramenný volant nebo výsuvná police ve spodní části palubní desky. Zcela však chybí multimediální systém, malý displej je pouze před řidičem.
V anketě můžete hlasovat, který z pěti návrhů se vám líbí nejvíce.
