Praha – Anticenu Absurdita roku 2014 získala povinnost, podle níž musí hudebníci minimálně dvacet dní před vystoupením poslat provozovateli klubu seznam písní a ten ho pak deset dní před akcí posílá ochráncům autorských práv. Byrokratické nařízení tak komplikuje hraní písniček na přání, protože autorské odměny se tím prodraží.

Výsledky osmého ročníku ankety, upozorňující na nesmyslné povinnosti, které zbytečně komplikují podnikání v Česku, vyhlásili organizátoři z agentury Datank.

Projekt Absurdita roku je součástí podnikatelských soutěží Vodafone Firma roku a GE Money Bank Živnostník roku, vyhlášených Hospodářskými novinami. Řada komplikací, na něž anketa upozornila, byla později zrušena nebo zmírněna.

Změny neplánujeme, říká úřad

"Co nejpřesnější seznamy užitých děl, tedy na živé hudební produkci skutečně odehraných skladeb, jsou zásadně důležité pro to, aby kolektivní správce (OSA) správně adresně vyúčtoval vybrané autorské odměny," reagoval Jan Vondryska z vedení a správy nových médií ministerstva kultury.

Žádné změny podle něj úřad neplánuje. Ačkoli na klientském centru Ochranného svazu autorského (OSA) hrozí za nedodání seznamu předem pokutou, ministerstvo tvrdí, že lhůty nejsou sankciovány a uživatelé jsou motivováni spíše formou slev.

„OSA v žádném případě nepenalizuje provozovatele živých hudebních produkcí za to, že nedodají program 10 dní před konáním takové hudební produkce. V praxi je běžné, že provozovatel zasílá OSA program až po konání hudební produkce společně s cenami vstupenek a počtem návštěvníků hudební produkce, na základě čehož se vypočítává autorská odměna,“ říká Roman Strejček, předseda představenstva OSA.

Organizátoři Absurdity roku však dodávají, že ve skutečnosti se tato praxe týká především klubů, koncertních síní, tedy prostor s pravidelnou hudební produkcí. V případě nepravidelných akcí, jako jsou plesy nebo firemní večírky, ale právě nelze předpokládat, že bude mít provozovatel s OSA smlouvu sepsanou, a platí pro něj tedy zákonné lhůty. A to dokonce i v případě, že hudebník hraje pouze vlastní tvorbu.

Zátěž i pro poctivé

Druhé místo v letošní anketě získala povinná kauce 20 milionů korun pro všechny velkoobchodníky s pohonnými hmotami. Stát ročně přichází o miliardy korun nepoctivým prodejem pohonných hmot. Jenže místo toho, aby důsledněji využíval stávající zákony nebo přijal k omezení podvodů cílená opatření, zatížil plošně všechny firmy na trhu. Z 500 poctivě obchodujících subjektů jich na trhu zbylo 150, tedy méně než třetina, uvedli organizátoři ankety.

Loňský ročník ankety měl dva vítěze: Jednak takzvané ručení za odvedenou daň, které prosadilo ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska. Stát nedokáže vybírat daně a přenesl tuto povinnost na poctivé podnikatele. Ti tak mohou zaplatit dvojnásobnou DPH. Druhou Absurditou roku byl postup Generálního finančního ředitelství a České správy sociálního zabezpečení, které neumožňují podávání přiznání a některých vybraných hlášení v elektronické podobě ve formátu PDF. Na tuto komplikaci upozornil online deník Aktuálně.cz.

Sedm nominací

Letošní vítěze anticeny mohl kdokoliv vybírat ze sedmi nominací, o nichž rozhodli organizátoři z agentury Datank na základě tipů od veřejnosti.

Připomeňte si sedm letošních nominací:

Zákon nepřipouští u živé hudby písničku na přání

Hudebník, který cestuje o víkendech z hospod do klubů a hraje nejznámější a nejpopulárnější písně, musí minimálně dvacet dní před vystoupením poslat provozovateli klubu seznam písní. Pořadatel pak musí do deseti dnů před představením přeposlat seznam hraných písní i s interprety společnostem chránícím autorská práva (kolektivnímu správci).
Prostor pro změny se systematicky zužuje, takže kdo chce neplánovanou písničku na přání, měl by se domluvit s pořadatelem – a tomu se autorské odměny mohou prodražit. Útěchou pro hudebníky může být ale skutečnost, že kolektivní správci slibují až 30% slevu, pokud pošlou řádně vyplněný seznam.
Autorský zákon (č. 121/2000 Sb., § 100, odst. 5)

Kvůli podvodníkům stát preventivně zlikvidoval všechny menší firmy

Stát ročně přichází o miliardy korun nepoctivým prodejem pohonných hmot. Jenže místo toho, aby důsledněji využíval stávající zákony nebo přijal k omezení podvodů cílená opatření, rozhodl se po všech velkoobchodnících s pohonnými hmotami požadovat kauci 20 milionů korun.
Místo spravedlivého rozdělení na poctivé a nepoctivé tak byli obchodníci rozděleni na bohaté a chudé, přičemž ti posledně jmenovaní měli prostě smůlu a byli zlikvidováni. Z 500 poctivě obchodujících subjektů jich na trhu zbylo 150, tedy méně než třetina.
Pikantní je, že “distribucí” se stala i pouhá sousedská výpomoc. Ačkoli zřejmě nebude celním úřadem vymáhána, platí, že každý, kdo prodá sousedovi byť jen několik litrů pohonné hmoty určené pro osobní vůz, může být pokutován až do výše 20 milionů korun.
Zákon o pohonných hmotách (č. 311/2006 Sb., ve znění novely 234/2013 Sb., §6i)

Vyhláška o restauračních zahrádkách nepočítá s teplým březnem

Města a někde i městské části si samy určují sezonu pro otevření restauračních zahrádek. Někde radnice povolují celoroční provoz, jinde je považují za letní záležitost. Pokud dojde k náhlému oteplení i mimo předpokládanou zahrádkářskou sezonu, začíná pro úředníky problém.
Podle mluvčího jedné brněnské radnice není zahájení sezony v březnu jednoduché, protože by se muselo zahájit širší jednání s městskými komunikacemi, dopravním inspektorátem a památkáři. Podle brněnských úředníků asi hrozí, že majitelé restaurací budou v březnu umisťovat své zahrádky jinam než v dubnu.
Nařízení města Brna č. 1/2002, kterým se vydává Tržní řád.

Ke stavbě penzionu si musíte najmout firmu

Jste farmář, který si z prodeje produktů chce postavit vedle farmy penzion? Zapomeňte ale na možnost, že si z vydělaných peněz postupně a svépomocí dům postavíte. Pokud má být zastavěná plocha více jak 150 metrů čtverečních, nestačí mít jen stavební dozor, ale musíte si dodavatele najmout.
S firmou se jednak velmi těžko domluvíte, aby pokračovala na stavbě ve chvíli, kdy se vám finančně daří, ale zároveň se vám i vše prodraží. Řešení samozřejmě existuje, na nejednom stavebním úřadě vám jej dokonce i doporučí: domluvte se s nějakou stavební firmou, která vám potvrdí, že zrovna ona vám penzion postavila.  
Stavební zákon (č. 183/2006 Sb., § 160 odst. 3)

Zahraničního majitele možná nelze zastoupit?

Mezi právníky nepanuje jednoznačný výklad některých paragrafů v novém občanském zákoníku.  Podle téměř všech notářů (na základě stanoviska notářské komory) se musí vlastník či statutární zástupce zahraniční firmy osobně dostavit k notáři do Česka za účelem vystavení plné moci k založení dceřiné firmy. To už je ale nadbytečný úkon, protože když se sem osobně dostaví, dceřinou společnost rovnou založí a zastoupení již nepotřebuje. Na jedné straně se stát snaží zahraniční investory přilákat, tímto nejednoznačným výkladem je však odrazuje.   
Nový občanský zákoník (č. 89/2012 Sb., § 441)

Zbytečné náklady na preventivní zdravotní prohlídky zaměstnanců

Každý zaměstnavatel musí uzavřít smlouvu o poskytování pracovně lékařských služeb. K tomuto lékaři budou zaměstnanci povinně chodit na preventivní lékařské prohlídky hrazené zaměstnavatelem. V nejméně rizikovém pracovním prostředí je povinnost zaměstnavatele zajistit preventivní prohlídku jednou za šest let, pro zaměstnance starší padesáti let jednou za čtyři roky. Každý zaměstnanec-pojištěnec má ale ze zákona možnost využít preventivní zdravotní prohlídky jednou za dva roky. Také zaměstnavatel má možnost v případě pochybností poslat zaměstnance na mimořádnou prohlídku. Nařizovat všem preventivní zdravotní prohlídku postrádá smysl, protože zákon chrání jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele, a dokonce jim umožňuje i dohodu.
Vyhláška o pracovně-lékařských službách (č. 79/2013 Sb.)

Zbytečné sledování lihovarů kamerami

Stát vydal pro lihovary podrobný popis, jak kamerově sledovat a zaznamenávat vše, kde se manipuluje s přípravou a samotným lihem. Jenže výroba lihu probíhá na destilační koloně, kterou při uvedení do provozu celní úřad zaplombuje. Navíc při destilaci teče vyrobený líh přes zaplombované počítadlo, takže není možné vyrobit kapku lihu, aniž by to nebylo zaevidováno. Ti, co líh odebírají, například likérky, jsou pod kontrolou celního úřadu, který nemá povinnost ohlásit kontrolu a může přijít i o půlnoci. Proto „pančovaný“ alkohol vznikal v objektech, o kterých nemá celní úřad tušení a kde kamerové systémy nikdy nebudou. Není proto jisté, že povinné kamery ochrání občany před lihovým jedem.
Zákon o povinném značení lihu (č. 307/2013 Sb., § 22)