* Čtyři rodiče, jejichž životy už nikdy nebudou "obyčejné"
Brno - Byl obyčejný říjnový den a u manželů Čermákových zazvonil zvonek. Za dveřmi stála sociální pracovnice, Jaroslava Čermáková nejprve váhala, zda ji vpustit do domu. Pak se dozvěděla šokující zprávu.
"Deset měsíců vychováváte dítě, které není vaše. Vyměnili vám je v porodnici," oznámila nečekaná návštěva. Od toho dne už nic nebylo normální.
Příběh manželů Čermákových, Libora Brože a Jaroslavy Trojanové by mohl vyprodávat kina a česká veřejnost nad ním žasne už celý rok. A brzy bude možná žasnout znova.
Pokud se rodinám, které nešťastnou náhodou přišly o dlouhé měsíce s vlastními dcerami, podaří na třebíčské nemocnici vysoudit jen desetinu z požadovaného odškodného, bude to v Česku průlom.
Dosud žádný soud nepřiznal tak vysokou částku za utrpení, při kterém nikdo neumřel, ani nepřišel o končetinu nebo o smysly, "jen" o obyčejnou rodinnou pohodu.
Aby to bylo provokativní a reálné zároveň
Rodiny požadují po Nemocnici Třebíč dohromady dvanáct milionů korun. Proč? Jejich advokát Igor Veleba tuto otázku zodpovídal nesčetněkrát. Jasné počty pomocí procent, trojčlenky a násobení by tu nebyly nic platné. Utrpení jeho klientů se nedá vyjádřit v bodech za lékařské úkony.
- Nepřehlédněte speciál o výměně: Třebíčské děti: Vše o fatální chybě nemocnice
"Aby to bylo provokativní, ale zároveň ne úplně nereálné. Aby to nezapadlo do šedi, aby to zvedalo lidi ze židle. Tou částkou se skutečně vyjadřuje unikátnost případu," říká Veleba.
Osudové osmičky
- Záměnu novorozenců v třebíčské nemocnici podle závěrů vyšetřování zavinily dvě zdravotní sestry, nemocnice kvůli spoluodpovědnosti potrestala ještě dalších pět zdravotníků dětského a gynekologického oddělení.
- Odvolán byl také primář dětského oddělení Jan Kozák. Kvůli jeho vynucenému odchodu se v Třebíči "stávkovalo". Osm interních lékařů vypovědělo služby pohotovosti a lékařskou službu první pomoci.
2006
- 9. 12. - Nikola a Veronika se narodily v Třebíčské nemocnici, personál je vyměnil
2007
- konec září - Libor Broža a Jaroslava Trojanová zjišťují, že nejsou rodiči "své" dcerky
- 4. 10. Lékaři vytipovali druhou rodinu. Rodiny se brzy potkávají, chtějí výměnu
- 6. 10. Vyšlo najevo, že nemocnice děti nedostatečně označila
- 8. 10. Nemocnice se rodinám omluvila
- 11. 10. Soud zrušil otcovství Libora Broži
- 30. 10. Rodiče dostali od kraje Vysočina po 100 000 Kč
- 1. 11. Nešlo o trestný čin, řekla policie o výměně
- 4. 12. Holčičky jsou zpět u biologických rodičů
- 14. 12. Rodiče chtějí po nemocnici 12 milionů Kč
2008
- 16. 4. Podána žaloba na ochranu osobnosti u Krajského soudu v Brně
- 20. 4. Holčičky mají nová jména - Nikola Veronika Brožová & Veronika Nikola Čermáková
- 10. 9. První jednání u Krajského soudu v Brně
- 16. a 19. 12. Rodiny se podrobily znaleckému zkoumání na žádost soudu
2009
- Soud vyslechne znalce a zřejmě také rozhodne
"Byli lidé, kteří říkali: 'Tak si je vraťte a nic se neděje'. Teď, když se děti vrátily, tak vidím, že se toho děje hodně. Zejména v hlavách matek. A jsou tu symptomy i u jednoho dítěte, které patrně souvisí se záměnou. Následky jsou pro mě neuvěřitelné, nedozírné," tvrdí právník, sám otec.
Utrpení v přímém přenosu
O "neuvěřitelných a nedozírných" následcích se mohli přesvědčit také lidé při veřejném soudním jednání u Krajského soudu v Brně.
Šokující zpovědi rodičů obou holčiček odhalily dlouhé měsíce podezírání z domnělé nevěry kvůli nepodobnosti dítěte vyrůstajícího u Broži a Trojanové, křik, nadávky, slzy a hádky.
Rodiny vypověděly, jak si nemohou zvyknout na své pravé biologické dcery, jak mučivě zpočátku prožívaly každou výměnu na zkoušku.
Nejpůsobivější pak byla slova Jaroslavy Trojanové o tom, že zatímco svou původní, nevlastní Nikolu pořád velmi miluje, vlastní Verunku se pořád ještě nenaučila mít stejně ráda.
"Kdyby bylo jen na mně, chtěla bych Nikolku. Dávám manželovi a jeho rodině za vinu, že mě o ni připravil," vypověděla Trojanová.
"Při posledním jednání jsem si všiml, že paní Trojanová má stále na spořiči fotku toho prvního dítěte, tedy Nikolky. Neustále živí ten pocit," poznamenává advokát rodin.
Problémy s adaptací na absolutně nezvyklou situaci mají ale i Čermákovi, ač se zpočátku jevili být rezervovanými a vyrovnanými. Před soudem se přiznali, že poslední dobou už nežijí spolu, ale spíše vedle sebe. Jan Čermák má problémy najít lásku ke své mladší dceři Terezce. "Jednu dceru už jsem rád měl, a tu mi vzali," hovořil tiše v soudní síni.
Kalkul? Podle odborníků se z rodičů teprve teď pod tlakem soudního jednání dostávají věci, o kterých se "ve slušných rodinách" normálně mlčí.
"Když jsem měl první konzultaci s rodinami před soudním jednáním, měl jsem strach, že už je vlastně všechno v pořádku a v soudní síni budeme vypadat jako zlatokopové, kteří přicházejí jen něco získat. Pak jsem byl úplně v šoku, když se mi tu matky zhroutily, začaly brečet," vzpomíná advokát Veleba.
Opožděně se projevující trauma je podle psychologů v krizové situaci zcela normální. Člověk se nevědomky brání stresu v prvních okamžicích, aby se z toho zkrátka "nezbláznil".
"Jako když někdo řeší těžkou autonehodu nejprve s klidem. Až za měsíc se mu může trauma vrátit. U Čermákových lze vypozorovat projevy toho, že teprve teď dochází k prožitku," vysvětlil psycholog rodin Pavel Hanák.
Průlomový verdikt? Jasno bude už v lednu
Skutečné utrpení rodin, ale také to, zda opravdu prožívají tak těžce vše, o čem mluví, "změří" tým odborníků z pražského Motola.
Soud totiž nechal kvůli maximálně spravedlivému rozhodnutí vypracovat posudek, jenž má být hotový šestého ledna a který zazní předposlední lednový den u soudu. V tentýž chce soudce Michal Ryška také vynést verdikt.
A je si dobře vědom toho, že může být skutečně průlomový. V minulosti se totiž zasloužil o to, že rodiče dítěte, které zemřelo pod rukama lékařů v brněnské Fakultní nemocnici, dostali přiznáno odškodné v celkové výši jednoho a půl milionu korun. Rodiny proto doufají, že i k jejich požadavku by mohl být vstřícný.
Ryška sám přiznává, že lidí, kteří požadují peníze za pochybení lékařů, přibývá. A že v mnoha západních demokraciích jsou soudy k jejich požadavkům vstřícnější než u nás.
Rekordní částku patnácti milionů korun přiznal český soud rodičům chlapce z Cizkrajova, který následkem topení na školním výletě zůstal ve stavu stálého bezvědomí.
Peníze jako buržoazní ekvivalent
Jenže případ dvanáctiletého chlapce i nešťastně zesnulého miminka je pro veřejnost a zatím i české soudy jakousi "pochopitelnou" tragédií.
"Lidé si myslí, že je nemožné chtít finanční náhradu za psychickou nebo citovou újmu. Peníze pořád někomu připadají jako buržoazní ekvivalent, kterým by se toto nemělo vyvažovat. Moderní přístup k tomu je ale jiný. I psychologové říkají, že peníze mohou přinášet svobodu, satisfakci, uklidnění situace," tvrdí Veleba.
Ohledně rozsudku je přesto optimistický.
"Už není řeč o tom, jestli rodinám náleží zadostiučinění, ale jaké. Jestli to standardní, konzervativní a staromódní. Jestli to budeme podceňovat: 'Všichni jsme živí, zdraví, máme všechny údy, tak buďte rádi a tady máte pár desítek tisíc korun.' Nebo jestli se opravdu podaří téměř poprvé rozhodnout o tom, že to zadostiučinění bude podstatně vyšší a zásadnější."
