Podle verdiktu porodila loni v lednu sama v rodinném domku holčičku, odřízla ji pupečníkovou šňůru, dala do igelitové tašky a odnesla do sklepa.

Tělo dítěte objevil o dva měsíce později manžel.

Důvodem, proč dítě zavraždila, mohla být dle soudu tíživá situace v rodině. Rozhodnutí není pravomocné.

Prý myslela, že je mrtvé

Soud se zabýval hlavně stavem, v jakém se žena a současně matka dvou synů po porodu nacházela.

Ona sama uvedla, že do poslední chvíle o těhotenství nevěděla. Až do listopadu 2007 prý normálně menstruovala, nezjistila žádné příznaky. Vždy několikrát za rok přibrala či zhubla pár kilo, což u ní údajně bylo normální. Soud ale tomuto tvrzení neuvěřil.

Žena tvrdila, že ji v osudný den, loni někdy mezi 10. a 15. lednem, začalo silně bolet břicho a šla na záchod. "Pak ze mě vypadlo to dítě," uvedla. V záchodové míse prý viděla jen nožičku novorozence, hlavu mělo ve výpusti. Myslela si, že je mrtvé. Detaily popsat nedokázala.

Soud její obhajobu označil za nevěrohodnou a účelovou. "Předcházející zkušenosti, které měla, jí bezpochyby umožnily rozeznat těhotenství," uvedla soudkyně.

Jednala zcela racionálně

Znalci navíc uvedli, že porod neproběhl do záchodové mísy. Poloha novorozence by nemohla být taková, jak žena popsala a dotyčná pravděpodobně rodila na kuchyňské židli, na níž se našla těhotenská krev.

"Předstíranou nevědomostí se snažila vyvolat dojem porodního rozrušení. Erudovaný znalec porodník tento stav vyloučil. Žena nebyla prvorodičkou, jednala racionálně. Kdyby byla rozrušená porodem, nebyla by schopna přeříznout pupečník," řekla soudkyně.

Dítě navíc ukryla do tašky a odnesla do nejnižších míst neosvětleného sklepa. Vnímání reality u ní podle znalců nebylo v kritické době výrazně otupěno.

Bezprostřední příčinu smrti dítěte se nepodařilo určit, holčička se ale narodila živá a životaschopná a žena jí byla povinna poskytnout základní péči. Pravděpodobně kvůli tíživé rodinné situaci to však neudělala.

Podle soudu by mělo další dítě zásadní dopad na rozpočet rodiny, jež přežívala jen s několika tisíci měsíčně. Násilnický manžel ženě neposkytoval citovou ani materiální podporu, starala se kromě dvou synů i o umírajícího strýce.

Dle znalců jednala zkratkovitě a ve stavu zmenšené příčetnosti, kterou u ní způsobila duševní porucha. Za svůj čin je podle senátu ale plně odpovědná a ani náročné psychické období, kterým procházela, neomlouvá její jednání. Za vraždu jí hrozilo 12 až 15 let, soud s přihlédnutím ke všem skutečnostem uložil trest pod spodní hranicí trestní sazby.