Brno - Jako by přišla o jedno dítě úplně a druhé jí na rok zmizelo. Tak popisuje své pocity Jaroslava Trojanová, která před rokem a půl zjistila, že jí v nemocnici zaměnili její miminko. Devět měsíců pečovala o dítě cizí.

Do telefonu těžce hledá slova, jak by popsala dnešní situaci v rodině. To, co zažila a zažívá, se přece jen neděje každý den.

"Mamííí, co děláš?" křičí na ni dvouletá Verunka přes pokoj. Veronika je živé, bystré dítě. Nikdo by na ní nepoznal, že je "vyměněná". Jaroslavě Trojanové říká bez problémů "mámo".

Přesto není dne, kdy by si její matka nevzpomněla na svou "nepravou dceru" Nikolku. "Co asi právě dělá? Jestli taky umí to, co Verunka?"

Trápí se tím, co bylo, a pořád doufá, že bude líp. V pátek ji čeká další soudní stání, ve kterém spolu s partnerem a rodiči Nikolky žalují třebíčskou nemocnici za to, že jim odepřela právo na klidný rodinný život.

Krajský soud už zřejmě vynese verdikt. Pak bude jasné, jaká je cena za zpřevracený život dvou rodin. "Hlavně si teď přeji, aby už to všechno skončilo a byl klid," říká Trojanová tři dny před stáním.

Rodiny žádají dohromady dvanáct milionů, nemocnice byla ochotna dát maximálně šest set tisíc. Konečná výše satisfakce se zřejmě bude pohybovat "někde mezi".

Pohodu, kterou si obě matky přejí nejvíce, už ale rodinám nikdo nevrátí. Nezastírají, že peníze přiznané soudem se jim budou hodit. Nelitují, že dali nemocnici k soudu. Přesto říkají: "Žádné peníze se nevyrovnají tomu, kdyby se nic nestalo a my žili jako každá jiná rodina."

Chceme klid pro holky

Předtím, než u manželů Čermákových zazvonili sociální pracovníci a oznámili nic netušícím rodičům, že vychovávají cizí dítě, byla Jaroslava Čermáková pyšná na svou téměř vzorovou rodinu. Teď najednou má její rodinný život do ideálu hodně daleko.

"Pořád se snažíme dostat se tam, kde jsme byli, než to všechno začalo. Jde to těžko. Máme už teď ale dvě hezké holky a chceme, aby měly pěknou rodinu," popisuje matka dnes už dvou dcer.

Ať už samosoudce rodinám přizná deset milionů nebo jen pár set tisíc, v jednom mají rodiny jasno. Jejich životy budou navždy poznamenané.

"Úplně zapomenout se nedá. Připravili mě o jednu dceru a o rok života druhé," opakuje Jaroslava Trojanová to, co řekla mnohokrát před soudem i novinářům.

Obojí rodiče zakusili něco, co do té doby nikdo v Česku. Nejprve šok z toho, že rok vychovávali cizí dítě. Pak zděšení, že to svoje pravé nedokážou milovat automaticky ihned po navrácení do původních rodin. K tomu obrovský tlak médií a odhalování soukromí před soudem.

To všechno jim obrátilo život doslova naruby. Musejí se neustále vyrovnávat jak s reakcemi okolí, tak se zcela novým osobním životem.

"Lidé se na nás dívají všelijak. Jdeme třeba do obchodu a každý na nás kouká, sleduje, co děláme," popisuje paní Trojanová, jak se stala nechtěně populární.

"Tady v Jabloňově je to lepší, moc tu nikoho neznám. Ale v Tasově, kde jsme bydleli dřív, se o celé naší rodině pořád hodně mluví. Lidé mají závistivé připomínky. Závidí, že něco dostaneme, a vůbec si přitom neuvědomují, co prožíváme."

Rozvod? V žádném případě

Jinak plyne život rodin zdánlivě normálně. Mámy jsou doma s dětmi, tátové vydělávají na živobytí.

Jenže vztahy uvnitř rodin události posledního roku doslova zamávaly. "Mě to všechno, co se stalo, určitě změnilo. A změnil se i manžel. Tím pádem je teď jiný i náš vztah. Odcizili jsme se," přiznává paní Čermáková.

Jiný pár by po těch zkušenostech možná volil rozvod. Čermákovi to nechtějí připustit ani na chvíli. "Rozhodně se nechceme rozcházet. Snažíme se dát všechno do pořádku a postarat se o ty naše dvě žáby," říká manželka rozhodným hlasem.

Zatím v nevědomosti a klidu tak dnes v rodinách žijí jen hlavní aktérky kauzy - dvouletá Veronika a Nikola. Jsou prý spokojené, svým pravým matkám dnes říkají "máma" a těm, které je vychovávaly v prvním roce života, "teta".

Ve skutečnosti budou mít už napořád dvoje rodiče. Dnes to pro ně má výhody alespoň v tom, že si dvakrát užívají toho příjemného. Vánoce strávila každá ve vlastní rodině, pak ale obě čekala návštěva v té druhé a další várka nadílky pod stromečkem.

Soudce Michal Ryška uznal, že 1,5 milionu je dost pro rodiče dítěte, které zemřelo vinou bohunické nemocnice. Kolik je dost za záměnu dětí? | Foto: Jan Langer

Paní Čermáková ale upozorňuje, že Veronika s Nikolou budou pro okolí už navždy "ty vyměněné děti". Budou atrakcí pro maminky na hřišti, spolužáky i učitelky ve školce a ve škole.

Nebylo by tedy nakonec lepší pro klid obou rodin přijmout peníze, které nabídla nemocnice v rámci mimosoudního vyrovnání?

"Nevidím důvod proč," říká za rodiny advokát Igor Veleba.

"Ochrana osobnosti, psychické pohody nebo cti je extrémně podceňovaná a nechráněná. Naše společnost je strašně zhrublá a cynická. Dokud někdo není zmrzačen, nejsme ochotni dát jeho utrpení finanční ekvivalent. Ten ale bude pro rodiny jistě alespoň částečně zdrojem nějakého klidu," dodává Veleba.

Soudce Michal Ryška si v pátek vyslechne posudky o tom, jak rodiny žijí a jaké na nich záměna dětí zanechala stopy.

Uvedl, že pokud mu v tom nic nezabrání, vynese hned rozsudek.

Rodinám z Třebíčska se tak uzavře jedna životní etapa. Dá se ale předpokládat, že padnou odvolání a soudní kolotoč poběží dál. Přiznané peníze možná ještě dlouho neuvidí. Přes to všechno jsou rodiny rády, že si alespoň na chvíli oddechnou.

"Nebudu už muset myslet na to, že musím k soudu a tam něco pořád dokola prožívat. Ze všeho nejdůležitější teď bude, aby se obě holky měly dobře," těší se Jaroslava Čermáková.