Praha - V kopci se nepřepřahá. Toto přísloví si vzali zasvé sociální demokraté, když sedm měsíců před volbami potvrdili v čele strany Bohuslava Sobotku a do nejvyššího vedení nepustili žádného z jeho kritiků. O triumfu ale nemůže být řeč. Povozu se značkou ČSSD, který Sobotka řídí, se pořád rozjíždějí kola. Třeba na pomyslné křižovatce, kde strana dlouhá léta řeší postoj k prezidentu Miloši Zemanovi.
Sobotkovi na bodech také nepřidává, že občas musí couvat ze špatně zvolené cesty. Ukázkový příklad se odehrál právě v době sjezdu v Brně, kdy ČSSD potichu ustoupila z původního návrhu na progresivní daň z příjmu, na níž by doplatili i lidé s platem kolem 50 tisíc korun hrubého. Po kritice, k níž se přidali i někteří straníci, se navrhovaný limit nejspíš posune na 80 tisíc.
Na první pohled si Sobotka mohl po sjezdu oddechnout. Dvě třetiny hlasů ve volbě předsedy bylo v současné situaci zřejmě maximum možného. Povzbudilo ho také, že delegáti celkem hladce schválili místopředsedy ve složení, jaké navrhoval. "Tímto sjezdem skončila personální diskuze, kdo stranu povede do voleb i v příštích dvou letech. Je tady předseda a silný tým, který dostal zřetelnou důvěru," prohlásil Sobotka před koncem dvoudenního jednání.
Třetina proti
Realita ovšem není tak příznivá, jak se může z takových proklamací zdát. Sobotka musí před volbami nějak pracovat s tím, že ho skoro třetina delegátů v čele strany nechtěla. V situaci, kdy vede vládu a strana zbrojí do voleb, to není zrovna přesvědčivá vizitka.
Premiér se patrně obával ještě horšího výsledku. Svědčí o tom nejen změna programu, kdy se páteční volba předsedy proti původnímu harmonogramu předsunula ještě před poledne (vidina blížícího se oběda motivovala delegáty, aby nediskutovali a hlasovali rychle), v projevu před volbou se také zmobilizoval do nezvykle emotivní polohy, jež kontrastovala s jeho poměrně "leklým" proslovem na úvod sjezdu.
Otázkou je, jak by si Sobotka vedl, kdyby měl protikandidáta, třeba odbojného jihočeského hejtmana Jiřího Zimolu. Kde jsou premiérovy limity, pak připomněla návštěva předsedy vlády Slovenska a šéfa strany Směr Roberta Fica, jehož charisma přesvědčilo leckterého delegáta, aby zůstal v Brně až do sobotního odpoledne.
Místo Zimoly, který na sjezdu pronesl jen nepříliš působivou řeč, sehrál úlohu oponenta stejně jako na minulém sjezdu poslanec Jeroným Tejc. Ačkoli neuspěl ani ve volbě prvního místopředsedy, kdy nad ním o několik desítek hlasů zvítězil ministr vnitra Milan Chovanec, ani v následné volbě místopředsedů, relativně vysoký počet hlasů, které získal, svědčí o silném zastoupení nespokojenců v členské základně. Z jejich chování bylo zřejmé, že Sobotku nechtějí svrhnout - aspoň ne hned.
Lepší příležitost nastane, pokud strana ve volbách výrazně prohraje s hnutím ANO Andreje Babiše. Právě ministra financí se Sobotka snažil prezentovat nejen jako soupeře, ale rovnou jako nepřítele demokracie. ANO dlouhodobě vede v předvolebních průzkumech, podle některých má před sociálními demokraty až dvojnásobnou podporu.
Možná víc než s Babišem se ale ČSSD potýká se svým bývalým předsedou. Bezprostředně před sjezdem se sociální demokraté dozvěděli, že se Miloš Zeman bude za rok znovu ucházet o prezidentskou funkci. Ačkoli se jeho kandidatura na sjezdu příliš nepřetřásala, bylo cítit, že vztah k hlavě státu v ČSSD stále působí jako traumatické téma, které rozděluje základnu.
Sobotka, jenž patří mezi straníky, kterým Zeman přičítá neúspěch v prezidentské volbě v roce 2003, byl diplomatický a řekl, že současný prezident by mohl patřit mezi kandidáty ve vnitrostranickém referendu. Z jeho pohledu není nic horšího, než Pandořinu skříňku v podobě diskuse o Zemanovi otevírat ještě před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny.
Názorový nesoulad
Podobně zapeklitá zůstává také hodnotová orientace ČSSD. Sjezd sice přijal dlouhodobý program, z jednotlivých projevů i diskusí v kuloárech ale bylo cítit, že názory o tom, na co lákat voliče, se mohou výrazně lišit. Například ministr vnitra Chovanec, který v projevu vyzýval k obraně hranic, se dlouhodobě snaží zdůrazňovat "národoveckou" notu, což ho přibližuje k Zemanovi.
Modernější, západoevropské pojetí levice reprezentuje ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který akcentuje úzkou spolupráci v Evropské unii. Původem severomoravský politik s pověstí intelektuála se mimochodem stal asi největším překvapením sjezdu, když zaujal plamennými projevy a vysloužil si potlesk vestoje. O Zaorálkovi se dokonce začalo hovořit jako o Sobotkově možném nástupci.
