Prvoinstanční soud trojici pětkrát osvobodil - trestný čin se podle něj nestal a uvedené kampaně proběhly. Stejně tak pětkrát ale tento verdikt zrušil odvolací Městský soud v Praze pod vedením soudkyně Jaroslavy Liškové. Ta dvakrát nechala dokonce vyměnit prvoinstanční soudkyně Helenu Královou a poté Věru Bártovou, protože prý nerespektovaly pokyn, jak mají rozhodnout.
V pátek Obvodní soud pro Prahu 1 vynesl již šestý rozsudek. A soudkyně Tereza Petrásková rozhodla stejně jako dvě její předchůdkyně - trojici opět osvobodila. Na adresu státního zástupce Jana Lelka i policie přitom použila nezvykle ostrá slova.
"Máme pocit, že státní zástupce nebyl přítomen veškerému dokazování, které tady probíhalo a které vůbec nepotvrzuje, co bylo v obžalobě," uvedla Petrásková, podle níž žalobce vybíral pouze důkazy, které se mu hodily. A když citoval výpovědi svědků, opět jen selektivně vybíral.
A stejně zkritizovala i práci policie, která případ vyšetřovala. "Neviděla jsem ještě takto špatně vedený spis v přípravném řízení. Některé listiny jsou tam desetkrát, některé podstatné vloženy do krabice jen jako příloha," konstatovala s tím, že policistky, které případ vyšetřovaly, se ptaly na zcela jiné věci, než byly pro případ podstatné. "Naprosto nepochopily celou situaci a přípravné řízení vedly špatným směrem," konstatovala soudkyně.
60 milionů na ekonomickou diplomacii
Události, kterých se soud týká, začaly v roce 2008, kdy si ministerstvo zahraničí v čele s Karlem Schwarzenbergem vylobbovalo ve sněmovně 60 milionů korun na ekonomickou diplomacii. Její součástí byla řada akcí, které měly Česko propagovat v zahraničí a domlouvat tam pro české firmy obchodní a investiční příležitosti.
Součástí pak byly mimo jiné tři prezentační kampaně, každá v hodnotě těsně pod půl milionu korun - samostatně pro Čínu, Hongkong a Singapur. Ty měly mimo jiné zvát asijské firmy na Česko asijské obchodní fórum. Poté co se do případu na anonymní udání vložila policie, obvinila celou trojici z podvodu. A případ v roce 2011 skončil před soudem.
Na stůl jej dostala soudkyně Helena Králová - ta ale trojici osvobodila s tím, že se žádný trestný čin nestal. A poukázala i na to, že ministerstvo samo oznámilo, že nebylo poškozeno. Poté co jí odvolací soud opakovaně případ vrátil k novému rozhodnutí, ale osvobozující verdikt dvakrát zopakovala.
Odvolací soud poté rozhodl, že případ musí řešit nová soudkyně Věra Bártová. Ta ale postupovala stejně - trojici i přes opakované vrácení dvakrát zprostila obžaloby.
A již Bártová se ve svém verdiktu ostře opřela do žalobce. "Snahou obžaloby je kriminalizovat jednání obžalovaných, i když důkazní situace zcela svědčí v jejich prospěch," uvedla například v pátém osvobozujícím verdiktu v listopadu 2016. A korunního svědka obžaloby Aleše Černíka označila za absolutně nevěrohodného. "Vypovídal zmateně, sám si ve svých tvrzeních odporoval, jeho výpověď svědčí o jeho naprosté nekompetentnosti pro výkon úřadu."
Když to říkáme, tak ke škodě došlo
Poté co i tento osvobozující verdikt zrušil odvolací soud, případ dostala na stůl již třetí soudkyně Tereza Petrásková. A státní zástupce Jan Lelek zopakoval původní obžalobu - Sedláček s Matouškem nejen překročili své kompetence při schválení zakázky, ale porušili zákon i tím, že nevypsali výběrové řízení. Podle něj účelově rozdělili jednu zakázku na tři, aby se s každou vešli do půlmilionového limitu, kdy je možné oslovit jen jednoho zájemce. "Byl zcela stejný předmět plnění ve třech asijských zemích téže oblasti. To jednoznačně svědčí o tom, že bylo postupováno účelově," uvedl žalobce.
"Pokud by se postupovalo standardním schvalovacím procesem, tak by ty smlouvy nemohly být podepsány," konstatoval Lelek a také poukázal na to, že o uvedených kampaních nic nevěděli zaměstnanci zastupitelských úřadů v dotčených zemích. "Z žádného důkazu nevyplývá, že ta plnění proběhla," dodal na adresu Rybkové.
"Nejde vycházet pouze z vyjádření poškozeného, že škoda nevznikla. Pokud dojdeme k tomu, že postup byl v rozporu s předpisy, logicky ke škodě muselo dojít bez ohledu na to, jaký názor na to má ministerstvo zahraničních věcí," reagoval navíc Lelek na to, že ministerstvo si stojí za tím, že nebylo poškozeno.
Vůbec nepochopily podstatu diplomacie
Soudkyně Petrásková ale Lelkovu obžalobu ostře rozcupovala. A nepřímo zkritizovala i odvolací soud, kterému se odůvodnění osvobozujících rozsudků jejích předchůdkyň zdálo nedostatečné.
Podle Petráskové bylo dostatečně prokázáno, že kampaň proběhla. A uvedené obchodní fórum se konalo. "Bylo ohodnoceno jako kvalitní. Nemohlo by se konat, pokud by tam nepřijeli obchodníci z asijských zemí a někdo je musel pozvat. Jsou smlouvy a doklady o ubytování. Nevím, čím víc by odvolací soud chtěl dokázat, že se fórum konalo," uvedla.
A podle ní je navíc mylná teze, že rozdělení kampaně na tři zakázky bylo účelové, aby se obešla nutnost výběrového řízení. "My se domníváme, že to účelové nebylo. Ty regiony jsou opravdu jiné, bylo třeba udělat tři smlouvy, byť všechny směřovaly k jednomu Česko-asijskému fóru," poukázala na specifika jednotlivých zemí s tím, že cena podle ní rozhodně nebyla přemrštěná.
Případ Chmiel
Podobným případem byl soud s bývalým ministrem zahraničí Jurajem Chmielem - toho policie obvinila z toho, že v roce 2008, kdy byl velvyslancem v Austrálii, jednu zakázku rozdělil na pět menších, aby nemusel vypisovat výběrové řízení. A nechal údajně zbytečně vypracovat několik studií na podporu českých podnikatelů na zahraničních trzích. Podle obžaloby způsobil škodu 1,5 milionu korun. Chmiel se ale hájil tím, že vše připravilo ministerstvo a on zakázky pouze z titulu své funkce podepsal a soud mu dal za pravdu a zcela jej osvobodil.
A vypořádala se i s kritikou, že zastupitelské úřady v daných zemích prý o činnosti Rybkové nic nevěděly. "Ty úřady se vyjadřovaly k úplně jiným otázkám," konstatovala. Policistky, které případ vyšetřovaly, podle ní vůbec nechápaly podstatu a ptaly se na nesmyslné věci. "Naprosto nepochopily situaci a přípravné řízení vedly jiným směrem," uvedla. Policistky se například ptaly na semináře a podvod dokládaly tím, že se žádné nekonaly. "Ty skutečně neprobíhaly, ale jejich pořádání nebylo předmětem smlouvy," popsala Petrásková.
A rozcupovala i tvrzení, že Matoušek se Sedláčkem podepsáním smluv překročili své kompetence. Podle ní bylo jednoznačně prokázáno, že smlouvy byly projednány a schváleny jejich předchůdci. A Matoušek ani neměl žádný zákaz smlouvy podepsat, jak původně tvrdil jeho nadřízený Černík. Ten se totiž podle ní do své výpovědi před soudem zcela zamotal. A také byl podle ní zcela nekompetentní, o čemž svědčí to, že po několika měsících byl ze své funkce odvolán.
"Státní zástupce ho má za korunního svědka obžaloby. Z toho, jak vypovídal o fungování věcí na ministerstvu, o schvalování, jak dohlížel na projekty, je zřejmé, že se v tom ztrácel. Připustil, že neznal interní předpisy, nevěděl, kdo co dělá," řekla na adresu Černíka, který následně v roce 2009 kandidoval za ODS do europarlamentu.
Pomsta za snahu o pořádek?
Státní zástupce nechtěl již šestý zprošťující verdikt komentovat a ani se vyjádřit k ostré kritice jak jeho, tak policie. "Počkám si na písemné vyhotovení rozsudku. To je pro mne podstatné, pak k tomu zaujmu stanovisko," řekl a nechtěl ani odpovědět na otázku, zda se i pošesté odvolá.
"Za situace, kdy je pětkrát podáno odvolání proti zprošťujícímu výroku a odvolací soud mu pokaždé vyhoví, mám za to, že postup státního zastupitelství je v souladu s trestním řádem," řekl Aktuálně.cz ještě před vyhlášením rozsudku.
Sám Sedláček je přesvědčen, že stíhání bylo pomstou za to, že se naopak ve funkci sám snažil vnést řád do chaosu, který kolem rozdělování peněz na ekonomickou diplomacii panoval. "Tradovalo se, že 20 procent ze 60 milionů korun, které ministerstvu přiklepli poslanci, musí skončit na projekty poslanců, které měly působit na zvyšování kreditu ve volebních okresech nebo jako kšefty pro spřátelené firmy," konstatoval před soudem.
Sedm let mimo službu
Více než sedmileté stíhání má pro oba diplomaty fatální následky. Sedláčka zastihlo krátce poté, co se z funkce generálního sekretáře ministerstva zahraničí (předtím dělal i náměstka ministra Jana Kohouta) přesunul na post velvyslance v Thajsku, Matoušek měl odjet na konzulát do Toronta. Oba jsou od roku 2011 kvůli obvinění postaveni mimo službu - na ministerstvo se jen krátce vrátili poté, co je soud poprvé osvobodil. Nyní pobírají padesát procent platu a jsou doma. Například Matoušek tak má měsíčně 12 tisíc korun, podobně je na tom i Sedláček.
Plat se totiž neodvíjí od toho, co dříve dělali. "Po 25 letech služby České republice jsme byli přeřazeni na nejnižší referentská místa," konstatuje hořce Sedláček, který se po revoluci ve svých 30 letech stal například ředitelem Národního divadla v Brně a poté Husy na provázku. A počátkem devadesátých let se také podílel na založení českých center a byl několik let jejich generálním ředitelem. "Podle zákona si ani nesmím nic přivydělat," poukázal Sedláček.
Celé stíhání už dodnes stálo mnohem víc, než byla žalobou vyčíslená - a ministerstvem i soudem zpochybněná - škoda. Náklady na soudní řízení i obhajobu již totiž půjdou do milionů korun. A ještě více bude muset stát, pokud uvedený verdikt nabude právní moci, doplatit všem stíhaným na ušlé mzdě a jako odškodné.
