Cambridge (Británie) / Praha - Zastoupení sovětské KGB v Československu bylo na počátku 70. let informováno o všech aspektech práce československého ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti (StB).
Kromě oficiálního zastoupení navíc měla KGB v té době v ČSSR nelegální agenty, kterým se mělo mimo jiné podařit zabránit "druhému Palachovi". Vyplývá to ze zpráv do Moskvy, které zaznamenal ve svém archivu Vasilij Mitrochin. Jeho poznámky byly nedávno zpřístupněny v Británii.
"V Československu v letech 1968-69 působilo 27 nelegálů," stojí v jednom z dokumentů. Materiál, který Mitrochin datoval rokem 1972, uvádí, že rok 1968 v Československu byl v zásadě "prvním vážným prověřením možností a úrovně bojové přípravy, operativně-rozvědných kvalit" sovětské rozvědky.
Falešní občané ze Západu
Takzvaní nelegální příslušníci tajných služeb obecně pracují na území jiného státu pod falešnou identitou. V případě KGB v letech 1968 a 1969 zjevně často jako občané západních zemí, vyplývá z archivních dokumentů. Mnozí z nich jsou v materiálech označeni krycími jmény, Mitrochin někdy zmínil i jejich konkrétní úkoly v Československu.
"Nelegálové sbírali informace od různých zdrojů v ČSSR o procesech demokratizace, liberalizace, denovotnizace, o vztazích k SSSR," uvádí jeden z materiálů odkazující na Antonína Novotného, do března 1968 československého prezidenta.
Odborník na dějiny československé Státní bezpečnosti Prokop Tomek má však o pravdivosti záznamů pochybnosti. KGB i ostatní komunistické rozvědky nasazovaly nelegální agenty hlavně na Západě, ve "spřátelených zemích" to bylo podle něj méně obvyklé.
"Bylo velice komplikované je do toho prostředí infiltrovat. Člověk, který přišel odnikud, aby získal postavení, a přitom má vybudovanou falešnou identitu, to je strašně komplikované," tvrdí. Stejný názor má i Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Agenti pro chvíle krize
Analýze tehdejší práce nelegálů v Československu se v Mitrochinově archivu věnuje jeden z dokumentů, který tvrdí, že tito lidé byli vysíláni v řádu dnů, v některých případech dokonce hodin. Jejich nasazení prý pomohla situace v ČSSR, slabá práce ministerstva vnitra a velký počet cizinců z kapitalistických zemí.
Nelegálové sbírali informace od různých zdrojů v ČSSR o procesech demokratizace, liberalizace, denovotnizace, o vztazích k SSSR.
Tato nedatovaná zpráva také shrnuje, že nelegální agenti mohou být "využíváni v socialistických zemích, kde jsou nebo mohou vznikat krizové situace", mohou na takovou situaci brzy upozornit či se mohou snažit proniknout do opozičních skupin. "Mobilní rezerva nelegálů pro socialistické země je nevyhnutelná, žádoucí jsou nelegálové židovského původu," uvádí dokument.
Nepodařený únos
Zřejmě 15 nelegálně působících pracovníků KGB se v roce 1968 do Československa dostalo v operaci označené Progress. Mezi jejich úkoly patřil kromě jiného nezdařený pokus o únos literárního vědce Václava Černého a spisovatele Jana Procházky. Akce se nepovedla, podle dokumentů mezi problémy patřilo například končící vízum jednoho z nelegálů a také to, že Procházka dostal od tehdejšího ministra vnitra ochranku.
Černý, někdy s krycím jménem Temný, je zmiňován také v dokumentu o operaci Krab. Při ní měli v roce 1968 nelegálové podporovat vydávání novinových článků zaměřených proti KSČ a SSSR, vyzývat právě Černého k co největší otevřenosti a v soukromých rozhovorech mu naznačovat, že v ČSSR existuje utajená a ozbrojená skupina napojená na Západ, která je mu připravena pomoci.
Agenti bojovali za demokratizaci
Nelegálové podle tohoto materiálu dostali přímo za úkol sympatizovat s československým děním v roce 1968 a tlačit na novináře, aby publikovali články žádající co nejtvrdší způsob boje za další demokratizaci. "Podobná novinová vystoupení pomohou odhalit nejreakčnější elementy jak v redakcích samotných, tak mezi místním obyvatelstvem," uzavírá materiál KGB.
"U těch článků si nedokážu představit, jak by to nelegálové dokázali," zopakoval své pochyby Tomek. Také únosy nepohodlných osob byly podle něj v této době už spíše raritou. "V takhle mimořádné době se ale nic nedá vyloučit," poznamenal s tím, že informace z Mitrochinových záznamů většinou nelze ověřit v československých pramenech.
Informace k "druhému Palachovi" chybí
Jiný dokument se zmiňuje o dvou agentech s britskými pasy, kteří měli proniknout do společnosti novinářů ze zahraničních redakcí ČTK a Mladé fronty a také do blízkosti Karla Kovandy, jednoho ze studentských vůdců z té doby. Další agenti se měli také pokoušet napojit na zaměstnance kanceláře předsedy tehdejšího Národního shromáždění Josefa Smrkovského.
Na několika místech je v Mitrochinových dokumentech mezi úspěchy nelegálních agentů KGB v Československu v letech 1968-1969 zmíněno, že se jim podařilo zabránit "druhému Palachovi". V této souvislosti je uvedeno jméno Jan Křížek a datum 21. srpna 1969, tedy doba, kdy se v ČSSR už kromě Jana Palacha upálil také Jan Zajíc. "Tento případ doposud známé dokumenty z domácích archivů nepotvrzují," uvedl k tomu Blažek, který je autorem řady studií o Palachovi a jeho následovnících.
Za kritiku vyhazov
Několik strohých vět v materiálech také jasně ukazuje, co nastalo, pokud se někomu z československé strany nelíbil po roce 1968 nastavený způsob spolupráce mezi KGB a československými bezpečnostními orgány. Například vedoucí pracovník ministerstva vnitra Petřina (krycí jméno zástupce náčelníka rozvědky Františka) měl podle materiálů v 70. letech označit spolupráci rozvědek SSSR a ČSSR za nerovnoprávnou a nerovnocennou, například pokud se týká výměny informací. O několik stránek dál se lze v Mitrochinově archivu dočíst: "Vyhozen bývalý zástupce náčelníka rozvědky Petřina".
"Stín na spolupráci" vrhal i první náměstek šéfa informačního oddělení Pecháček (Mitrochinovy poznámky uvádějí jen příjmení). Materiály dodané KGB byly podle něj nepřesné, příliš obecné a často se podobaly přehledu tisku. Naopak KGB měla přístup ke všem informacím československých rezidentur.
Jen nutné informace
Tuto praxi potvrzuje rovněž Tomek. "KGB informovala spřátelenou Státní bezpečnost jenom v nutném rozsahu. Nezasvěcovali je do všeho, zvlášť když měli podezření, že se tady něco děje," řekl historik z Vojenského historického ústavu v Praze. "Informovali o společných operacích nebo o tom, kde měli společný zájem nebo společné lidi (s StB). Ale o tom, co tady chystají, to ne," přiblížil Tomek, podle něhož stejně postupovaly i rezidentury východoněmecké Stasi nebo polské tajné služby v Československu.
Materiály dokládají také čilou spolupráci služeb, například ve "vědecko-technické výzvědné činnosti". Češi se prý v této oblasti více než sovětská strana věnovali vojenským technologiím. V roce 1975 československá rozvědka na přání Moskvy otevřela rezidenturu v albánské Tiraně. Celkem ve 26 státech světa sovětští a českoslovenští rozvědčíci spolupracovali, jedna ze zpráv například uvádí, že v roce 1975 bylo zverbováno 37 agentů "ze stanoveného plánu 54".
Se sovětským vědomím také československá rozvědka pracovala přímo v Moskvě proti některým velvyslanectvím. V letech 1976 a 1977 se to týkalo například USA, západního Německa, Rakouska, Číny a také Sýrie a Íránu či Iráku. Zdroje na moskevském velvyslanectví Francie a USA řídily obě tajné služby v některých případech společně.
Snaha zbavit se KGB
Jiné dokumenty popisují, jak se v roce 1968 během pražského jara československá rozvědka snažila KGB v zemi zbavit. Popisuje, jak se "zdravé prvky" v rozvědce snažily bránit, aby vedení nepřevzala "nelegální" skupina okolo ministra vnitra Josefa Pavla.
"Odpor se podařilo zlomit až v březnu 1969," shrnuli sovětští rozvědčíci. Mitrochinovy poznámky pak opakovaně vypočítávají, kolik pracovníků československých tajných služeb bylo z ideologických důvodů propuštěno.
"Československá rozvědka byla tehdy rozdělená, část byla hodně proreformní," potvrzuje Mitrochinovy záznamy Tomek. "KGB lidem v rozvědce proto logicky nevěřila, bála se jich a mohla proti nim takhle intrikovat," dodal.
