Šimonovi je dvacet let, nikdy předtím jsme se neviděli. Dáváme si schůzku hodinu před polednem na Václavském náměstí v Praze, které volíme ze strategických důvodů. Právě tady se pohybuje největší množství "poslíčků", protože centrum s hustou sítí restaurací je ideálním místem pro rozvoz obědů.
Na rozdíl od Šimona nemám přesnější představu o tom, jak takový rozvoz jídel z restaurací k zákazníkům domů či do zaměstnání vlastně vypadá. Covidové období ale znamenalo pro rozvážkové služby skutečný boom. Potvrzuje to i Šimon, který jezdí pro společnost Wolt, další kurýři našli práci u konkurenčních firem Bolt či Dáme jídlo.
Moc rád bych vám ukázal tohoto klučinu. Jmenuje se Šimon a shodou náhod právě on byl mým parťákem při reportáži o "poslíčcích" s jídlem. Byl skvělý, obrovsky pracovitý. A já žasnul, jak zajímavý může být svět kolem na kole i v centru Prahy. Reportáž vyjde na webu @Aktualnecz pic.twitter.com/fNqyboXgUW
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) May 21, 2021
"Přihlásil jsem se na inzerát před rokem. Chvíli jsem čekal, ale brzy přišlo sdělení, že můžu začít jezdit. Okamžitě jsem reagoval. A jsem šťastný, že jsem to udělal," říká Šimon, který zná Prahu dokonale. Celý dosavadní život žije pár kilometrů od centra v Hostivaři, studuje Fakultu dopravní ČVUT a jeho velkým koníčkem je doprava a orientační běh.
"Rozvážení jídla mi vyhovuje z několika důvodů. Líbí se mi časová flexibilita, protože můžu jezdit, kdy chci, což mi naprosto vyhovuje. Výborné je také to, že si dobře vydělám," přiznává.
Za každé jídlo má 70 korun
Zatím stojíme stále na Václavském náměstí a povídáme si, aniž by Šimon spustil aplikaci, díky které má přehled o objednávkách, které zákazníci posílají na centrálu Woltu. "Můžu ji už pustit?" ptá se a já po několika minutách pochopím, že od okamžiku, kdy aplikace běží, je delší povídání už vyloučeno. Šimon sklání hlavu k mobilnímu telefonu, který má připevněný na kole, a s radostí pozoruje informaci o první zakázce. Poklidná atmosféra končí.
"Jedeme!" volá, sedá na kolo a uhání k první restauraci pár stovek metrů od Václavského náměstí. Během krátké chvíle jsme na místě. Jídlo už mají připravené, Šimon ho ukládá do speciálního batohu a míří za zákazníkem do dva kilometry vzdáleného Karlína.
Jeho spěch je logický, za každé jídlo má 70 korun, proto se snaží zvládnout co nejvíce zakázek. "Aplikace nám umožňuje vzít i více zakázek najednou, pokud jsou zákazníci ve směru, kam se chystám jet. To je výborná věc," vysvětluje Šimon s očima na telefonu.
Chvíli se dívá do aplikace, chvíli před sebe, možná si ani sám neuvědomuje, jakou rychlostí se řítí uprostřed velkého provozu. Je na něm ale vidět, že je zkušený jezdec, občas riskne jízdu mezi dvěma tramvajemi, jindy předjede několik aut.
Počasí se během odpoledne zhoršuje, začíná být pořádně chladno, jsou dva stupně nad nulou, fouká studený vítr, a k tomu ještě občas prší. Šimonovi se mlží brýle, zejména když vychází z restaurace či od zákazníka a má na ústech roušku. "Zatím je to dnes skvělé. Paráda," raduje se navzdory počasí i únavě, která s postupujícím časem přichází.
"Tady si počkáte, tady to bývá hrůza"
Komplikuje se i samotná přeprava jídla, protože jeden z podniků nedaleko autobusového nádraží na Florenci zájem o jídlo nezvládá. "Tady si počkáte, tady to bývá hrůza," avizuje nám už dopředu jiný "poslíček" z konkurenční firmy, který také čeká na jídlo. Když ho nakonec dostane, popřeje s lehkou ironií v hlase příjemný den a uhání dál.
Brzy se ukazuje, že jeho varování nebylo bezdůvodné. Obsluha dotyčného podniku Šimonovi oznamuje, že musí počkat, protože jídlo prý spadlo na zem a je nutné uvařit novou porci. Pět, deset, patnáct minut. Šimonův klid je pryč, netrpělivě chodí po chodníku, každou chvíli nahlíží přes výlohu, jestli už je jídlo připravené. Ale není.
Občas se během čekání nakloní k mobilu a se smutným výrazem v obličeji pozoruje, kolik zakázek mu uniká. Po patnácti minutách je jídlo připraveno. "Moc se vám omlouváme, vezměte si to jako naši pozornost," uslyší Šimon od obsluhy a v ruce má plastovou nádobku s čajem.
Nemusí to být ale jediné "odškodnění", kterého se dočká. "Jestliže je zpoždění objednávky minimálně dvacet minut, tak dostávám k 70 korunám ještě dalších 70 korun od Woltu," vysvětluje.
Na kole jede ještě rychleji než obvykle, musí do kopce na Vinohrady a má obavu, co na zpoždění řekne zákaznice. Když od ní odchází, po dlouhé době se opět usměje. Zákaznice si vyslechla omluvy a vytáhla z kapsy "dýško". "Padesát korun," ukazuje s vděčností v hlase další výdělek.
Jezdím rok a určitě budu pokračovat
Jenže komplikací na cestě při rozvážce jídla může být více. Stačí, když příjemce sídlí na místě, které není tak jednoduše dostupné. Přesvědčujeme se o tom v okamžiku, kdy jedeme pro pizzu, kterou je třeba dopravit o několik ulic dál ke zdravotním sestrám ve Všeobecné fakultní nemocnici. Šimon nechává kolo před nemocnicí, nasazuje si respirátor a vydává se hledat do spleti budov, chodeb, poschodí a dveří své zákaznice. Než se mu to podaří, uteče drahocenných deset minut.
I přes tyto těžkosti převažuje u Šimona spokojenost, počasí je sice stále horší a bez pláštěnky by nebylo možné jet, ale to mu nijak nevadí. "Ještě budu nějakou tu hodinku jezdit," avizuje při loučení a pochvaluje si své kolo, které toho má na první pohled už hodně za sebou.
Na delší řeči opět není čas, hlavní slovo má jako vždy zvuk aplikace, přes kterou se hlásí další a další zákazníci. Když Šimon volá druhý den, prozrazuje, že jezdil až do večera. "Teď to bylo přesně rok, co tuto práci dělám. A určitě v ní budu pokračovat," hlásí do telefonu.
Kurýrům jde víc než polovina odměn
Když člověk vidí centrum Prahy z kola a ještě s jídlem na zádech, tak ještě mnohem silněji vnímá, kolik takových "poslíčků" potkává. Podle toho si udělá docela dobrý obrázek, že tyto služby jsou skutečně v rozmachu. Dokazují to také informace zástupců společností, ať už jde o Wolt, Bold, nebo Dáme jídlo, což je největší česká rozvážková firma.
Letos v únoru oznámila, že rozjíždí doručování on-line nákupů potravin a drogerie, a to do půl hodiny. Firma má zatím první sklad a do konce jich chce mít až šest. "Trh určitě není nasycený," prohlašuje například marketingový ředitel této Břetislav Stromko, který nedávno na akci Hospodářských novin upozornil, že by chtěl mířit třeba až k rozvozu více jak deseti milionů jídel za jeden měsíc.
Podobně chce také Wolt vybudovat "nákupní centrum", z něhož by dodával lidem všemožné zboží, už nyní doručuje kromě občerstvení a potravin také kosmetiku, květiny, svíčky nebo deskové hry.
Hospodářské noviny tento měsíc zveřejnily rozhovor s jedním ze spoluzakladatelů Woltu Mikim Kuusim, který se mimo jiné vyjadřoval k třiceti procentní marži rozvážkových firem.
"Bylo to globální téma, protože restaurační byznys byl všude v extrémně těžké situaci. Velmi dobře rozumím znepokojení restauratérů a sami se obáváme o budoucnost jejich odvětví. Požádat nás o snížení provizí intuitivně dává smysl, protože provize může znít jako něco navíc. Jenže pro nás je to jediný vlastní příjem. Vyplácíme díky němu více než polovinu všech odměn kurýrům, kterým jdou všechny poplatky za doručení," vysvětloval s tím, že z toho, co zbude, firma hradí ostatní náklady. Technologický vývoj, výplaty zaměstnanců, zákaznickou podporu a získávání objednávek i nových zákazníků pro restaurace.
