Brno - Je to jednoznačný důkaz, že výmluva na osobu blízkou, díky které trestu v Česku unikly stovky tisíc řidičů, neplatí vždy. Řidič, majitel auta, může být i přes tuto výmluvu potrestán.
Nejvyšší správní soud při projednávání sporu o špatně zaparkované auto v Brně a trestu pro majitele vozu rozhodl, že v případě, kdy řidič vlastně neví či netuší, kdo jeho auto řídil, nemůže věrohodně použít výmluvu na osobu blízkou.
Soudci tak neuznali obranu řidiče, že auto v jeho nepřítomnosti řídily a špatně parkovaly osoby blízké (jeho rodina).
Úřady neuvěřily
"Tvrzení, že to mohl být kdokoliv z rodiny, podporuje závěr, že majitel vozu konkrétní osobu, která by řídila auto, neznal. Pro splnění povinností vyplývajících ze zákona ale nestačí znát jen okruh pravděpodobných řidičů, nýbrž je třeba vědět, které konkrétní osobě bylo svěřeno řízení vozidla," rozhodl senát Nejvyššího správního soudu vedený soudkyní Marií Žiškovou (verdikt 1 As 21/2011 - 52).
Celý spor začal před třemi roky, kdy hlídka Městské policie objevila nedaleko centra Brna auto parkující na chodníku. Majitel vozu potvrdil, že byl několik týdnů mimo Brno a vlastně neví, kdo auto v době jeho nepřítomnosti řídil.
Při projednávání pokuty, která byla ve výši dvou tisíc korun, ale majitel vozu uvedl, že auto používaly osoby blízké - jeho rodina. A ze zákona tak není povinen uvádět jména lidí, kteří s autem mohli jezdit.
Magistrát v Brně na pokutě trval, majitel vozu se proto obrátil na Krajský soud v Brně s tím, že byla porušena jeho práva vyplývající z ústavy. A soud mu vyhověl - soudci rozhodli, že úřady nesmí pokutovat řidiče za to, že odmítl říci, kdo je osoba blízká, která měla na chodníku parkovat.
Případ po stížnosti magistrátu ale posoudil Nejvyšší správní soud a ten se postavil na stranu úředníků.
Trestání za to, že nic neví
Ze zákona o silničním provozu podle soudců vyplývají dvě možné situace. Pokud majitel vozu zná osobu, která automobil řídila, nemusí s odkazem na osobu blízkou úřadům jméno vydat. Pokud konkrétního řidiče nezná, nemůže se na osobu blízkou vymlouvat.
V tom případě je majitel vozu trestán za svou nevědomost. Podle soudců má takové opatření zabránit tomu, aby majitelé vozidel používali účelovou výmluvu.
"Každý provozovatel vozidla proto musí vědět, kdo jeho vozidlo řídí, pokud tuto skutečnost neví, porušuje tím svou zákonem uloženou povinnost," rozhodli soudci s tím, že se takové hodnocení vztahuje i na případ z Brna.
Soudci rozhodli, že majitel auta nejprve prohlásil, že neví, kdo vůz řídil, teprve pak se bránil výmluvou na osobu blízkou. „Jde o tvrzení značně nevěrohodné vzhledem k prvnímu prohlášení provozovatele vozu," rozhodli soudci a případ vrátili k novému projednání.
Ministerstvo dopravy chce užívání výmluvy na osobu blízkou zarazit, stát tím totiž přichází o desítky milionů korun.
Jedním z opatření by mohla být povinnost majitele vozu automaticky uhradit náklady spojené s prověřováním přestupku, zvažuje se také zavedení vratné kauce. Všechny varianty jsou ale zatím jen ve fázi projednávání.
Jen za první pololetí 2009 šlo téměř o 250 tisíc případů, přičemž náklady na vyřízení jednoho případu byly 200 korun, dohromady tedy 50 milionů za půl roku.
