Praha – Mnoho úředníků, kteří na českých magistrátech a radnicích řeší pokuty neukázněných nebo opilých a zdrogovaných řidičů, pracuje špatně a zbytečně chybuje. Tvrdí to právník Ladislav Decarli z oddělení správního řízení v silničním provozu na ministerstvu dopravy.
Nezvykle ostrou kritikou zareagoval úředník Decarli na pondělní zjištění online deníku Aktuálně.cz, podle kterého se ve velkých městech, zejména v Praze, vyhne pokutě kvůli promlčení zhruba každý druhý řidič. Úředníci nestíhají kauzy vyřídit během jednoleté lhůty a případy padají pod stůl.
Podle Decarliho je to kvůli chybám úředníků na magistrátech, kteří nemají potřebné vzdělání, málokdy umějí napsat správně rozhodnutí o pokutě, a proto prohrávají souboj s řidiči, kteří se proti trestu odvolají a nechají se zastoupit specializovanými firmami. Ty pak za ně zařídí, aby případ vyšuměl do ztracena.
"Úředníkům schází právní povědomí," říká v rozhovoru Decarli, který po třicetileté službě u dopravní policie přešel na úřednickou židli. Deset let působí na ministerském odboru agend řidičů a současně úředníky školí, jak ve správním řízení nechybovat.
Každý druhý řidič se zejména v Praze a ve velkých městech vyhne pokutě, protože se jeho přestupek promlčí. Proč? V čem je největší problém?
Chybějící odbornost, nízká úroveň vzdělání úředníků. Zaostáváme v tom ve srovnání se západní Evropou, kde právní záležitosti řeší právníci a specialisté na přestupkové dopravní právo. U nás to může dělat kdokoli, kdo má maturitu nebo jakoukoli vysokou školu. Takže u nás vyřizuje pokuty sice vysokoškolák, jenže vystudoval tělocvik.
I tělocvikář se to ale může naučit.
Může. Jenže některé správní orgány skutečně postupují chybně, protože úředníkům schází právní povědomí, základy práva. To není jen o tom, že mají vybrat pokutu. Musí vědět, jak to přesně zdůvodnit. A to neumějí. Proto právě mají pak úspěch ty specializované firmy, které řidičům pomáhají s obstrukcemi. Ale bohužel, oni mají pravdu. Využijí jen toho, že se celé správní řízení vedlo špatně.
Můžete uvést konkrétní příklady z praxe?
Problém je třeba už v předvolávání k projednání přestupku. Pokud se při něm použije fikce - tedy že úřad považuje obsílku za doručenou po deseti dnech uložení na poště a pak může přestupek projednat i bez vás. Jenže abych vás z čistého nebe předvolal a následovalo fikční doručení i rozhodnutí, to pak s demokracií nemá nic společného. Nemůžeme zhojit vše tím, že všude dáme fikci doručení. Pak dochází k porušení práva na obhajobu.
Nástroj fikce doručení, který měl úřadům pomoci v boji proti obstrukcím, úředníci podle vás spíše zneužívají?
Ano. Ten nástroj má svoje kvality, ale musí být splněné jasně dané podmínky. Musí existovat místo, kde jsem zanechal předvolání. Jinými slovy: já to oznámení o doručení můžu nalepit žvýkačkou na dveře ubytovny, kde by se měl dotyčný člověk zdržovat. Ale jestli tam pak nemá schránku, tak já mu tam nemůžu někde tu vlastní písemnost nechat. Prostě nejsou naplněny podmínky fikce.
Takže když tam člověk nemá poštovní schránku, je to velký problém. A pokud ji tam má, je podmínka splněna?
Ano.
Ale jak se tedy má úředník bránit proti obstrukcím, jako jsou neustálé námitky podjatosti, svědek z Tahiti nebo zmocněnec s bydlištěm na Kanárských ostrovech?
Takového zmocněnce jednoduše odmítne. To je podle zákona možné. Zmocněnec má být osoba, která ovlivňuje proces řízení. Jeho právo a povinnost je, aby se aktivně zúčastňoval. A ne aby se nechal zmocnit a pak půl roku marodil. Nebo aby měl adresu na Kanárských ostrovech.
Úředník jej může odmítnout hned, nebo až po určité době?
Co se týče těch Kanárských ostrovů a podobných adres, to může odmítnout hned.
A nekoleduje si v tu chvíli o námitku kvůli podjatosti?
Já ze zkušenosti úředníka vím, že tato adresa je používaná obstrukčně a zákon připouští, že takhle mohu argumentovat. Zkrátka že pět a pět není třináct. A je tu ještě jeden problém. Úřad může dostat mnohdy neúplně a špatně zpracované oznámení o přestupku už od policie nebo od městských strážníků. Také v jejich práci vidím, stejně jako u úředníků, velké nedostatky.
V čem chybují policisté?
Například nedořeší, proč řidič použil pro průjezd křižovatkou špatný jízdný pruh. Policie ho sice pokárá, jenže pan Novák se zeptá, jak mu to chtějí dokázat. A policista v úzkých řekne: Dobře, tak tohle necháme, ale ukažte mi sadu žárovek. To řidič neudělá a policie oznámí, že řidič nemá sadu žárovek. Ale tady je problém. Podívejte se do předpisů. Sada žárovek není předpisem stanovena. Jinými slovy: policista musí vědět, jaký druh žárovek musí mít řidič u sebe, aby je mohl kontrolovat. A ne jen obecně hovořit o sadě žárovek. Správní orgán to policistovi vrátí k doplnění, jenže to je pozdě na důkazy. A pak přichází na řadu specializované firmy.
Kde tyto firmy ještě mohou najít mezery?
Před každým rozhodnutím má účastník dostat od správního orgánu možnost seznámit se s podklady rozhodnutí. Ale třeba v Praze to funguje tak, že se vyzve účastník, aby se dostavil, ovšem v konkrétní den a datum. Přitom by tam místo toho mělo stát, ať přijde v tu a tu pracovní dobu na nějaké místo. Takhle se má zákon vyložit, a ne striktně nařídit jeden termín ve formě jakéhosi drilu. Důsledkem je to, že se řidič neseznámí s podklady, rozhodnutí se vydá a pak nastupují specialisté, kteří řidičům pomáhají a mají velkou šanci uspět. Obstrukce je na světě, přitom si ji správní orgán vyrobí sám svou neodborností. A v tomhle je specifická Praha. To je stát ve státě a magistrát je magistrát.
Narážíte na nedobrou pověst pražských úředníků, u kterých ani tak nemusí jít o neodborné rozhodování, jako spíš někdy o podezření z úmyslného nadržování neukázněným řidičům?
Ani to nevylučuji. Úředník jen řekne, že se spletl.
Když to takhle popisujete, vypadá to, že úředníci vůbec nedělají, co mají…
To víte, že ne. Ale nedají si říct.
Co s tím?
Bouchnout do stolu. Ale na to není politická vůle.
Tohle se přece nemůže politikům líbit, že se nevybírají pokuty.
Ti o tom možná ani nevědí. A magistrátní pracovníci to na sebe nepovědí, protože mají dobré peníze.
Podle mých informací ale zrovna ministr dopravy Dan Ťok o špatné situaci v Praze ví a snaží se ji řešit. Jedná nyní s Prahou o tom, aby se ministerstvu ulevilo a nemuselo jako odvolací orgán řešit přestupky, které mu magistrát posílá. A aby odvolání řešil magistrát s tím, že prvním stupněm, který bude pokuty udělovat, by byly městské části.
Ale já jsem k tomu skeptický. Jde o hodně peněz, řádově jde o desítky milionů korun, o které by magistrát přišel, kdyby vyřizoval jen odvolání. Peníze by zůstávaly v městských částech, kdežto takhle jim magistrát jen něco málo odsype. Já jsem za pana ministra Prachaře připravoval změnu zákona, ale neprošlo to. Na magistrátu není vůle, vždy do toho bude tlouct hromadou poznámek. Že nemají úředníky a že to bude stát moc peněz. Ale jen pro srovnání: odvolání u nás na ministerstvu, kde jsme zahlcení zbytečnostmi, vyřizuje sedm lidí. Na magistrátu je sto padesát úředníků. Tento počet by jim stačil i nadále, kdyby dělali odvolání. Ovšem vzdělaní a pořádně vyškolení.
A jak dlouho trvá vyškolení úředníka tak, aby neprohrával právní bitvy s lidmi ze specializovaných firem?
Zhruba tři až pět let.
Proč se ti úředníci neškolí ve velkém?
Je to otázka peněz. Ale pak se ještě hledají zástupné důvody. Že by chyběli v práci, že by se to nestíhalo nebo že vysokoškoláky už není třeba nic učit. Ale už nikdo neřeší, že je to tělocvikář, jak jsem už říkal.
Jak je to možné?
To opravdu nevím a nechápu to. Mám pocit, že na většině úřadů jde jen o naplnění tabulek. Ono navíc přestupkové řízení není tak dobře zaplacené a dostat právníka na obecní úřad, aby dělal přestupky v dopravě, to je těžké. Navíc je nutné říci, že ani vyškolený úředník nezmění zajetý systém.
Co tím myslíte?
Dost často mi někteří úředníci volají a stěžují si, že je vedoucí tlačí, aby nezastavovali správní řízení ani v případě, kdy je jasné, že přestupek nelze dokázat. Dokonce jsou i případy, že je chce vedoucí vyhodit, pokud neposlechnou.
Proč to šéfové dělají?
Potřebují naplnit příjmovou položku v rozpočtu, aby bylo víc peněz z pokut. A aby dostali prémie. Takže dochází k tomu, že se plýtvá zbytečně silami i v případech, kdy je zřejmé, že tu pokutu v odvolání nevymůžete, a specializované firmy, o kterých se poněkolikáté bavíme, zase vyhrají. Takže peníze stejně nevyberete a úředníky to stojí jen čas.
Od října začne platit novela zákona, která prodlouží promlčecí lhůtu z jednoho roku na dva. To by úředníkům mohlo pomoci.
Já si to nemyslím. Pokud by pracovali, jak mají, tak se i v Praze, kde je přestupků nejvíc, vejdou už do jednoho roku. Pokud prodloužíme prekluzivní lhůtu, tak jenom poodvalíme tu kuličku a vzápětí budeme tam, kde jsme byli. Samozřejmě by to někde pomohlo, ale myslím si, že je to zanedbatelné číslo.
A nepomůže ani zvyšování pokut. Důležitější by bylo, kdyby se obnovil institut zadržení řidičského průkazu na místě. Představte si řidiče kamionu, který vjede na červenou na železniční přejezd, zastaví ho policista a na místě mu zakáže řízení. Řidič řekne, že průkaz nemá, ale to nevadí. Policista vystaví papír o zadrženém řidičském průkazu, kde bude napsané, že doklad nebyl fyzicky převzat, a v registru průkazů bude ten průkaz zablokovaný. Takže když vás odpoledne zastaví jiný policista, tak zjistí, že nesmíte jezdit. Pak je to maření úředního rozhodnutí a to už je trestný čin.
