Praha - České úřady našly cestu, jak izolovat děti, jejichž umístění v ústavu vyhovuje potřebám policejního vyšetřování. Přestože zákon nepřipouští vazbu pro děti, které nejsou ve věku trestní odpovědnosti, ve dvou známých případech poslední doby se tři chlapci do situace, která de facto vazbou je, dostali.
Bezmála půl roku žijí odtrženi od příbuzných synové Kláry Mauerové, která je obviněna z týrání. Tři měsíce pak pobývá v ústavu čtrnáctiletý Pavel z Ovčár na Kolínsku - policie jej podezřívá, že zabil malého bratrance, vyšetřování však dosud neuzavřela.
Děti nemají nárok na advokáta, jejich zájmy hájí sociální pracovnice. Je to však v těchto případech tatáž osoba, která jejich izolaci navrhla a která ji prosazuje i před soudy.
Odborníci zabývající se právy dětí upozorňují, že kauza Kuřim odporuje mezinárodní Úmluvě o právech dítěte.
"Vůbec není důvod, aby děti byly v ústavu," říká například právnička Radka Dohnalová z vládního Výboru pro práva dítěte. "Děti mají svého otce, který není podezřelý a policie ho neobvinila. Měly by být s ním nebo s prarodiči." Chce proto dostat případ na nejbližší zasedání výboru.
Společné rysy
V podobné situaci jako bratři z Kuřimi se ocitlo také dítě z dalšího sledovaného případu.
Čtrnáctiletý Pavel z Ovčár, kterého policie podezírá z neúmyslného zabití čtyřletého bratrance, žije už třetí měsíc v ústavu daleko od rodiny. A to přestože policie vyšetřování dosud neuzavřela.
"Odebráním z rodiny byl porušen zákon," míní Petr Bittner z Ligy lidských práv. "Kromě toho se ukazuje, jak omezená práva má dítě, které se dostane do soukolí trestního řízení."
Bez advokáta
V kuřimské kauze byli chlapci ihned poté, co vyšlo najevo, že matka jednoho z nich držela zavřeného a svázaného v komoře, převezeni do zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek. Přestože mají otce i prarodiče, které policie z ničeho nevinní.
Od té doby má osudy Ondřeje a Jakuba v rukou vedení této instituce, sociální pracovnice a potažmo soud. Ten ale ve většině případů automaticky vyhovuje návrhu sociálních pracovníků.
Děti nemají nárok na advokáta, který by hájil jejich zájmy. Jedinou osobou, která jim má pomáhat, je právě sociální pracovnice.
"Není to advokát, nerozumí právním věcem," říká Bittner. "Je také na místě pochybnost, zda skutečně hájí zájmy dětí."
Naráží na skutečnost, že například ředitelka brněnského Klokánku a sociální pracovnice svá rozhodnutí několikrát otevřeně zaštiťovaly policií. "Policie nám doporučila, abychom zakázali návštěvy," řekla Aktuálně.cz Ditta Pokorná z Klokánku. "Kdybychom policii neposlechli a oni pak zatkli někoho z příbuzných, jak by se pak na nás veřejnost dívala?"
"Často se setkávám s tím, že sociální pracovníci a vedoucí těchto institucí jdou na ruku policii a soudům," poukazuje na běžnou praxi Dohnalová. "Dítě by proto mělo mít nárok na advokáta. Minimálně ve chvíli, kdy je omezeno na svobodě. A je jedno, zda je to ústav či vazba."
Kritika ombudsmana
Tento přístup ale kritizuje úřad ombudsmana. "Mám značné pochybnosti, zda zájem orgánů činných v trestním řízení zcela koresponduje se zájmem dětí," uvedl ve své zprávě Otakar Motejl.
Veřejný ochránce práv postup úředníků sociálních odborů a Klokánku ostře zkritizoval. Ve zprávě, která byla zveřejněna minulý týden, poukázal na to, že odbor sociálních věcí v kuřimské kauze nejen že nehájil zájmy dětí, ale dokonce porušil zákon, když dětem zakázal vídat jejich otce a příbuzné.
Podle závěrů ombudsmana má "otec právo na péči a styk s dětmi ze zákona bez jakýchkoliv podmínek, dokud se neprokáže, že existují závažné důvody, které by tomu bránily."
Kdo ochrání oběti?
Přes veškerou kritiku dosavadních postupů Klokánek znovu předložil soudu žádost, aby byly příbuzným zakázány návštěvy obou chlapců. Zároveň stejná soudkyně, která nyní rozhoduje o trvalém svěření Ondřeje a Jakuba, zamítla návrh otce, který chce umožnit se svými syny kontakt.
"Trestní řád má být na ochranu oběti, v tomto případě tomu tak není," říká Dohnalová. "Tady oběti - děti bohužel nejsou na prvním místě."
V tomto případě také dochází k porušení Úmluvy o právech dítěte. Ta totiž jasně deklaruje právo, že dítě nesmí být odděleno od rodičů proti jejich vůli. Pouze v krajních případech ohrožení zdravého vývoje dítěte (zneužívání, zanedbání), pak soud styk s dítětem omezí nebo zakáže. Mezinárodní dokument také zaručuje právo na kontakt s rodiči a blízkými osobami, v případě, že je od nich odtrženo.
Zájem dítěte prohrává
To, jak úřady s chlapci zacházejí, kritizuje také Věra Bechyňová, ředitelka nevládní organizace Střep, která pomáhá rodinám v tíživých situacích.
"Situace se dostala tak daleko, že Klokánek už není dobrým místem pro tyto děti," míní Bechyňová. "Místo aby byl ochráncem dětí, bojuje proti rodiči, a to je vždy špatně. Možná vyhrají nad otcem, ale prohraje zájem dítěte."
Podle Bechyňové měly být děti už od počátku u otce. "Pokud jsou děti už pět měsíců v ústavu, je třeba začít pracovat na jejich kontaktu s otcem. Klidně za přítomnosti psychologa, ale jednoznačně by měli být v kontaktu."
Apeluje zároveň na ministerstvo, aby dalo jasně najevo, co si představuje pod sociálně právní ochranou dětí. "V zákoně by mělo být deklarováno, zda se tím myslí oddělení dítěte od rodiny," říká Bechyňová. "Nebo zda to má být pomoc dítěti a jeho rodině ustát těžkou situaci."
Nemůžeme nic
Ministerstvo se však staví do role mrtvého brouka. "Děti by měly jít do rodiny, ta je na prvním místě," říká Kristýna Kotalová z oddělení sociálně právní ochrany dětí. "Nesouhlasím s tím, aby byly děti takto izolovány."
Přestože má Nečasův resort na věc jasný názor, praktický dopad na vývoj případu to mít nebude. "Nemůžeme udělat nic," říká Kotalová. "Zjistili jsme, že udělali chybu a měla by následovat sankce, ale my nemůžeme donutit magistrát, aby ji udělil."
Ministerstvo, které na Fond ohrožených dětí převedlo část výkonu sociálně právní ochrany dětí a ročně poskytují Klokánkům desítky milionů korun, tak tvrdí, že má pouze jedinou možnost.
"Budu metodicky vést sociální pracovníky, aby kontakt umožnili," říká Kotalová. "Ještě dnes jim zavolám."
