Praha - Na více než pětině rozlohy České republiky jsou v řekách nadměrné koncentrace dusičnanů, které nesplňují požadavky na ekologickou kvalitu povrchové vody.
Postižená plocha se navíc za posledních 20 let prakticky nezmenšila. Nejvíce zatížené jsou vodní toky ve středních Čechách a na jižní Moravě.
Hlavním zdrojem znečištění je intenzivní zemědělství a průmyslové hnojení, které se dostává do řek a podzemních vod.
Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu České geologické služby, jejíž pracovníci porovnávali tisíce vzorků odebraných nejprve v letech 1984 až 1997 a poté mezi lety 2007 až 2010.
Dusičnany napomáhají vzniku vodního květu. Ve vysokých koncentracích se v lidském těle mohou dusičnany měnit na rakovinotvorné látky. U nemluvňat se dusičnany už při nízkém množství vážou na červené krevní barvivo a blokují přenos kyslíku - také proto se doporučuje používat kojeneckou balenou vodu.
Pitná voda z vodovodů musí splňovat limity stanovené vyhláškou, riziková by mohla být spíše voda ze soukromých studní.
Postižená plocha menší o procento
Spoluautor výzkumu Jakub Hruška uvedl, že právě nezmenšená plocha s vysokými koncentracemi dusičnanů je jeden z nejpřekvapivějších výsledků měření.
"Oblasti, kde koncentrace dusičnanů překračují normu environmentální kvality povrchové vody, se prakticky nezměnily a zůstávají soustředěny ve středních Čechách a na jižní Moravě. Obsah nad 23,9 mikrogramů na litr mají vody na 22,3 procent území České republiky," uvádí se v dokončovaném Atlasu chemismu povrchových vod České republiky, který má Aktuálně.cz k dispozici.
Ukazuje to tato mapa:
Předchozí měření z let 1984 až 1996 přitom ukázalo, že zasažená plocha je pouze o necelé procento větší, přesně 23,3 procent.
Ukazuje to tato mapa:
Snížily se emise z továren
Aktuální měření aspoň prokázalo, že se rozšířila plocha s nízkými, přirozenými koncentracemi dusičnanů, a to na 12,6 procenta území. "Tvoří kompaktněji ohraničená území na Šumavě, Krušných horách, Krkonoších a v Brdech," uvádí se ve zprávě.
Studie připomíná, že koncentrace dusičnanů v povrchových vodách byly ovlivněny hospodářskými a politickými změnami v roce 1989, kdy se změnila struktura zemědělství a snížily se dusíkaté emise z továren či aut.
Škodliviny v Labi měřili i Greenpeace:
"Omezení emisí ze stacionárních zdrojů se projevilo především v severozápadních Čechách, kde se v oblasti Krušných hor a Slavkovského lesa koncentrace přiblížily přirozeným hodnotám," uvádí se ve zprávě České geologické služby, jejíž výzkum podpořily granty z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.
Výrazně se podle dokončovaného Atlasu chemismus povrchových vod snížilo i znečištění na Ostravsku.
Polepšily si podhorské oblasti
"Změny v zemědělské činnosti se projevily spíše lokálně v podhorských oblastech, kde se snížila plocha orné půdy s vysokým přísunem dusíku s používanými hnojivy ve prospěch méně hnojených luk a pastvin," stojí v dokumentu.
"V oblasti středních Čech, Polabí a jižní Moravy, kde je vysoce rozvinutá a intenzívní zemědělská činnost hlavním zdrojem dusičnanů v povrchových vodách, k výrazným změnám nedošlo a koncentrace dusičnanů jsou zde stále vysoké a překračují stanovené přípustné hranice."
Kolísající dusičnany
O dusičnanech se zmiňuje i aktuální Zpráva o stavu životního prostředí, kterou zkraje roku projednala vláda.
Podle dokumentu, který každoročně ve spolupráci s dalšími institucemi připravuje Česká informační agentura životního prostředí CENIA, vykazovaly v roce 2010 dusičnany v povodí Labe "kolísající trend".
"Koncentrace dusičnanů se nedaří snižovat zejména v důsledku plošného znečištění, přestože aplikace dusíkatých zemědělských hnojiv v posledních dvou letech poklesla," uvádí se ve zprávě, podle níž se i zvýšilo vypouštění dusíku z bodových zdrojů, jako jsou města nebo továrny.
Ekologická zpráva zároveň konstatovala, že spotřeba minerálních hnojiv v roce 2009 výrazně poklesla, protože je farmáři nemohli použít kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám. To bylo také důvodem toho, proč následující rok spotřeba naopak stoupla o 37 procent.
