Praha - Důvody, které bývalé vojáky nebo pracovníky ministerstva obrany vedou k obratu, jsou různé. U některých případů zmapovaných on-line deníkem Aktuálně.cz hrají roli politické ambice či zahořklost po křivdách z doby služby státu.
Bývalí příslušníci ozbrojených sil či pracovníci ministerstva každopádně spoluformují podobu veřejné debaty o bezpečnostních otázkách.
K prvním, kteří se takto stali známými, patří bývalý vojenský lékař a veterán z Afghánistánu či Kosova podplukovník Marek Obrtel. V roce 2014 označil NATO za zločineckou organizaci se zrůdnými zájmy a vrátil vojenské medaile. Dříve v tomtéž roce Rusko zabralo ukrajinský Krym a aliance v atmosféře rostoucího napětí začala řešit, jak posílit svou východní hranici.
Jak chladly vztahy mezi Západem a Ruskem, přibývala ve veřejné debatě další jména. Vznikla radikální iniciativa "Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO", kde vedle Obrtela působil například Martin Holkup, který svého času tvrdil, že "pokud ho vláda donutí válčit pod vlajkou NATO, bude se nejprve "střílet ve Strakově akademii a v parlamentu". Za výrok čelil soudům, od nichž nakonec odešel bez trestu.
Že se radikální smýšlení může projevit i během práce pro stát, ukázal případ zaměstnance ministerstva obrany, který v neveřejné facebookové skupině tvrdil, že vojska Varšavské smlouvy v roce 1968 "přijela zabránit puči a převzetí moci nechutnými krysami", že Česko čelí puči proti zvoleným politikům, že bude třeba postavit se na odpor a že se blíží válka, kterou nebude možné zastavit bez koncentračních táborů.
Na případ upozornil on-line deník Aktuálně.cz, muž totiž pracoval v agentuře chránící armádní počítače před kybernetickými hrozbami. Někdejší ministryně obrany Karla Šlechtová ho z citlivé pozice nechala přeřadit.
Generál mezi kritiky
S uprchlickou a migrační krizí, spojenou se vzestupem samozvaného Islámského státu a teroristickými útoky v Evropě, se obyvatelé Česka začali cítit čím dál ohroženějšími - také kvůli pozornosti, kterou krizi věnovala média a politici.
"Začalo to až s migrační vlnou," popsal před časem pro Aktuálně.cz změny ve svém smýšlení někdejší generál a nyní krajský zastupitel za SPO a kandidát do senátu za SPD generálmajor Hynek Blaško. "Během mé aktivní služby mi vadila řada věcí ohledně toho, jak byla armáda vedena. Ale politické názory jsem si nechal do důchodu, armáda má být přísně apolitická," doplnil.
Blaško tvrdí, že "když nás začala ohrožovat migrační vlna, ukázala se naplno neschopnost úředníků s tím něco dělat". Zaděláno na odklon a nedůvěru v politiky ale v jeho případě bylo už dříve, když ministr obrany Jaroslav Tvrdík začal klást důraz na chemické vojsko či pasivní sledovací systémy na úkor pozemních sil. S nelibostí Blaško vzpomíná na koncepční chyby, kvůli kterým jako generál - jak říká - postavil, vedl i zrušil mechanizovanou divizi. "To nedávalo smysl," kroutí hlavou bývalý velitel Společných sil.
Kritika armády zapojené do aliančních operací pramení u řady důstojníků z toho, jak se na otázky bezpečnosti a armády nahlíželo za komunismu, kdy do vojska vstoupili. To se týká známého plukovníka tankové divize Zdeňka Zbytka i velitele jedné z nástupnických skupin "Československých vojáků v záloze" Ivana Kratochvíla, kterému dopřává sluchu například česká mutace ruského státního webu Sputnik.
Přesun z velkých médií do "alternativní" scény čekal Martina Kollera, který dříve vystupoval například v České televizi jako vojenský analytik. Ukázalo se ale, že byl aktivním donašečem komunistické Vojenské kontrarozvědky. Aktivně jej ale využívají Parlamentní listy, kde dostává nekorigovaný prostor pro svá vyjádření, často kopírující či rozvíjející postoje Kremlu a ostře kritické vůči Západu - i za cenu manipulací.
Kollerova stoupající vyhraněnost vedla před třemi lety poradce náčelníka generálního štábu Ludvíka Cimburka, aby ho ve veřejném dopise vyzval, ať si ověřuje informace a nelže.
Pistole a obvinění ze znásilnění
Vysledovat ale jde i případy důstojníků, jejichž služba v armádě skončila za ne zrovna průhledných okolností. Známý je případ dlouholetého pracovníka ministerstva obrany Jaroslava Štefce, kterému policisté při kontrole v autě našli pistoli, k níž neměl papíry. Muž, o němž se tehdy mluvilo jako o možném šéfovi nového armádního úřadu pro vyzbrojování - tedy důležité instituce rozhodující o miliardách korun -, z resortu nakonec odešel. Jeho otisky se na zbrani nenašly a jak se do auta dostala, se nevyšetřilo.
Štefec nějakou dobu vedl hnutí Bezpečnost, odpovědnost, solidarita (BOS), dnes už v jeho čele není. Na Facebooku ale vystupuje velmi kriticky. Po explozi v továrně v Salisbury začátkem srpna například s ironickou narážkou na britská obvinění v kauze otráveného exrozvědčíka Skripala napsal: "Rozkaz k útoku na muniční fabriku, podepsaný osobně Putinem, se pravděpodobně najde pomačkaný a pouze lehce ohořelý po okrajích v sutinách o něco později."
Jiný případ představuje bývalý letec Karel Daňhel, který by motivace ke kritice kvůli svému životnímu příběhu mohl mít víc než dost. Muž, který se podílel na výběru transportních letounů pro armádu, byl podle svých slov tlačen k podpoře nákupu strojů CASA. To odmítal, argumentoval jejich parametry. Kariéra elitního pilota skončila náhlou ztrátou bezpečnostní prověrky a obviněním ze zneužití nezletilé dívky, které se ale neprokázalo a z nějž byl v plném rozsahu zproštěn. Dostal se nicméně do dluhů spojených s právními službami a rozvodem, které dodnes splácí.
Daňhel, který také kandidoval do Senátu za hnutí Úsvit, vedené válečným veteránem a jeho přítelem Miroslavem Lidinským, ale odolal nutkání stát se kritikem. "Všímám si zejména vojáků, kteří zastávali vysoké funkce v armádě, odešli nebo museli odejít a začali bojovat přes různá média či politické strany s armádou, potažmo ministerstvem obrany. Podle mě spíše bojují nějaký svůj vnitřní boj spojený s určitou křivdou, kterou si prošli," domnívá se.
Řešením podle něj je přijetí reality. "Pokud se to nepodaří, mohou se lidé stávat víc a víc kritickými, někdy až za hranou soudnosti, což je v některých případech opravdu škoda," myslí si Daňhel. Svůj případ osobně vnímá tak, že mu neublížila armáda, ale několik lidí, kteří jsou dnes odsouzení.
Samotného ho prý nikdy nelákala kritika za každou cenu ani "diskuse s facebookovými provokatéry". "Zejména mise v Afghánistánu změnila můj pohled na svět. Mám pocit, že si někteří lidé neváží toho, co tady vlastně máme," říká smířeně.
Agentura využívaná "alternativou"
Množina exdůstojníků, kteří z vojska odešli a zaujímají kritické postoje, nevystupuje jednotně a představuje spíše fenomén. Jednotliví lidé se liší v intenzitě a fundovanosti kritiky. Mezi ty důkladnější projekty patří například "agentura Exanpro" bývalého plukovníka Vojenského zpravodajství Jiřího Wagnera.
Exanpro má vlastní webové stránky, na nichž nabízí řadu analyticky působících textů. "Snažíme se psát poctivě," řekl Wagner serveru HlídacíPes. Výstupy nicméně jsou z velké části ostře kritické vůči Západu a využívají je "alternativní" weby jako Parlamentní listy, Severočeská pravda či Svobodný vysílač. Wagner ovšem odmítá, že by byl proruský. Zároveň připouští, že je proti členství Česka v EU a NATO.
Podle Wagnera, který je jedinou mediálně viditelnou tváří projektu, není Exanpro jeho obživou a stojí za ním zhruba 30 zpravodajců včetně zahraničních. Jejich jména ale nejsou známá.
Skupina, kterou opticky zvětšuje internet, říká Stropnický
Ministr obrany Lubomír Metnar se fenoménem příliš nezabývá. "Neradostné to zcela jistě je, každý z těch lidí má ale právo na názor," soudí. Připouští ale, že výroky jednotlivých lidí nestudoval natolik, aby je komentoval.
Jeden z jeho předchůdců Martin Stropnický upozorňuje, že hlasitě kritické exdůstojníky je třeba vnímat střízlivě. "Beru to jako relativně malou názorovou skupinu frustrovaných, kterou opticky zvětšuje právě internet," reagoval na dotaz, co říká na hlasité kritiky z řad bývalých vojáků.
Stropnický ale zároveň upozornil, že vnímá i "neutuchající úsilí těch, kteří systematicky pracují na zpochybnění prozápadní orientace Česka". "Zdůrazňuji, že to není spekulace, nýbrž zcela zjevný fakt," dodal exministr.
Někteří hlasití kritici mohou představovat riziko. Tajné služby států nepřátelských k Česku si je mohou vytipovat, zkoušet nakontaktovat a případně zavázat. Pocity křivdy či nedoceněnosti jsou v tomto případě využitelné a bývalí důstojníci mají interní informace a znalosti o chodu ministerstva a armády.
Češi v tom nejsou sami
O něco jinak vypadá situace na Slovensku. Bývalé vojáky, zklamané či rovnou frustrované, tam sdružuje takzvaná Asociace slovenských vojáků, kteří jsou podle odborníka na extremismus Radovana Bránika největší místní hrozbou. "Nemalá část slovenských veteránů se přiklání k ruským zájmům a projevuje obrovský odpor vůči NATO," řekl Bránik serveru TVnoviny.sk.
Asociace podle něj umně směšuje oprávněnou kritiku nedostatků a přehmatů politiků s útoky na podstatu státního zřízení. "Šéf asociace Jozef Žarnovičan v zásadě oznámil veřejnosti, že pokud nebude po jeho, uskuteční se vojenský puč," připomíná Bránik slova muže, podle kterého je demokracie mrtvou ideologií.
Obavy na Slovensku také budí velké množství munice, které zmizelo loni ze skladů a dosud se nenašla. Teoreticky mohla skončit i u radikálů, zmíněná asociace má totiž kontakty s vojáky v aktivní službě.
Skupina Slovenští branci, která budila obavy dříve, se naopak už zčásti umírnila.
