Cítíte spoluzodpovědnost za to, co se nyní v zemi děje? Pronásledují vás nějaké výčitky?
Spoluzodpovědnost určitě cítím. Vždy můžete něco udělat lépe. Současně si však stojím za tím, že jsme nic nepodcenili a naplno pracovali na tom, abychom se v České republice na další vlnu připravili.
Co vám nejvíce běží hlavou? A je něco, u čeho si říkáte: Toto mě opravdu mrzí, toto jsem měl řešit jinak?
Neustále se vracím zpět ke své práci ministra, a to zejména k řešení pandemie koronaviru. Pracoval jsem poctivě a dal jsem do té práce opravdu všechno. Asi se ale vždy budu vracet k jednání o rouškách, které jsem chtěl zavést od začátku září plošně ve všech vnitřních prostorách.
A proč jste to neudělal?
Bojoval jsem, bohužel však odborníci byli nakonec proti. Dodnes cítím určité zklamání, že toto opatření nebylo kolegy podpořeno. Na druhou stranu jsem v návaznosti na vývoj epidemiologické situace povinnost nošení roušek "pod střechou" o několik dnů později zavedl.
Je ještě něco dalšího, čeho litujete?
Mohu s čistým svědomím říct, že jsem opravdu dělal maximum. Samozřejmě jsme naráželi. Potřebovali jsme centrálně řídit zcela decentralizované zdravotnictví. Laboratoře nespolupracovaly, nemocnice nezasílaly data, krajské hygienické stanice odmítaly nástroje chytré karantény. Když jsme vyřešili jeden problém, objevilo se dalších deset. Neustále krizový management, krizová komunikace.
Připravili jste se na epidemii dostatečně dobře vzhledem k tomu, kolik nyní umírá lidí a kolik jich končí v nemocnicích, které se postupně zaplňují?
Debaty o tom, že jsme si snad přes léto na ministerstvu dali nohy na stůl a čekali jsme, co přijde, jsou zcela mimo realitu. Lidé z ministerstva, Ústavu zdravotnických informací a statistiky, armády, Národní agentury pro komunikační a informační technologie, všichni pracovali na tom, abychom systém připravili na druhou vlnu epidemie. Zásadně tedy odmítám, že je to ministerstvo zdravotnictví, které je zodpovědné za současnou situaci. Příčiny jsou mnohem komplexnější.
Bojoval jsem, ale za Babiše se postavili odborníci
Když jste v době ministrování tvrdil, že je stát připravený na nárůst případů, byl jste o tom skutečně přesvědčený?
Neříkám, že vše bylo stoprocentní, ale připravovali jsme se důsledně. Neseděli jsme se založenýma rukama, ale skutečně jsme se na základě jarní zkušenosti připravovali na další vlnu. Ovšem znovu opakuji. Pracujete s velmi komplexním a decentralizovaným systémem, v řadě oblastí navíc mnoho let zanedbaným. Někdy se tvrdí, že jsme měli půl roku na přípravu. To však v tomto kontextu není bůhvíjak dlouhá doba.
Proč?
Dám vám jeden příklad. Více než dva měsíce trvalo, než se nám podařilo doslova přinutit všechny laboratoře, aby se zapojily do centrálního systému, a měli jsme tak kompletní přehled o všech testech. A takových problémů jsme řešili desítky.
Ovšem například 9. července jste ve sněmovně mimo jiné prohlásil: "Nemůžu skutečně hovořit o tom, že by něco zásadně nefungovalo. Ano, jsou tam problémy, jsou problémy z hlediska organizace vyšetřování v některých krajích. Není to ale plošné a týká se to laboratoří a odběrných míst, budeme to řešit. Ale určitě se nedá říct en bloc, že by ten systém nefungoval." Proč nakonec celý systém selhával a spoustu lidí se nedařilo trasovat?
To vše, co jsem říkal, byla a je pravda. Já si za tím stojím. Na rozdíl od jara, kdy jsme neměli nic, jsme vytvořili sofistikovaný systém monitoringu onemocnění, testovací kapacity, sledování kapacit lůžek a přístrojů a koordinaci na úrovni krajů, nástroje chytré karantény jsme uvedli do praxe. S jarem je dnešní připravenost nesrovnatelná. Na druhou stranu jsme neustále řešili nějaké problémy.
Kde a kdy se podle vás lámalo dění kolem koronaviru? Co kdo měl kdy udělat jinak, aby nenastala současná situace?
Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Příčin současné situace je více. Ať jde o přístup politiků, včetně opozičních, tak médií, odborníků, ale i celé společnosti. Na jaře jsme situaci zvládli díky úžasné disciplíně lidí, ta se bohužel vytratila. V praxi jsme viděli, jak lidé s příznaky chodí do práce, na svatby, společenské akce a jinam, z čehož následně vznikaly clustery nakažených. Když se podíváte na tiskové konference, kde jsem vystupoval já, hlavní hygienička či pan docent Maďar, nikdy nechyběl apel na občany. Pravidlo 3R - roušky, ruce, rozestupy - se myslím i dobře vžilo.
Ale sám premiér Andrej Babiš v červnu prohlašoval, že bychom se neměli strašit druhou vlnou a že jsme na ni připraveni.
Ale my jsme se celé léto připravovali. Rozvíjeli jsme nástroje chytré karantény, připravili jsme testovací strategii a významně navyšovali kapacity jak laboratoří, tak odběrových míst, vybudovali jsme dispečink intenzivní péče, díky kterému dnes víme, kde a kolik lůžek je zaplněno a kolik jich je volných. Zavedli jsme systém semaforu, který občany přehledně informoval o epidemiologické situaci v regionu a hygienikům dával návod, jaká opatření zavést. Připravili jsme pro praktické lékaře metodiku na souběh chřipky a covidu, zajistili zásobu ochranných pomůcek ve státních nemocnicích, připravili jsme a spustili aplikaci eRouška 2.0, pro veřejnost vybudovali infolinku 1221.
Když se Babiš postavil v druhé polovině srpna proti vašemu návrhu na rozšíření okruhu míst, kde by lidé museli nosit roušky, proč jste proti němu více nebojoval?
Já jsem bojoval. Vysvětloval jsem, proč je to důležité. Byl jsem o tom přesvědčen. Ale když se před premiérem postaví odborné kapacity a řeknou, že oni by roušky uvnitř takto plošně nezaváděli, v takové situaci můžete jen těžko vyhrát, pokud zůstanete se svým názorem osamocen. Přitom návrh na roušky původně tyto kapacity podpořily.
Není mi jasné, kdo byl ten, kdo měl jiný názor než vy, a premiér na něj dal.
Při rozhodování o rouškách ve vnitřních prostorách od začátku září byli vedoucí klinické a laboratorní skupiny a členové epidemiologické skupiny, centrální řídící tým chytré karantény, paní hlavní hygienička, pan ředitel ÚZIS, pan profesor Prymula a další. Chyběl pouze pan docent Maďar. Musím přiznat, že dodnes ve mně přetrvává jisté zklamání, že kolegové tehdy můj návrh nepodpořili.
Předpokládám, že zůstáváte loajální Andreji Babišovi, přesto bych se chtěl zeptat, v čem podle vás udělal chyby. Proč podle vás například dlouho nesouhlasil s podstatně větším zavedením roušek a zavíráním různých prostor?
Vy novináři neustále hledáte chyby a viníka současné situace. Nemyslím si, že to je správná otázka. Je pravda, že situace není dobrá, musíme si však otevřeně říct, že situace se zhoršuje v celé Evropě. Pokud by vláda vše zavřela hned na začátku, zase by čelila kritice, že je příliš restriktivní a příliš omezuje život lidí. Není to jednoduché rozhodování.
Kdo ohledně tohoto na předsedu vlády naléhal? A komu nejvíce naslouchá?
Premiér naslouchá všem názorům. Velmi dá na odborníky. A nepřehlíží ani názor široké veřejnosti.
Řada odborníků ale tvrdí, že začátek školního roku se měl posunout, protože se kvůli dětem ve školách epidemie víc šířila. Nebyla toto chyba?
To je také těžká otázka. Vláda samozřejmě zvažovala i tuto variantu. Nicméně musíte myslet i na to, že děti potřebují chodit do školy. Jejich rodiče potřebují chodit do práce. Nemůžete paralyzovat stát. Diskutujete a zvažujete všechny dopady.
Takže proto jste byli pro otevření škol?
Od začátku jsme ale ve školách zavedli hygienická pravidla, školy dostaly metodiku, která se neustále upřesňovala. Snažili jsme se udržet prezenční vzdělávání. Na tom jsme se shodli s panem ministrem školství Plagou a myslím, že to mělo všeobecnou podporu. Nikdo tehdy nenavrhoval nic jiného. Situace ale nabrala takový směr, kdy už to nebylo udržitelné. Podívejte se do zahraničí, kde toto dilema řeší také. Například ve Francii i přes velké nárůsty děti stále chodí do školy.
Mimochodem ministr vnitra Jan Hamáček teď prohlašuje, že školy se 1. září neměly otevřít. Navrhoval to v srpnu na vládě?
Nepamatuji si, že by bojoval za přísnější opatření a zavření škol. Příležitost však měl, je součástí všech klíčových skupin, včetně Rady vlády pro zdravotní rizika.
Školní rok začal a vy jste 12. září přiznal, že jste sice očekávali nárůst případů, ale ne tak masivní. Jak je možné, že vás vývoj takto překvapil? A nepochybil někdo?
Opět jsme u hledání chyb. Nemyslím si, že se tady stala nějaká chyba, která vedla k současné situaci. Koronavirus je biologický činitel a vy se snažíte odhadovat, jak se začne chovat, když se zvýší sociální kontakty lidí. Vždy jsem se opíral o odborníky, o analýzy a predikce, nikdy jsem nečinil rozhodnutí naslepo.
Proč nastal tak masivní nárůst?
Návrat lidí z prázdnin způsobil větší a rychlejší nárůst počtu onemocnění, než jaký odborníci čekali. Proč se tak stalo, to bude možné asi říci až při zpětné vědecké analýze, pokud vůbec. Stejně jako v České republice, i v jiných zemích dosahují každý den čísla nakažených rekordů a činí velmi podobná opatření jako my.
Kterým odborníkům jste vy za poslední měsíce nejvíce věřil? O čí názory jste se nejvíce opíral?
Opíral jsem se o názory epidemiologů, pana docenta Maďara, profesora Chlíbka, paní doktorky Rážové, dále o odborné analýzy profesora Duška a profesora Černého. Všech si velmi vážím.
A komu jste nevěřil?
Zklamala mě nekonzistentnost názorů ve vědecké obci, jejich obrovská polarizace. Stejně jako častá vyjádření některých odborníků, kteří podkopávali účinnost opatření a odrazovali tím občany od jejich dodržování. Epidemiologem se stal každý a každý měl pocit, že může říct svůj názor. To je špatně. Jsem přesvědčen, že i toto je jeden ze zásadních důvodů, proč je nyní epidemiologická situace taková, jaká je.
Trasování se stalo nejslabším článkem
Kdy jste začal cítit, že vám v boji s epidemií "ujíždí vlak"? V jakém okamžiku vám bylo nejhůře?
Ve funkci ministra jsem necítil, že by nám ujížděl vlak. Po celou dobu pandemie koronaviru jsem cítil obavy a možná i zoufalství, že to jen tak neskončí. Nikdy jsem však necítil zoufalství z toho, že s nemocí prohráváme. Nyní, když už nejsem ve funkci, se bojím o staré a nemocné lidi a přetížení zdravotního systému. Kroky vlády ale velmi podporuji a považuji je za správné. Lidé si musí uvědomit, že řešení pandemie je nejen na vládě, ale i na každém z nás a že každý z nás může ke zvládnutí této situace přispět.
Pojďme k tomu, jak byl připravený stát. Velmi často se propírala personální obsazenost hygienických stanic, vy jste informoval, jak nabíráte až dvě stovky nových zaměstnanců. Nebylo to ale málo? Nepodcenil jste fakt, že bude potřeba mnohem více lidí?
Hygienické stanice jsme posilovali neustále. Nejednalo se jen o 200 lidí. Stanice dostaly nová systemizovaná místa, posílili jsme jejich rozpočty, domluvili jsme pro ně pomoc ze strany mediků, dovybavili jsme je technikou, propojili jsme jejich systémy a dali jim moderní nástroje. Následně jsme zapojovali externí call centra například bank, dále jsme jim dali k dispozici zaměstnance státní správy, zapojili celníky, studenty a další. To posilování probíhalo neustále a myslím, že velmi operativně.
Ale nestačilo to…
Nemohu ale souhlasit s tím, že jsme něco podcenili. Na druhou stranu nikdo z odborníků nepředpokládal tak rychlý vývoj onemocnění na úroveň dnešních mnoha tisíc nově nakažených denně. Kritizovat z pozice externích pozorovatelů je jednoduché. Přál bych všem kritikům, aby si tu práci vyzkoušeli.
Vy jste vždycky zástupce hygienických stanic hájil. Myslíte, že fungovali dobře? Dělal podle vás někdo z nich něco špatně nebo jste čekal, že v něčem budou lepší?
Ano, hygieny jsem vždy hájil a budu tak činit nadále. Bojují s největší pandemií za posledních sto let. Je však potřeba otevřeně říci, že ne všichni zástupci hygienických stanic dobře spolupracovali. Někteří se zkrátka sekli a využívali svého autonomního postavení k odmítání nařízení ministerstva.
Neměl jste být ale v tom případě k ředitelům hygien tvrdší, neměl jste některé nahradit schopnějšími lidmi?
Ano, to si řekne každý člověk zvenku. Jenže když jste uvnitř, tak zjistíte, že vyměnit ředitele krajské hygienické stanice je velmi složitý proces, na který ministr nemá přímý vliv, trvá často několik měsíců a neobejde se bez kárného řízení, což je velmi nepříjemné. Takový spor se pak může dostat i k soudu, což se dokonce v jednom případě stalo. Ředitelé jsou totiž chráněni služebním zákonem. Do té doby, než celý proces doběhne, absolutně paralyzujete danou hygienu. A to si v krizi nemůžete dovolit. Snažili jsme se to řešit příkazy, domluvou, dopisy, cally, osobními návštěvami.
Ukázalo se rovněž, že chyběli lidé na trasování. Nemohl jste v tomto udělat více?
Je pravdou, že trasování se stalo nejslabším článkem řešení epidemie. Hygienici však do poslední chvíle odmítali pomoc nezdravotníků. Sami nás přesvědčovali o tom, že to nemůže dělat každý. My jsme se hygieny snažili maximálně posilovat o externisty a začali jsme řešit i externí call centrum, vyvinuli jsme webový formulář pro sepsání kontaktů ze strany nakaženého, spustili jsme novou verzi eRoušky. To jsou všechno kroky, které trasování zefektivnilo.
Ale přece jen, nešlo v případě call center postupovat rychleji, uzavřít dříve některé smlouvy?
Možná ano, možná jsme měli začít řešit call centrum dříve. Upřímně ale říkám, že jsme tvrdě pracovali celé léto a neustále řešili nějaké problémy. Kapacity laboratoří a odběrových míst, které jsou dnes dostatečné, jsou například výsledkem naší práce v průběhu léta.
Když se ale teď ohlédnete za celým obdobím, neříkáte si přesto, že opatření na ochranu lidí jste měli přijmout podstatně dřív a ve větším rozsahu?
Restrikce probíhaly již v průběhu léta podle semaforu na úrovni jednotlivých zasažených regionů. Jistě si všichni pamatují omezení v Moravskoslezském kraji i jinde. Česká republika byla v té době podle semaforu ve většině částí bílá. A všichni víme, jaká na to byla reakce. Zavádět přísné restrikce ve formě uzavírání ekonomických sektorů ve chvíli, kdy to epidemiologická situace nevyžadovala a ani to nebylo doporučováno odborníky, by bylo společensky i politicky neobhajitelné. V návaznosti na vývoj epidemiologické situace jsme ale opatření zaváděli. Roušky, uzavření nočních podniků, omezení hromadných akcí, to vše se dělo.
Z čeho vycházela vaše důvěra v to, že daná opatření už budou stačit?
Protože na jaře tato opatření pomohla.
Nelituje dnes tohoto svého přesvědčení?
Určitě tohoto nelituji, stejný pohled měli i odborníci na ministerstvu. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se tato opatření důsledně dodržovala, tak se musela na epidemiologické situaci projevit a čísla by nestoupala tak, jak nyní vidíme.
A pokud jde ještě o Andreje Babiše, skutečně si nemyslíte, že udělal nějaké chyby?
To je nesmírně těžká otázka. Nikdo není neomylný. Na tomto místě však mohu říct, že vláda v čele s panem premiérem se vždy snažila dělat to nejlepší pro tuhle republiku a pro občany. Řada rozhodnutí nebyla jednoduchá. Zdali vláda udělala nějaké chyby, to ať zhodnotí někdo s určitým odstupem. Koneckonců na hodnocení vládních kroků bude dostatek prostoru v příštích volbách.
Čemu dnes věnujete nejvíce času?
Nejvíce času nyní věnuji své ženě. Snažím se jí vynahradit poslední tři roky, kdy jsem téměř nebyl doma. Procházky s naší jezevčicí Nelou, četba knížek a klavír jsou pro mě teď největší relax. Také věnuji více času studiu španělštiny. Nicméně nadále i pracuji.
Jak konkrétně?
Účastním se jednání Poslanecké sněmovny a jako poslanec předkládám návrhy změn zákonů, které jsme připravili na ministerstvu ještě pod mým vedením, a budu se snažit je ve sněmovně prosadit.
Co chcete hlavně prosadit?
Jedna novela zjednodušuje a zrychluje specializační vzdělávání. V současné situaci je velmi důležité, že například pomůže dostat více odborníků do oboru epidemiologie a hygiena. Změny pomohou také zvýšit počet posudkových lékařů. S kolegy poslanci jsem podal rovněž pozměňovací návrh, který elektronizuje poukazy na zdravotnické prostředky, takže je to další krok v digitalizaci zdravotnictví. Chci se tedy i jako poslanec aktivně věnovat zdravotnictví.
Mimochodem sledoval jste reakce na váš odchod? Jaký z nich máte pocit?
Na reakce na můj odchod jsem se podíval s určitým odstupem. A musím říct, že jsem velmi mile překvapen věcným hodnocením.
Což znamená?
Nikdy jsem nedostal tolik podpůrných zpráv od občanů, lékařů, sester, pacientských organizací a dalších. Za všechny jsem nesmírně vděčný a všech si moc vážím. V takových chvílích si člověk uvědomí, že jeho práce na ministerstvu měla smysl.
Neříkáte si v těchto dnech, byť už nejste ministr, že by bylo dobré právě teď pomáhat v boji proti epidemii?
Já jsem určitě připravený pomoci v boji s pandemií, pokud o mou pomoc bude zájem. Na druhou stranu se domnívám, že na ministerstvu zdravotnictví je kompetentní tým lidí, kteří i na základě zkušenosti z jara ví, co dělat.
