Praha - Kolem 2000 až 3000 dětí ročně odebírají podle Nadace Naše dítě úřady v Česku z jejich rodin.
Důvodem je týrání, zanedbávání a zneužívání, ale i zadluženost a špatná sociální situace.
Na tiskové konferenci to ve středu řekla ředitelka nadace Monika Šimůnková. Podle výkazu ministerstva práce o ochraně dětí ale u příbuzných, pěstounů či v ústavech skončilo v roce 2013 kvůli problémům doma 1015 dětí.
Zahlceni prací
O dětech mají rozhodovat opatrovničtí soudci, ti bývají podle šéfky jejich sdružení Libuše Kantůrkové ale často zahlceni.
"Víme tedy jen o třetině případů odebrání. Co se ale děje v těch dalších případech? Jak dlouho zůstávají v náhradní péči a vracejí se pak domů?" uvedla Šimůnková.
Zdůraznila, že odebrání dětí z jejich rodin by mělo být nejzazší možností a mělo by se odehrát šetrně. Ústavní soud už dřív rozhodl o tom, že úřady k tomuto opatření nemají sahat kvůli chudobě a špatné sociální situaci. Ředitelka nadace řekla, že se to ale stále děje.
Někteří rodiče chtějí pomoc
Někteří rodiče dokonce sami chtějí, aby se alespoň na čas o jejich děti postaral někdo jiný, protože nejsou schopni dluhy a tíživou situaci zvládnout.
Podle výkazů ministerstva práce o ochraně dětí v roce 2013 sociální pracovníci řešili 7527 případů týrání, zneužívání a zanedbávání dětí. Celkem 1015 dětí z rodin odebrali.
V roce 2012 se věnovali 7525 případům, k příbuzným, pěstounům či do zařízení z domova šlo 920 dětí. V roce 2011 bylo kauz 6642, odebraných chlapců a děvčat pak 982.
Důležitá je prevence
Podle Šimůnkové je nutné posílit hlavně preventivní práci s vlastní rodinou dětí, aby dokázala potíže zvládnout.
"Systém preventivní práce tu chybí, a to hlavně v případech, kdy je podezření na týrání a sexuální zneužívání. Do nadace nám volají lidé s takovým podezřením, nechtějí se ale zatím obracet na policii či sociální pracovníky," uvedla Šimůnková.
Míní, že stát by měl vytvořit síť služeb a také je finančně podporovat.
Chybí sjednocující judikatura i zázemí
O osudu dětí rozhodují opatrovničtí soudci. Podle předsedkyně Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců Libuše Kantůrkové bývají často zahlceni.
Zatímco soudce s civilní agendou by měl řešit kolem 350 případů ročně, u opatrovnické agendy je to zhruba o stovku kauz víc.
"Podobné věci by měli soudit soudci s určitou životní a profesní zkušeností. Ve skutečnosti se jim věnují soudci, kteří začínají či neobstáli v jiných agendách," uvedla Kantůrková. Podle ní navíc opatrovničtí soudci nemají možnost kariérního růstu.
Předsedkyně sdružení uvedla, že u jednotlivých soudů se situace liší. Některé mají specializované soudce, jiné ne.
Zatímco někde jsou přívětivější místnosti, kde by mohly vypovídat malé děti, jinde chybějí. Jednání bývají veřejná, přitom se na nich řeší intimní záležitosti, výdělky a jiné citlivé záležitosti, podotkla Kantůrková.
Podle ní chybí také sjednocující judikatura, podle níž by se mělo postupovat. Složitější proces je podle nového občanského zákoníku prý i při rozhodování o pěstounské péči a osvojení.
