Je to asi měsíc, co se začalo mluvit o tom, že kvůli koronaviru a uzavření hranic přestal do Česka proudit heroin. Předpokládám, že se to nezměnilo, nebo ano?
My jsme si tehdy říkali, že mafie si cestu najde, že zvolí nějaký jiný způsob dopravy a situace se brzy změní. Překvapivě se ale zdá, že i mafie se bojí koronaviru, a v tuhle chvíli velký nedostatek heroinu trvá.
Jak je to u pervitinu, který se v Česku i ve velkém vaří?
U pervitinu je situace trochu jiná, ale docela zajímavá. I toho je méně, ale zároveň se zdá, že řada lidí, kteří ho užívají, omezila jeho spotřebu. Hlavně proto, že mají na drogy mnohem méně peněz.
Jak se tedy pro běžné uživatele drog situace změnila?
Hlavně v tom, že se snížila jejich kupní síla. V Praze hodně pracujeme s lidmi, kteří byli závislí na příjmech od turistů. Mnozí z nich jsou například zvyklí klečet a žebrat na Karlově mostě a řada klientek pracuje v sexbyznysu. Turisté jsou ale pryč a koronavirová epidemie snížila ochotu zákazníků platit za sex. Část lidí, kteří berou drogy, pracuje. Jde ale často o povolání, jako jsou kuchař nebo číšník, a ti teď nezřídka přišli o práci. Navíc jsou zavřené zastavárny a výkupny kovů. I drogově závislí tak teď mají výrazně méně peněz.
Dá se odhadnout, o kolik procent se za poslední měsíc zvýšily ceny heroinu a pervitinu?
Heroin zdražil až dvojnásobně. U pervitinu se to odhaduje hůře, tam se to hrozně liší podle zdroje a podle toho, jak moc je naředěný. Často u něj dochází k situaci, že si někdo drogu koupí, naředí ji a pak ji prodá dál. Takže tam spíš než k nárůstu ceny dochází k tomu, že si lidé koupí výrazně naředěnou drogu.
Se závislými lidmi jste každý den v terénu, dá se nějak obecně říci, jak se se současnou situací vyrovnávají?
Je to, jako když v úvodu kulečníkové hry rozstřelíte po stole koule nebo jako když rozhodíte mikádo. Všude kolem je mnoho velmi různých reakcí. Někdo skutečně bere pervitinu méně a zvyká si na to, jaké to bez něj je. Pak je tady ale část lidí, kteří ze snížené spotřeby pervitinu třeba nemohou spát, takže to nahrazují různými náhražkami, jako jsou benzodiazepiny. A to je problém.
V centru Prahy se teď také objevuje mnohem víc uživatelů drog, než tomu bylo v zimě. Částečně je to způsobeno příznivějším počasím, částečně ale i tím, že tam lidé shánějí drogy. Třeba pátrají po někom, kdo jim kdysi něco dlužil, a doufají, že se jim povede od někoho něco získat.
To asi není ideální v době šíření koronaviru, že?
Ne. I kvůli tomu, že je většina populace zalezlá a Václavák prázdný, bije ten počet lidí užívajících drogy v centru do očí. Nás to mrzí, snažíme se je vyzývat k tomu, aby byli ohleduplní a byli v centru co nejméně. Dáváme teď třeba těm, kteří nebydlí, díky spolupráci s magistrátem stany, aby si je někde postavili a tam se schovali. Ale je to hodně těžké, protože ti lidé prostě jdou za tou drogou a pětadvacet let je pro ně centrum Prahy tím místem, kam jít, když drogu nemají. Protože tam pravděpodobně nějakou seženou. Navíc to nejsou jenom místní.
Jak to myslíte?
Potkáváme se s tím, že do Prahy přijeli lidé z jiných měst, protože tam je to s obživou na ulici ještě mnohem horší, když je teď všechno zavřené. Takže mají pocit, že je to velké město nějakým způsobem uživí, že se tady přece jen k něčemu dostanou.
Abstinující lidé mají tendenci "dokrmovat" se jinými drogami, které jsou snáze dostupné, jako jsou třeba zmíněné léky ze skupiny benzodiazepinů nebo alkohol. Je to problém?
Velký. Už samy o sobě jsou tohle rizikové látky a jejich kombinace je ještě mnohem horší. Třeba ty benzodiazepiny se běžně užívají ke zvýšení účinku drog. Používá je ta část závislých, kteří mají rádi ten vysoce intoxikovaný stav, kdy o sobě vůbec neví. Teď se to týká více lidí. Takoví lidé mohou někam spadnout - zažili jsme spoustu pádů našich klientů do metra, ke kterým došlo právě pod vlivem benzodiazepinů. Zároveň mohou tyto látky v kombinaci s jinými drogami způsobovat ztrátu zábran. Často se používají třeba ve chvílích, kdy lidé kradou v obchodech.
Aby se nestyděli?
Přesně tak. Vypíná to takové ty morální hranice, které v sobě člověk má. Samozřejmě se také zvyšuje riziko předávkování - drogami i alkoholem. Bavíme se o populaci, která má velké problémy s játry. Máme čím dál víc klientů, kteří mají nějaké pokročilé fáze jaterní cirhózy, a tyto kombinace látek mohou navodit dřívější nástup finálních fází těchto onemocnění.
Současně jsou už měsíc uzavřená detoxifikační centra a oddělení závislostí v psychiatrických nemocnicích…
To už není pravda. Teď se to všechno postupně spouští, což je skvělá zpráva. Je řada lidí, kteří se situaci snaží využít i k abstinenci.
Někomu krize svědčí, jiný je na dně
Takže se dá říci, že někomu ta nucená abstinence pomáhá?
Pro někoho je to opravdu zajímavá šance a příležitost. Včera jsem například mluvil se dvěma klienty, kteří se mi chlubili, že zvládli už pět dní bez pervitinu, což si před koronavirovou krizí nedokázali vůbec představit. Ale samozřejmě zažíváme na jedné straně dobré příběhy a na druhé straně i propady, kdy lidé nahrazují chybějící látky jinými a ohromně tím zvyšují riziko. Někdo situaci využije ve svůj prospěch, někoho to zničí.
Když jsme u toho úmrtí, máte pocit, že těch nejtragičtějších případů za poslední měsíc nějak výrazně přibylo?
Musím to zaklepat, ale zatím tyto zprávy nemáme. Je to ale něco, čeho se hrozně obáváme.
Před několika týdny jste se obával, že uživatelé heroinu přejdou na fentanyl, což je násobně silnější syntetická droga, u které je o poznání větší riziko předávkování.
Přesně tak.
A došlo k tomu?
V některých regionech, jako je Plzeňský či Jihočeský kraj, dochází dlouhodobě ke zneužívání fentanylových náplastí, jež se dávají lidem, kteří mají velké chronické bolesti a jsou ve finální fázi onemocnění. Nějaká část použitých i nových náplastí se dostává na drogový trh.
Kromě rizika předávkování tam za riziko považujeme i to, že se drogově závislí začínají zajímat o chronicky nemocné, což jsou často nemocní dědečkové a babičky. Ještě víc se obáváme nějakých neověřených dodávek nových látek v nějakém prášku, tabletách nebo různých jiných podobách, které by přišly třeba z Číny, kde se tyhle syntetické drogy vyrábí a pak se posílají po světě.
Jak se sem dostanou nové drogy z Číny, když se sem nedostane heroin?
Řada těchto látek třeba není na seznamu zakázaných látek. To jsou takzvané nové syntetické drogy. Česká republika má jasný seznam zakázaných psychotropních látek, ale ti takzvaní designéři vytvoří látku, která na seznamu není. Pak už ji stačí jenom normálně poslat kontejnerem. Ten sice může mít kvůli koronavirové krizi zpoždění, ale jednou dorazí. Kdyby se tohle stalo, je to obrovské riziko, protože poptávka po čemkoliv je veliká. A ty nevyzkoušené látky jsou vždycky strašně rizikové. Navíc jsou často velmi levné.
V Česku se neobjevují nové varny, kde by se vyráběly nové látky nebo mixy, kterými by se pokoušeli zaplnit díru na trhu?
To je otázka spíš na Národní protidrogovou centrálu, my o tom moc nevíme. Mnohem častěji se ale lidé pokoušejí z nezralých makovic udělat opium, ze sušených pak zkouší získávat morfin a vyrábět něco jako heroin.
Náhradní drogy zachraňují životy a chrání společnost
Existují takzvaná substituční centra, která vydávají mírnější formy drog na lékařský předpis. Sahá teď po této možnosti brát slabší drogy na předpis více lidí?
Zájem by určitě měli, ale bohužel je kapacita těchto zařízení velmi omezená. Obecně je míst substituční léčby v Česku výrazně méně, než bychom potřebovali. My říkáme, že zde chybí takzvané cucárny, kam člověk přijde a vycucá si lék pod dohledem, třeba buprenorfinové tablety - Subutex a Suboxone - a pak je schopen nějak fungovat. Jenže tahle místa bohužel v této době pracují převážně jen s klienty, které už mají, a nemohou nové přijímat. A i těm stávajícím teď dávají léky s sebou a na více dní dopředu, aby tam nemuseli chodit tak často.
Jak moc tyto substituční látky pomáhají?
Jejich význam je obrovský, a to jak z pohledu prevence předávkování, tak trestné činnosti. Protože pokud někdo předtím na heroin potřeboval dva tisíce nebo více korun denně, na substituční lék už potřebuje jen několik desítek korun. Tahle léčba tedy nejenže člověka stabilizuje, je díky ní klidnější a nemá nepříjemné abstinenční stavy spojené s agresí, ale také díky ní mnohem víc lidí pracuje a nepáchá trestnou činnost.
Říkal jste, že lidé teď dostávají substituční drogy s sebou a na více dní. Není to nebezpečné v tom, že je třeba využijí všechny hned první den nebo je prodají dál?
Je to přesně tak. U někoho, kdo ještě nemá vytvořené správné návyky, se tohle dít určitě může. A potom se nějaká část dostane na černý trh. Největší riziko je u Metadonu, kde hrozí předávkování hlavně v kombinaci s alkoholem a dalšími tlumivými látkami jako jsou ty benzodiazepiny. U těch buprenorfinových látek (Subutex, Suboxone, pozn. red.) to předávkování úplně nehrozí.
To se ale bavíme jen o opioidech, za pervitin zatím takováto náhrada není.
Zatím není, ale Společnost pro návykové nemoci nedávno vydala možný standard substituční léčby stimulantů, to znamená i pervitinu. Tím se do budoucna otevírá možnost substituční léčby i u těchto látek. Je to příležitost, obtíž je ale v tom, že máme málo psychiatrů, kteří se tomu věnují, málo personálu. A také víme, že nepotřebujeme velká centra, ale víc těch malých. Potřebujeme, aby každé město a každá městská část měla svoje malé zařízení.
Mluvil jste o tom, že se rozmáhá ředění drog. Jak jednoduché je drogy na ulici "říznout" a proč je to nebezpečné?
Záleží, čím je to naředěno. Kolují historky o pervitinovém domě, kde někdo škrábal omítku, až tam do zdí udělal velké díry, a tou omítkou pak ředil pervitin. Ale to se moc často neděje, spíš je to ředěné nějakými látkami, které se rozpustí - u pervitinu nejčastěji kyselinou askorbovou, která popálí žíly. U kokainu dochází k ředění odčervovacími tabletami typu Levamisol nebo léky typu Paralen.
Mnoho uživatelů drog jsou lidé bez domova. Jak se jim teď daří dodržovat vládní nařízení související s koronavirem?
V současnosti je více než polovina klientů bez přístřeší. Buď vůbec nic nemají a jezdí tak různě tramvajemi a bydlí po kamarádech, nebo přežívají ve stanech a ve squatech. Maximálně tak čtvrtina klientů je v bytech, přitom ještě v roce 2008 jich byly více než dvě třetiny. Zbylá část je v ubytovnách a v azylových domech. Bereme to jako velkou výzvu, informovat ty lidi o koronavirové epidemii. Oni v tom mají dost často zmatek, často nemají žádné ochranné pomůcky.
Neustále se snažíme žádat lidi, ať jsou ohleduplní, a vysvětlovat jim, že je i v jejich zájmu, aby krize zmizela co nejdřív, ať ji nešíří. Vysvětlujeme, jak mít správně roušku, každému, koho potkáme, dezinfikujeme ruce. Kdo nám slíbí, že nebude tolik v centru, dostane stan, spacák a karimatku, aby zkrátka někam zalezl a byl v centru co nejméně. U nějaké části klientů se nám to daří.
Nedostatek drog asi není jediný problém, který tito lidé řeší…
Ne. Nemají ani dost jídla. Velká část z nich byla zvyklá klečet nebo žádat o peníze turisty a z toho jim pak zbyly peníze i na stravu. Někteří hledali jídlo v koších, lidově se tomu říká fárání, jenže teď je takhle pohozených potravin mnohem méně, ať už za stánky nebo supermarkety. Je to složité. Víme, že ti lidé mají hlad, ale když uděláme nějaký výdej jídla, objeví se jich zase na jednom místě příliš mnoho najednou.
Je také mnohem horší přístup k tekoucí vodě. Magistrát teď alespoň dal na tři místa v Praze cisterny, ale proběhla u toho okamžitě přestřelka se starosty městských částí, kteří na svém území mít cisterny nechtěli. Teď tedy lidé bez domova hledají vodu na těch pár veřejných záchodcích, které ještě zůstaly otevřené.
Turisté už tu nejsou a i Češi jsou převážně doma, a tak není kde žebrat. Navíc jsou zavřené obchody, takže je i těžší někde něco drobného ukrást a obratem prodat. Drogově závislí už v téhle situaci žijí přes měsíc. Pozorujete, že by mezi nimi docházelo k nárůstu vážnější trestné činnosti, které by se třeba jinak nedopouštěli?
Zatím se zdá, že se to na zvýšení kriminality neprojevilo. Chce to ale ověřit policejními statistikami. Zaznamenali jsme ale, že se některé naše klientky bohužel vrátily k sexu za drogy. Obecně se myslím dá říct, že máme teď trochu štěstí v tom, že za posledních deset let u nás výrazně klesla závažnost zaopatřovací kriminality. Když si na to vzpomenu, byly to před těmi deseti lety samé kapesní krádeže a krádeže mobilních telefonů nebo navigací do aut. To se ale postupem času změnilo. Dříve třeba skoro nikdo nežebral a radši kradl, teď už klečí daleko více lidí.
Máte nějakou obavu z toho, co se blíží? Že přijde nějaký zlom, kdy začne problémů přibývat víc nebo budou přibývat rychleji?
Nervozita stoupá. Jak jsem říkal, nějaká část lidí situaci využije pozitivně, ale část lidí, kteří mají špatné sociální návyky a třeba i poruchy osobnosti, se skutečně může začít chovat velmi rizikově a někdy i agresivně. Navíc, i kdyby se nám podařilo omezit šíření nemoci covid-19, v našem případě šíření mezi lidmi užívajícími drogy, čeká nás náročná doba.
Nastupující ekonomická krize, což jsme si vyzkoušeli v roce 2008, bude mít velký dopad. Přibude chudoby, lidí bez práce a bez přístřeší, lidí utíkajících k drogám jako k úniku od reality a šanci na utišení a utlumení vnitřního prožívání. O nic to neulehčí fakt, že už dnes pracujeme se skupinou, která zestárla a má dost zdravotních problémů. Bojím se, že nás čeká období, kdy se zvýší počet lidí na okraji společnosti včetně lidí užívajících drogy. Období žebrání, nárůstu obživové kriminality, stanových městeček, pouliční medicíny a umírání na ulicích. Z toho mám velký strach.
Co by mohlo pomoci takovému scénáři předejít?
Určitě substituční léčba s těmi cucárnami, to je super řešení. Otázka ale je, zda jsme schopni ji takhle rychle nějak podstatně posílit. Určitě je třeba zaměřit se na podporu bydlení u těch, kdo nemají střechu nad hlavou. Je to ale hlavně o nějakém systémovém řešení. Chybí nám celkový systém, jak s těmi lidmi pracovat, ideálně komunitně. Aby se tolik neobjevovali ve větších koncentracích v centru, potřebovala by Praha nějakých dvacet nízkoprahových denních center, dvacet komunitních center a dvacet sanitek s ošetřováním. Rozprostřených po menších spádových oblastech.
Dopadla koronavirová krize na uživatele drog přímo, šíří se mezi nimi covid-19?
To bohužel zatím nevíme. Zatím se zdá, že ne, protože nikdo z nás terénních pracovníků neonemocněl. Jsme přitom v kontaktu až se 150 lidmi denně a ze začátku jsme neměli ochranné pomůcky. Jistě to ale nevíme a doufáme, že ve spolupráci s radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky brzy spustíme nějaký pilotní projekt testování, abychom zjistili, jak na tom jsme.
O jakém počtu lidí se bavíme, mluvíme-li o drogově závislých v Praze?
Udává se, že v Praze je nějakých 14 tisíc injekčních uživatelů drog. V centru Prahy, na drogovém trhu mezi hlavním nádražím a Václavským náměstím, se z toho potkáváme asi s nějakými třemi až čtyřmi tisíci injekčních uživatelů. Naše organizace Sananim pak celkem pracuje asi se šesti tisíci injekčními uživateli drog.
Jak práci v terénu během koronavirové krize zvládáte?
Je to těžké. Ze začátku jsme neměli žádné ochranné pomůcky, ale výhoda to byla alespoň v tom, že člověk mohl rozumně dýchat. Teď, když máte respirátor a štít, tak se dusíte a potíte. Ale to je technikálie. Mnohem nepříjemnější je situace, kdy musíte neustále lidi, kteří jsou často nervózní, žádat a prosit, ať mají dobře nasazenou roušku a jsou ohleduplní ke svému okolí. Přijdeme si teď výrazně víc jako policie než jako terénní pracovníci, což není úplně naše cesta. Je to náročné, ale pomáhají nám vztahy, které jsme si s našimi klienty za posledních 25 let vytvořili.
