Devadesátiletý lékárník Václav Šulista má na nouzový stav v Česku osobitý pohled. "Vlastně bojujeme na dvou frontách: s koronavirem a nekompetentním vedením státu od funkce nejvyšší po některé lokální. Bohužel, až pomine ta první bitva, nastanou ještě větší problémy - ekonomické a politické," myslí si.
Za minulého režimu si prožil své. Po čtyřech úspěšně zakončených semestrech obdržel oznámení o zrušení odkladu nástupu vojenské služby a musel narukovat k Pomocným technickým praporům do karvinských dolů, kde strávil 29 měsíců. Po vojně se mu podařilo v Brně dostudovat farmacii a celý život byl lékárníkem.
"Vzpomínám na válečné vysílání BBC v češtině Volá Londýn, které končilo slovy sira Bruce Lockharta: Dobrou noc a pevnou naději. Solidarita v těžkých dobách, kterou náš národ opakovaně předvádí, je nadějí, že i ta naděje ještě existuje. Tomu věřím a v to doufám," prohlásil.
Bohaté životní zkušenosti má i 97letý Karel Hrubý. Zažil protektorát, komunistický kriminál a nakonec odchod do exilu s manželkou, synem a dvěma kufry. Jak říká, současnou společnost, v níž si lidé mnohdy nezištně pomáhají, vidí realisticky. "Tato sváteční morálka přichází k uplatnění jen ve chvílích velkých událostí," říká a jako příklad uvádí 17. listopad.
"V každodenním životě pak převládne zase ta morálka všední, v níž už se lidské vztahy redukují především na prosperitu a dobrý chod vlastního života a rodiny. Kdy zase bude hlavní hodnotou sytost, pohodlný život, bezpečnost a klid na práci i zábavu. A hodnoty lásky k lidem, solidarity s potřebnými apod. se stanou zas jen výbavou těch, kteří to mají zakódováno ve své výchově, ve svém pojetí slušnosti," upozorňuje. "Doufejme jen, že jich po tomto otřesu hodně přibude!" dodává Hrubý.
Hodnotnou směrnicí pro každého, kdo uvažuje humanisticky a ne jen technokraticky, je podle něj poučení T. G. Masaryka z jeho České otázky: musíme "odpírat zlému, vlastní i cizí nehumanitě společnosti a jejích orgánů … humanita není sentimentalita, ale práce a opět práce". Protože jak dodává Karel Hrubý: "Neboť po přejití vichřice pandemie nás čeká hodně práce. Také na sobě, na svém poměru k druhým a na orgánech společnosti včetně těch hospodářských."
Příběhy Karla Hrubého a Václava Šulisty se staly součástí sbírky Paměť národa, podobně jako ten Anny Pánkové, pětasedmdesátileté lékařky, která si v komunistickém útlaku prožila své. StB nespravedlivě zatkla a na dva roky uvěznila jejího otce a ona léta nemohla studovat. V současné době je zaopatřená svou rodinou. Ale i ve svém věku je aktivní a nabídla sama pomoc ostatním - po telefonu či formou dopisování.
"Musíme to vydržet… bylo hůř. Musíme si zachovat naději, že budeme zase chodit bez náhubků," říká k současné situaci.
Připojila se tak k lidem z organizace Post Bellum, kteří jsou v kontaktu s až pěti tisíci pamětníků, aby jim v době koronavirových opatření ulehčili život. Pomáhají tak respondentům, kteří vyprávěli svůj příběh pro sbírku Paměť národa.
Centrum pomoci Paměti národa
Centrum pomoci Paměti národa funguje od 19. března 2020. V době ochranných opatření kvůli šířícímu se koronaviru nabízí pomoc seniorům - pamětníkům, kteří vyprávěli svůj příběh pro sbírku Paměť národa.
° centrum nabídlo pomoc 5000 pamětníků (skrze maily, dopisy, telefony)
° funguje po celé ČR, 24 hod. denně, 7 dní v týdnu
° lidé z Centra pomoci telefonicky mluvili zatím s 1800 pamětníky, zbytek obvolávají postupně
° Centrum poskytuje bezkontaktní pomoc - dováží ochranné prostředky, nosí nákupy, vyzvedává léky, venčí psy, poskytuje podporu na telefonu
° na pomoc se už zaregistrovalo téměř 500 dobrovolníků
° na nonstop telefonní lince pro pamětníky se střídá 7 operátorů, organizace pomoci je rozdělena mezi 10 regionálních koordinátorů
° Centrum pomoci propojuje pamětníky s dětmi, v rámci aktuálního on-line vzdělávacího projektu "Dokumentaristou z domova". Žáci a studenti se naučí natáčet a vyprávět příběh - natočí po telefonu či skypu třeba svou babičku anebo pamětníka, s propojením pomůže Paměť národa.
° věnovanou materiální pomoc rozděluje CPPN i dalším potřebným místům - např. Domu seniorů Hvězda, Domovu sociální péče Hagibor, Domovu Sue Ryder, Městským sociálním a zdravotním službám Kolín a dalším
My nebyli na dovolené 40 let
Senioři jsou nejohroženější skupinou, a tak většina z nich nechce nic podcenit navzdory tomu, že v karanténě a často v úplné sociální izolaci tráví už šestý týden v kuse.
"Snažím se nic nepodcenit, nikam moc nechodím, jen ve vymezených časech dopoledne na nákup, fenku vyvenčím za domem a zase jdeme zpátky. Všude nosím roušku, kterou jsem si sama vyrobila, jsem poslušná důchodkyně," snaží se zachovat si optimismus osmasedmdesátiletá Květa.
Podle Jiřího, který žije s manželkou v Praze, může panika ublížit víc než koronavirus. Každý by si ale měl uvědomit, jaké věci jsou důležité, a podle toho se chovat. "Rozumím tomu, že ekonomika musí jet dál. Na druhou stranu obavy, že se v létě nepojede na dovolenou k moři, mi přijdou vyloženě pitomé. Jedno léto to lidi přežijou, my jsme jich doma na zadku proseděli čtyřicet," zlobí se elektrikář v důchodu.
Největším zásahem do života důchodců je odstřižení se od rodiny a ztráta osobního kontaktu s okolím.
"S dcerami a vnoučaty si častěji volám, navštěvujeme se jen se sousedkou, která je taky doma a s nikým se nevídá. Naštěstí jsem si stihla předepsat všechny léky ještě před karanténou, ale až to bude potřeba, nechám si poslat elektronický předpis," dodává seniorka Květa, obyvatelka mosteckého sídliště.
Linky pro seniory
Věčná samota a sledování negativních zpráv v televizi vedou k tomu, že starší občané propadají stavům úzkosti. S tím jim mimo jiné pomáhají speciální bezplatné krizové linky, kam se mohou obrátit, když potřebují vyřešit nějaký problém nebo si chtějí prostě jen popovídat.
"Konzultanti často řeší hovory o strachu a úzkosti z budoucnosti, z toho, co bude dále. Ptají se, jak zařídit různé záležitosti počínaje nákupem, poštou, léky, ale i jak vybrat, zařídit sociální příspěvky nebo sehnat pobytovou sociální službu," vysvětlil deníku Aktuálně.cz Marek Kuřina z organizace Život 90.
Ta provozuje linku důvěry Senior telefon (800 157 157) a krizovou linku především pro pražské rezidenty (800 160 166), na které spolupracují s magistrátem hlavního města. Denně řeší 400-500 telefonátů.
Speciální režim mají také domovy seniorů. V nich platí zákazy návštěv i vycházení z areálu. Pečovatelé se tak snaží klienty zabavit jinak.
"Pomocí rozhlasu, který visí po celém areálu, je zapojujeme do rozcvičky. Chceme je pozitivně naladit. Mají puštěnou televizi, která pořád chrlí zprávy o koronaviru. Abychom je dostali z té letargie, děláme různá cvičení třeba na paměť, logické myšlení. Takový program mají dvakrát denně," popisuje Taťána Krchovová, aktivizační pracovnice Domova Harmonie v Mirošově.
Ten patří k největším v České republice, ubytovává přes 200 seniorů a dalších 160 osob s různými typy demence. Všichni uživatelé domova musí po opuštění pokoje nosit roušky, které jim poslali dárci. Po týdnech izolace se všem trochu stýská po návštěvách, které tu jsou zakázané.
"Kdo z rodin měl zájem, umožňujeme klientům se s rodinou spojit pomocí Skypu na dálku. Mají počítač ve zvláštní místnosti, aby měli klid a soukromí si s blízkými pohovořit," uvádí Krchovová.
Protože nemohou na procházky nebo nákupy do města, musí se senioři zabavit jinak. "Dostali jsme nějaké časopisy od Rokycanského deníku a také křížovky od dalších dárců, protože těch byl nedostatek. Někdy jsme jim je stahovali i z internetu," dodává.
Zatímco v domovech seniorů mají klienti kompletní servis, ve vlastních bytech musí seniorům vypomoct rodina nebo nějaký dobrovolník. V tu chvíli nastupuje role krizových linek.
"V rámci Koordinačního centra pomoci seniorům pomáhá v současnosti více než čtyři a půl tisíce registrovaných a zaškolených dobrovolníků. Pomáhají s nákupy nebo s donáškou například léků," vysvětluje Kuřina ze Života 90.
Telefonicky žádají o pomoc v koronavirové karanténě především ženy. Před dvěma měsíci byl genderový poměr telefonátů na zavedenou linku Senior telefon vyrovnaný.
"Lidé nám volají například i proto, že se nemohou dovolat na úřad nebo k lékaři. Nevědí, zda lékař vůbec ordinuje, protože často nemají přístup na internet," doplnil výčet požadavků Kuřina.
Krizovou linku (800 200 007) pomoci pro seniory zřizuje i nadace Elpida, ta spolupracuje se skautskými organizacemi po celé zemi, které důchodcům nakupují a nosí vše potřebné až do bytu. V Praze přispěchali se speciální službou zdarma i taxikáři. "Primárně seniorům nabízíme, že jim vyzvedneme v lékárnách jejich e-recepty a přivezeme léky až domů," uvedl Jakub Paroulek, šéf marketingu skupiny Taxi Praha.
