Praha - Před časem zažila škola Babington Community College v britském Leicesteru malý incident s českými a slovenskými Romy. "Na toaletách se poflakuje asi třicet romských dětí, z toho kouká průšvih," přiběhli říct učitelé Marku Penfoldovi jeho kolegové ze sborovny.
Po obhlédnutí romské party dětí je mohl Penfold uklidnit. To jen starší studenti o přestávce podle svých zvyklostí "posbírali" mladší děti a dohlíželi na ně.
"Když se ujistili, že se těm mladším neděje nic špatného, všichni se vrátili zpátky do hodin. Je to síla Romů, jak umí držet při sobě a podporovat se," vypráví v Praze učitel, který se ve výše zmíněné škole věnuje dětem, jejichž mateřským jazykem není angličtina.
V Babingtonu je takových dětí necelých čtyři sta, polovina ze všech studentů. A sedmdesát z nich jsou čeští a slovenští Romové, kteří se v zemi usazují od 90. let minulého století. Često z důvodu diskriminace.
Penfold přijel do Prahy Čechům říct, že romské děti, které v Česku příliš často končí ve zvláštních školách, nejsou ani hloupější než ty "bílé", ani výchovně nezvladatelné. Jen učitelé musí umět číst jejich kulturu.
U Romů se víc mluví, než čte
"Ano, romské děti jsou trochu pozadu v čtení a psaní, ale ne proto, že se to nemohou naučit, ale protože u nich doma se žije jinak. Romská kultura je založená na orální tradici. Například my jsme se ženou četli knížky našim dětem ještě před jejich narozením. V romských rodinách se ale zase hodně mluví, to jim zase dává jiné dovednosti." popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz své poznatky Penfold, odborník na integraci dětí z různých kultur ve školství.
Právě potíže s češtinou často stojí mezi romskými dětmi a běžnou školou v Česku. Je pravděpodobné, že Penfoldovi žáci by v Česku chodili do tzv. praktických, dříve zvláštních škol, kdyby tu jejich rodiny zůstaly. To je statistika. Až 70 procent dětí z vyloučených lokalit, kde bydlí převážně Romové, v nich v Česku skončí.
V Británii místo zvláštní školy dostanou lekce čtení a psaní navíc na běžné škole. Mají tam prý zvláštní půlroční program, kdy děti tráví každý týden dvakrát čtvrt hodiny samy s učitelem a "trénují".
"U nás je pravidlem, že i když dítě neslyší dobře, nevidí dobře, nebo nemůže dobře chodit, má být vzděláváno v běžné škole, nebo se o to alespoň musíme pokusit," popisuje britský přístup Penfold.
Už žádné zvláštní školy
Babingtonskou školu navštěvují děti od věku 11 do 16 let, britský "druhý stupeň" vzdělání kombinuje závěrečná léta české základní školy a první roky školy střední.
Podle Penfolda každé dítě romského původu, které školu Babington navštěvovalo, ji také úspěšně ukončilo.
Jeho osobní zkušenost potvrzuje i britská nezisková organizace Equality (Rovnost), která se stará o menšiny žijící v Británii a specializuje se na Romy, kteří do království přišli z nových členských zemí EU.
V roce 2009 představila organizace čísla, která českému školství nelichotí. Osmdesát pět procent všech dětí, s nimiž byla v kontaktu, v Česku nebo na Slovensku chodilo do zvláštních nebo de facto segregovaných škol, jen 2 procenta z nich britských vzdělávací systém ale shledal jako děti se speciálními vzdělávacími potřebami.
Prospěch romských dětí, kteří do země přišli z Česka a Slovenska, je podle britských údajů z celkového pohledu jen lehce pod britským průměrem.
Právě Equality "přivezla" Penfolda do Česka, společně s českou vládní Agenturou pro sociální začleňování a také ve spolupráci s britskou ambasádou v Praze.
Zmíněná vládní agentura se v Česku zasazuje o zrušení praktických škol. Tento úkol si vláda Petra Nečase uložila i v loni schválené Strategii pro boj se sociálním vyloučením. Tento plán ale naráží na ministerstvo školství, šéf úřadu Josef Dobeš (VV) je totiž proti.
Penfold v Česku především vedl semináře pro zdejší pedagogy na téma inkluzivního vzdělávání.
My nejsme Romové!
Českým Romům prý v Britínii pomáhá hodně fakt, že nejsou jedinou, viditelně odlišnou menšinou. Podobně jako na jiné přistěhovalce bez dobré znalosti angličtiny, na ně zbývají nechtěné joby, například balení pizzy a vyrábění sendvičů.
Svou etnickou identitu prý tito lidé po zkušenostech z domova ale raději skrývají.
"K romskému původu se děti ani rodiče zprvu nehlásili. Nejdřív nám bylo řečeno, že jde o české a slovenské rodiny. Ale od začátku jsem si říkal, tady něco nehraje," popisuje navazování vztahů s českými romskými rodinami velmi komunikativní pedagog.
"Když jsem se poprvé setkal s romskými rodiči, ptal jsem se jich, jaké jméno by chtěli dát naší škole. Řekli mi: škola lásky. Na to jsem odvětil, ano, to je moc hezký název, ale málo to říká o úkolech, které tu máme. Vyzvali mě pak, abych to jméno vymyslel sám, tak jsem se zeptal, jak se romsky řekne ,nová budoucnost'. V tom jedna z žen vstala a řekla mi: nesmíte nikomu říct, že jsme Romové, nebo všechna diskriminace začne nanovo. Moje reakce byla jednoduchá: Marie, vy mě možná neznáte, ale já nehodlám pracovat s nikým, kdo se stydí za svou identitu. Dnes už s Marií vycházíme dobře," říká svým znělým a přesvědčivým hlasem asi padesátiletý Penfold.
Češi, co berou práci
A neváhá si rýpnout i do rozšířených českých stereotypů.
"V Leicesteru české Romy rozhodně nečeká diskriminace kvůli tomu, že jsou Romové. Ale citelný je odpor k lidem z východní Evropy, někteří lidé říkají, že Češi, Slováci nebo Poláci přicházejí a berou nám práci," říká a vychutnává si ironii vysloveného. Dobře ví, že Češi své romské spoluobčany velmi často viní z toho, že nepracují a žijí z dávek.
Pokud by měl českým učitelům poradit, jak na integraci Romů v českých školách, zahodil by alespoň na dva dny těžké učebnice matematiky a přírodopisu.
Podle něj by soužití obou "stran" pomohlo to, kdyby se věnoval celý jeden den romské kultuře. Uvařilo by se romské jídlo, jiný workhshop by byl zaměřený na romskou historii, odpoledne by přišla na řadu kultura. Druhý den by pak na "programu" byla česká kultura.
"Smyslu takového pojetí? Ukáže to respekt, pochopení jiné kultury a zájem o ni. A vysvětlí ji ostatním," vzkazuje Čechům Penfold.
