"Tak předně jsme sundali z nástěnek ve třídě a na chodbě vánoční výzdobu a podzimní stromy a nahradili je veselými jarními obrázky," vypráví o návratu žáků češtinářka Michaela Matějková ze Základní a mateřské školy Sloup. Ta se nachází ve stejnojmenném městysu nedaleko Blanska, na samém okraji Moravského krasu. Ve škole byli žáci naposledy před Vánocemi, pak až 19. dubna.
Po čtyřech měsících odloučení bylo zřejmé, jak se všichni rádi vidí. Děti si zpracovaly myšlenkovou mapu složenou z klíčových slov a obrázků, kterou reflektovaly dálkovou výuku. "Hodně jsme si povídali, jak se kdo cítil, co bylo na výuce doma pozitivní, co negativní a pracovali jsme ve skupinách. Dopřáli jsme si vše, co během učení doma nejvíc scházelo," líčí.
Takto pokračovali i další učitelé, neboť se dohodli, že zvláště na prvním stupni je nejdůležitější práce se třídou, adaptace na rotační systém, vztahy mezi dětmi a bezpečné prostředí bez strachu z písemek a zkoušení. Třídní kolektiv se totiž po tak dlouhé pauze musí znovu vybudovat. Podcenit tuto fázi se může v budoucnu vymstít.
Děti zažily něco, co nezažily generace před nimi
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity uspořádala webinář k návratu dětí do škol a k jeho úskalím. Odborný asistent Tomáš Kohoutek z katedry psychologie upozorňoval, že nepřítomnost žáků a studentů ve školách byla historicky i ve srovnání se světem opravdu nebývale dlouhá.
Vysokoškoláci nemají prezenční výuku v podstatě více než rok, žáci druhého stupně se do tříd vraceli vždy jen nárazově na týden či dva, středoškoláci ještě méně a doteď zůstávají až na maturanty a výuku praktických předmětů doma. Kohoutek si dokonce pokládá otázku, zda nevznikne "generace 2020/2021".
"Tyto děti zažily něco, co nezažily dlouhé generace před nimi, a doufejme, že taková událost zůstane zcela výjimečnou," říká. Vysvětluje, že jelikož se situace dotkla milionu a tři čtvrtě žáků a studentů (z toho 950 tisíc žáků základních škol), dá se očekávat široká paleta reakcí - od naprosto bezproblémového přizpůsobení, které může převažovat, až po velmi závažné stavy, s kterými by si pedagogové měli umět poradit nebo si říci o radu a pomoc.
Jak také upozorňuje, rok v životě dítěte znamená podstatně delší období než v případě dospělého. Někdy podle něj stačí i několikatýdenní či několikaměsíční výpadek na to, aby se zcela změnila struktura kolektivu a úplně nově se zformovala skupina. Škola tak po návratu nebude pro některé děti tím sociálním zázemím, jako byla před zavřením. Zvláště pro žáky, kteří se on-line výuky neúčastnili a takzvaně zmizeli, může být návrat obtížný.
Podle Kohoutka nyní mohou následovat dva základní scénáře. "Může nás čekat krátké období adaptace a pak můžeme najet na to, jak to vždycky bylo. Nebo dlouhá fáze obnovy, která znamená vždy i nějakou restrukturalizaci celého systému," popisuje.
Názory na to, kudy se bude návrat ubírat, se dle jeho slov velmi liší. Někteří dokonce tvrdí, že tyto děti jsou "v podstatě odepsané", jiní naopak říkají, že jsou "neuvěřitelně flexibilní" a hravě se se vším vypořádají. Zatím podle Kohoutka nelze předjímat, jak návrat dopadne. Záleží i na každém žákovi, jeho zranitelnosti nebo jeho rodinném zázemí.
Někteří jsou za návrat vděční, jiní nezvládají emoce
"Moje devítiletá dcera Alžběta byla z návratu do školy nadšená, zůstává v družině i déle než musí. I když bych ji výjimečně mohla vyzvednout ve dvě, stejně chce až po vycházce. Je fakt celá šťastná, že zase vidí pana učitele a kamarády, a to i když mají denně písemku," líčí maminka Karolína. Zároveň ale dodává, že po týdnu prezenční docházky už Alžběta říká, že se docela těší, až bude zase na týden doma, protože je ze vstávání v půl sedmé unavená. On-line vyučování jí totiž jednou týdně začíná od devíti hodin a jednou dokonce až od desíti.
"Mám jedenáctiletá dvojčata Matěje a Jirku a ti si již od září přáli, aby zavřeli školy a mohli mít zase distanční výuku. Bohužel se jim to poměrně brzy splnilo," začíná své vyprávění Andrea. Dálková výuka podle ní synům zcela vyhovuje, protože jim dává spoustu času i na věci, co je baví. Jedou podle domácího rozvrhu, který kromě zhruba tří on-line hodin denně obsahuje i okénko na domácí úkoly, programování her či alespoň hodinu na vzduchu.
Ještě do začátku května tu nechybělo ani políčko na psaní cvičného testu na přijímací zkoušky. Nyní již mají přijímačky na osmileté gymnázium za sebou. "Jelikož jsou oba systematické typy, rozvrh dodržují, i když jsme oba s mužem v práci. I po splnění všech povinností z rozvrhu jim pořád zbývá dost času na ‚paření‘ minecraftu a youtubová videa," pochvaluje si.
Po otevření prvního stupně do lavic nenastoupili a raději se připravovali na zkoušky. Nyní tam již musí, ale vůbec se netěší, protože se tam coby mimořádně nadaní žáci nudí. "Stěžují si, že se všechno opakuje stokrát, i když oni to umí napoprvé. U distanční výuky mohou paralelně dělat ještě něco dalšího, většinou si u ní četli nebo kreslili, což ve třídě dělat nejde," vysvětluje Andrea. Příliš se jim prý nestýskalo ani po kamarádech, stačil jim kontakt přes Whatsapp a občasná setkání venku.
"Chyběly jim kroužky, takže otevření Domu dětí a mládeže, sportovních oddílů a skautu přijali s nadšením. Nicméně školu by radši měli distančně napořád," líčí maminka. Matěj s Jirkou prý dokonce vymysleli svůj model ideální školy: prezenční vyučování dva dny v týdnu, zbytek samostatná práce doma nebo on-line výuka.
"Naše děti, dcera ve třetí třídě a syn ve čtvrté, se zpátky do školy velmi těšily. Uplynulý měsíc, kdy každý z nich strávil dva týdny ve škole a dva týdny doma, jim přinesl opětovnou chuť se vzdělávat. Tu už jsem poslední dobou při on-line výuce výrazně postrádala," vypráví maminka Martina. Především ale oba uvítali kontakt tváří v tvář se svými kamarády.
Jak ale také zmiňuje, učitelé si svorně napříč ročníky stěžují na špatné chování tříd. Žáci prý jsou jako ‚utržení se ze řetězu‘, mluví vulgárně a objevila se i šikana. "Dle mého názoru několikaměsíční sociální distanc, minimální nebo nulový styk s prarodiči, širším okruhem rodiny, sousedy, kamarády nebo spolužáky v dětech vytvořily přetlak, který vypouští právě v prostředí školy," domnívá se Martina.
Jak vysvětluje Tomáš Kohoutek z brněnské katedry psychologie, děti si s sebou z dlouhé distanční výuky nesou závažné tenze, kterých se nyní budou potřebovat zbavit. Tato "generace 2020/2021" se dle jeho slov projevuje nejrůznějšími příznaky postcovidové doby: mnozí mívají úzkostné a depresivní poruchy, poruchy spánku či příjmu potravy, vyskytlo se u nich sebepoškozování či myšlenky na sebevraždu, prošli si traumaty z ohrožení, ze ztráty svých blízkých či z truchlení. A někteří v sobě nesou následky domácího násilí, které během lockdownu vzrostlo podle odhadů expertů o desítky procent.
"Žáci mimo jiné ztratili i schopnost řešit konflikty se svými vrstevníky. To, aby uměli jít na kompromis nebo něco 'zahrát do autu', vyžaduje každodenní nácvik. Někdy se zbavujeme frustrace tím, že se snažíme, aby na tom druhý člověk byl hůře než my," vypočítává Kohoutek. Při opětovném setkání třídního kolektivu se musí podle něj počítat i s tím, že se v něm předefinovávají role. "Děti opět stojí před úkolem nějak si obsadit teritorium a vytvořit si pomyslnou hierarchii," vysvětluje. Doporučuje, aby se nyní učitelé pečlivě věnovali práci se třídou, buď sami, se školním psychologem nebo s externím preventistou.
Návrat do lavic se trefil do přijímaček a maturit
Trochu jiné starosti řeší nyní na středních školách. Musejí totiž skloubit přijímací zkoušky s návratem studentů k praktické výuce, se skupinovými konzultacemi maturantů, s on-line výukou teoretických předmětů a také s přípravou na maturity.
"Jedeme odborný výcvik a máme šestičlenné skupiny u končících ročníků na konzultace v odborných předmětech. Už od začátku ledna jsem cítil, že jde výkon dolů. Upravili jsme systém výuky a prostřídali ji projektovými dny. Teď dokonce mají projektový týden," popisuje Štefan Klíma, ředitel Střední pedagogické školy a Integrované střední školy v Mladé Boleslavi. "Každé dva měsíce si děláme zpětnou vazbu a všichni už ‚brečeli‘, že už to věčné vysedávání u počítačů nezvládají, že je bolí záda a odnášejí to na zdraví," dodává.
Podle organizace Nevypusť duši, jež se zabývá prevencí psychických problémů mládeže, znamenala roční distanční výuka pro středoškoláky nápor nejen na záda, ale především na psychiku. Podle ní toto dlouhé odloučení zvládali ještě hůře než mladší žáci, neboť studenti mají už mnohem rozvinutější a bohatší sociální kontakty s vrstevníky.
Nyní mají na mladoboleslavské střední škole "veselo", sešel se jim totiž částečný návrat studentů do škol, přijímací zkoušky, závěrečné zkoušky učebních oborů a maturity. "Je to nesmírně logisticky náročné, tak nás aspoň těší, že na praktickou výuku máme devadesátiprocentní docházku a o konzultace je u studentů obrovský zájem, moc se těšili, takže vidíme, že to má smysl. Je vidět vděčnost žáků za to, že se mohli vrátit do svých přirozených podmínek."
Učitelé už ale začínají být unavení, musí kombinovat on-line výuku pro ty, co zůstávají doma, se sérií konzultačních skupin, takže leckdy pracují až dvanáct hodin denně. "Nechápu ty hlasy, které třeba mluví o zkrácení prázdnin. Tihle lidé asi vůbec netuší, jak to ve školách probíhá," říká Klíma.
O měsíc odsunul praktickou maturitu a mírně ji upravil. U závěrečných zkoušek studenti běžně skládají písemné, ústní a praktické zkoušky, ministerstvo školství ale rozhodlo, že jednu z nich může tentokrát ředitel vyškrtnout. Štefan Klíma se rozhodl vynechat písemnou, s níž by podle něj měli studenti největší problém.
"Pandemie byla nepříjemná, ale říkám si, že za války do toho ještě padají bomby okolo vás. Tady stačilo vydržet v provizorních podmínkách, a navíc už naštěstí máme internet," shrnuje ředitel.
