"Máme on-line třídnické hodiny, skupinu na Messengeru, posíláme si fotky a píšeme, co kdo dělá, co koho trápí, a taky jsme byli čtyřikrát na běžkách. Bylo nás nějakých pět nebo šest, ale rozestupy velikánské, děti furt padaly," líčí třídní učitelka deváťáků Petra Stránská z Českolipska. Těmto žákům zbývá posledních pár měsíců "společného" studia, pak se rozutečou po středních školách.
"Vzhledem k tomu, že to vypadá ještě na dlouho, jsem nabídla svým žákům čaj s účou. V rouškách, s vlastním hrníčkem, ale opravdové setkání ve škole, dvacet minut podle rozpisu. Zájem je velký. Jen tak plkáme, o všem možným. A chtějí se podívat do své třídy," vypráví Hana Sedláková, třídní sedmáků na brněnské základní škole.
Nora Jakobová je školní psycholožka, kariérní poradkyně a vedoucí školního poradenského pracoviště na pražském soukromém Gymnáziu Jana Palacha (GJP). O duševní pohodu studentů tu dbali i za běžného chodu školy, v současné komplikované situaci podporu ještě znásobili. "Pandemie s sebou přinesla velký nárůst stresu, depresí, úzkostí a v druhé koronavirové vlně i frustraci, beznaděj a bezmoc. Naši studenti jsou právě ve věku, ve kterém jsou vzhledem k izolaci od vrstevníků a svých zájmů nejzranitelnější," popisuje Jakobová.
Organizují proto preventivní on-line programy pro třídy na téma duševního zdraví, učí studenty, jak se vypořádávat se stresem, jak mu předcházet a jak důležitá je relaxace, nebo jak si rozplánovat čas a jak zvýšit efektivnost pracovního i osobního času. Spolupracují na tom mimo jiné s organizací Nevypusť duši, jež se věnuje prevenci duševních chorob a během pandemie poukazuje na stoupající počty volajících na krizových linkách i na skutečnost, že duševní pohodě se mnohem více věnují na základních školách než na těch středních. Zde prý předpokládají, že už jsou jejich studenti dost velcí na to, aby vše zvládli sami.
Nora Jakobová kromě toho nabízí individuální on-line konzultace žákům, kde se jí mohou svěřit se svými problémy a mohou společně hledat řešení. Pokud je potřeba, odkáže je na další odbornou pomoc. Jako jeden z receptů na zoufalost ze současné situace doporučuje směřovat myšlenky studentů více do budoucnosti. Bavit se s nimi třeba o jejich další kariéře.
"Předpokládám, že když budou více vnímat svůj život v širším časovém kontextu, budou znát svůj směr, pomůže jim to zvládat aktuální stav," říká. V březnu tak například plánují on-line setkání s jejich absolventy, kteří studují na vysoké škole, aby si s nimi třeťáci pohovořili, a potvrdili si tak, že obor, o kterém do budoucna uvažují, je ten správný.
Při pohledu na facebookový účet tohoto gymnázia, které se nachází v historickém centru Prahy nedaleko Žofína, lze najít třeba on-line cvičení s tělocvikáři nebo výzvu vyrazit po městě na orientační běh, který společně připravili učitelé dějepisu a tělocviku, takže se studenti nejen zasportují, ale zároveň si na stanovištích procvičí otázky z historie metropole.
"Chceme, aby studenti neztratili kontakt se třídou, školou a komunitou kolem ní. Tuto sounáležitost budujeme zejména pomocí sociálních sítí," vysvětluje školní psycholožka Jakobová. Zveřejňují tu například koláže z lockdownového života učitelů, fotky z vysílání hodin ze škol, jejich zábavná a motivační videa, ale také další výzvy pro své svěřence - třeba sportovní, výtvarné nebo hudební. Studenty tu také zapojují do on-line dnů otevřených dveří, kde uchazečům zodpovídají otázky, a jak říká Nora Jakobová, "posilují tak svou GJP identitu".
Irena Kudláčková učí na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb v Litoměřicích a je tamější metodičkou prevence. Podle ní je důležité komunikovat se studenty o jejich pocitech. Pravidelně se jich proto ptá: "Co vám dnes udělalo radost? Co tě dovede spolehlivě vytočit? Jak zvládáte nekonečný lockdown?" Kdo chce, tak v rámci těchto výzev odpovídá a sdílí své pocity. "Chodí mi krátká videa z jejich běžných dní, někteří relaxují rukodělnými činnostmi a posílají své výtvory. Vzájemně se motivují a povzbuzují. Na konci každé výzvy jim dám zpětnou vazbu, sem tam pošlu nějakou pomoc, třeba relaxační techniky, návod, jak si zorganizovat den při distanční výuce. Z reakcí studentů vím, že to má smysl," říká.
Originální způsob, jak zůstat ve spojení a nebýt stále on-line, našli v Třeboni v soukromé základní škole Světoplavci. "Máme křoví, kam jim dáváme balíky a ony si je tam vyzvedávají. V nich najdou různé osobní vzkazy od pedagogů, někdy třeba i deskovky na půjčení domů," líčí učitelka Kateřina Parvonič. Děti si zde také píšou a schovávají dopisy.
Luboš Kočí, učitel na pražské základní škole Novoborská, se snaží pokaždé rozjíždět dětem den tak, aby měly co nejvíce pozitivních zdrojů. V aplikaci WhatsApp má skupinu Ranní ptáčata, kam si žáci mohou přijít buď, jak říká "jen tak pokecat", nebo si tu mohou vyzkoušet zábavné kvízy, hlavolamy a hádanky. "Pak už jsme on-line všichni a začínáme hrou na hudební nástroje a písničkami. Každý den si nějak zpestříme, někdy se učíme s domácími mazlíčky, někdy v pyžamu, jindy s plyšáky," vyjmenovává. Na "bolístky a starosti" dojde buď hned po ránu, nebo při nepovinné hodině odpoledne.
Na základní škole Mendelova v Praze pořádá třídní učitelka třeťáků Miriam Hejzlarová dvakrát týdně třídnickou hodinu - v pondělí, aby se žáci pobavili o tom, jak strávili víkend, a v pátek, aby si sdělili, co bylo na právě uplynulém týdnu nejlepší, co se jim povedlo a co je bavilo.
Dvakrát týdně dělá od 19 hodin "pyžámkové čtení". "Udělají si čaj, vezmou si dobrotu a pyžamo a zalezou do postele. Čtu jim Ikaboga od Rowlingové, která ho přesně pro tuhle dobu dopsala a vydala," popisuje. Zhruba jednou za dva týdny se s dětmi neučí vůbec a jen se věnují jejich oblíbeným on-line aktivitám. "I tak ale na spoustě z nich pozoruji poslední dobou velkou nepohodu," upozorňuje.
Monika Dvorská působí jako třídní učitelka čtvrťáků na Základní škole Jižní v České Lípě. Pro třídu zřídila společnou skupinu v aplikaci WhatsApp, kde děti sdílí fotografie nebo píší, co se jim povedlo, kde byly a co zažily. Jak říká, nezajímají ji jen školní výsledky, ale i třeba to, kolik má kdo sněhu na zahradě. "Každý den po vyučování přes aplikaci Teams zůstávám ještě připojena, a kdo chce, tak zůstane taky a povídáme si," dodává.
Některé školy říkají, že sociální izolace dětí a jejich narůstající stres a pocit beznaděje již začínají narůstat do takových rozměrů, že společně s rodiči plánují společné výlety a další setkání mimo školní rámec. Někde už obcházejí nařízení vlády a umožňují individuální konzultace třeba po čtyřech dětech. Někteří učitelé také zdůrazňují, že by bylo potřeba zapracovat na "školení" pro rodiče, aby věděli, jak je důležité pečovat o duševní pohodu svých dětí. Mnohým z nich totiž přijdou aktivity zaměřené na sounáležitost, budování komunity, vypovídání se či odbourávání stresu málo pracovní a považují to za mrhání časem.
