Na začátku byla v dubnu 2009 nabídka Václava Havla: "Pane Jančárku, já bych pro vás měl takový návrh - nechtěl byste natočit zbytek mého života?"
Jak už dokumentarista Jančárek řekl webu Aktuálně.cz loni na podzim, vzniklo tak "odcházení na třetí". V pražském divadle Archa se v té době hrálo Odcházení, poslední Havlova hra z roku 2007. Václav Havel si zároveň "plnil svůj klukovský sen", když se rozhodl, že svůj divadelní text pod stejným názvem natočí jako filmový režisér.
"A za třetí to bylo i skutečné životní odcházení velkého člověka," popsal Jančárek, který zachytil nejen poslední roky někdejšího dramatika, disidenta a státníka, ale také pohled na stáří, chřadnoucí zdraví, na skutečný odchod.
Cesta k těm, kdo Havla nezažili
Dokumentarista natočil přes 200 hodin záběrů, které jsou v mnohém unikátní, neboť v té době už byl jediným filmařem, kterého si Václav Havel v závěru života pustil tak blízko k tělu.
A unikátní bude i způsob, jakým teď Jančárek a jeho tým dostanou celovečerní dokument k divákům. Dojde také na klasickou a televizní distribuci, ale první uvedení filmu proběhne letos v listopadu on-line na sociálních sítích - především jako ocenění pro ty, kdo projekt podpořili.
Zároveň jde o cílený záměr, jak dokument dostat nejen k těm, kdo Václava Havla a jeho dobu zažili a film by si beztak našli, ale také k publiku, které by si filmu jinak ani nemuselo všimnout.
"Chceme, aby film vidělo co nejvíce lidí. A mladých lidí, a třeba těch, kteří už Havla ani sami neznají, ale někdo z jejich okolí, na koho dají, jim řekne: to je dobrý, podívej se na to," vysvětloval Jančárek už loni na podzim.
Facebook poprvé použil v době, kdy před deseti lety začal přednášet na Slezské univerzitě na oboru Multimediální techniky. I tenkrát byl k tomu ale tak trochu dotlačen. "Nejdříve jsem myslel, že se studenty budu komunikovat před univerzitní mail, ale pochopil, že bych byl za těžkého exota," popisuje Jančárek svůj někdejší vstup na Facebook.
Propagace filmu Tady Havel, slyšíte mě? a především zamýšlená cesta za mladým publikem si teď vynutily další znalostní a komunikační "upgrade". "Existence Instagramu pro mě byla překvapením, to mě úplně minulo," přiznává Jančárek. Ale naučil se a už ho prý baví.
Peníze na hudbu, kterou měl prezident rád
Podobně jako řada vrstevníků má přitom Jančárek ze sociálních sítí někdy ambivalentní pocit. "Občas mi přijde, že se svět řítí do strašné záhuby, že se lidé houfují do bublin, kde přestávají mít zpětnou vazbu," uvažuje.
Ale právě v tom, že sítě propojují lidi podobných zájmů a názorů, je zároveň jejich síla. "A pro možné udržování Havlova myšlenkového a názorového odkazu mezi mladými lidmi mají obrovský potenciál a význam," dodává dokumentarista.
Film je natočený, největší výdaje jsou už zaplaceny. "Nemusíme si ani pronajímat střižny, grafická a zvuková studia, protože je máme," dodává Jančárek. A sám tak vybízí k otázce, k čemu tedy vlastně nyní spouští kampaň na Hithitu?
"Jde o to, kolik času, můžeme věnovat dokončovacím pracím. O autorská práva a jejich získání, nebo také o náročný způsob zobrazování důležitých okamžiků prezidentova života pomocí originálních koláží ze snímků Havlových osobních fotografů," vysvětluje dokumentarista.
"Například jde o to, abychom mohli zaplatit práva na dobrou muziku od světových kapel, které měl pan prezident rád, aby i v tomto ohledu byl náš film na špičkové úrovni. Stejně tak grafika, pokud má být skutečně mimořádná, samozřejmě také něco stojí," doplňuje režisér.
Zázemí jako na Oscarech
Princip kampaně na Hithitu je jednoduchý. "Dovolíme si nabídnout zájemcům, aby nás podpořili zakoupením vstupenky na on-line premiéru," říká Jančárek. Základní vklad, za který divák dostane přístupový kód, aby si pak v letos listopadu v určený den film premiérově otevřel na sociální síti, činí 160 korun, což je částka odpovídající ceně lístku do kina.
Projekt propojil mnohé lidi a instituce, kteří měli k Václavu Havlovi blízko nebo se hlásí k jeho odkazu. Spoluscénáristou je vedle Jančárka filosof a někdejší diplomat Martin Palouš, přirozené archivní a poradenské zázemí má filmař v Knihovně Václava Havla. Důležitou oporou je také spolupráce s bývalou první dámou Dagmar Havlovou a Nadací VIZE 97.
Pražské Centrum současného umění DOX podpoří hithitovou kampaň volnými vstupenkami do galerie. Tomki Němec, jehož snímky se společně s pracemi Bohdana Holomíčka, Luboše Kotka a dalších fotografů objeví v originálním zpracování přímo ve filmu, nabídne svoji výpravnou publikaci Václav Havel - Tomki Němec - Fotografie. "Půjde o mimořádnou sérii 100 očíslovaných a námi oběma podepsaných výtisků," těší se Petr Jančárek.
Michael Kocáb, jehož nadace je společně s Jančárkem producentem filmu, do projektu obdobně vkládá svoje mezinárodní CD Aftershocks.
Vyjmenovat by Jančárek mohl a chtěl ještě řadu dalších, například Lucii Medkovou, která má pod palcem celé "PR" projektu, nebo střihače a specialistu na dokončovací práce Honzu Turka, jenž do projektu vložil i "know-how" filmaře, který už sám crowdfunding před tím úspěšně vyzkoušel. Ale je to podobné, jako při děkovačce na Oscarech - všechny prostě zmínit nelze.
Až do toho šlápnou youtůbeři!
Jednu věc ovšem režisér ještě vypíchne. "Úžasným impulsem pro mne byla také pozitivní reakce některých nejsledovanějších youtuberů. Máme se brzy pobavit o tom, jak by mohli film podpořit," říká.
Jančárek si je vědom jejich ohlasu, mohou zásadně pomoct tomu, aby si celovečerního dokumentu o Václavu Havlovi všimli i mladí lidé. A sami youtubeři vědí, v čemž je jejich síla. Na adresu o generaci staršího režiséra Jančárka mimo jiné poznamenali, že "nejhorší je, když se staří snaží dělat něco tak, aby to vypadalo, jako že to dělali mladí".
Tato kousavá upřímnost mládí Jančárkovi ale nevadí. "Je skvělá a jsem hrozně rád, že také oni rozumějí Havlovu odkazu a chtějí propagovat hodnoty, které prezident vyznával," reaguje.
Facebooková stránka filmu Tady Havel, slyšíte mě? už existuje a za první dva dny svého života nabrala přes 1100 sledujících. Profil na Instagramu už je také funkční stejně jako web. Hithit byl spuštěn ve středu.
Na starého filmařského psa to není vůbec špatné. "Jsou to paradoxy, že?" řekl by Václav Havel. A podle Jančárka by možná navíc doprovodil nějakou úsměvnou poznámkou jako při natáčení v berlínském hotelovém bazénu: "Jsem zvědavý, pane Jančárku, jestli s tou svou kamerou za mnou půjdete i do sauny…"
