Dokument mapuje poslední roky Havlova života. Premiéru bude mít na sociálních sítích

V dubnu 2009 se Václav Havel obrátil na filmového dokumentaristu s přáním a nabídkou zároveň: "Pane Jančárku, já bych pro vás měl takový návrh. Já bych si přál, abyste natočil zbytek mého života."
Odcházení "na třetí". Václav Havel si na konci kariéry splnil svůj dětský sen, zrežíroval film | Video: Petr Jančárek

"To ve vás hrkne, sedíte jako ve škole, a jen řeknete ano," vzpomíná Petr Jančárek, jak začal vznikat dokument, který nakonec v čase pokryl poslední dva a půl roku Havlova života, až do jeho smrti 18. prosince 2011.

A který, když se několik minut bavíme o jeho obsahu, Jančárek v jednu chvíli nazve "odcházením na třetí". V pražském divadle Archa se v té době hrálo Odcházení, poslední Havlova hra z roku 2007. Václav Havel si zároveň "plnil svůj klukovský sen", když se rozhodl, že svůj divadelní text pod stejným názvem i natočí jako filmový režisér.

"A za třetí to bylo i skutečné životní odcházení velkého člověka," popisuje Jančárek náboj i zodpovědnost situace, za které jeho film vznikal, kdy šlo nejen o unikátní možnost natáčení někdejšího dramatika, disidenta a státníka, ale také o pohled na stáří, chřadnoucí zdraví, na skutečný odchod.

Největší pochvala: Tak nějak to bylo…

Když Petr Jančárek mluví o Václavu Havlovi, říká důsledně "pan prezident". Ovšem z respektu, nikoli z odstupu. Nabídka ke spolupráci samozřejmě nepřišla z čistého nebe. Václav Havel ho dobře znal - z doby, kdy pro Českou televizi vznikala v Jančárkově režii dokumentární trilogie "Václav Havel, Praha-Hrad".

Její první díl, který zachycuje navracení Československa na mapu světa v prvním Havlově prezidentském období, Jančárek dostříhal v roce 2009 a Václav Havel si nechal dokument promítnout.

"Pan prezident dlouho mlčel a pak řekl - tak nějak to bylo…," líčí Jančárek "jednu z největších pochval", kterou prý kdy dostal za svůj film. Havel navíc už také věděl, že si může Petra Jančárka pustit do soukromí, v té době už spolu totiž několik let přímo spolupracovali. A jak s úsměvem dodává Jančárek: "Mohou za to Fidel Castro a Henry Kissinger."

Jeho zkratka potřebuje vysvětlení. Jako jeden ze spoluzakladatelů společnosti Člověka v tísni se Petr Jančárek podílel a podílí i na jejích filmařských aktivitách. V roce 2001 natočil na Kubě půlhodinový dokument o tamějších disidentech, z nichž mnozí pak o dva roky později skončili za mřížemi, když Castro nechal v březnu 2003 najednou uvěznit 75 lidí, jimž jeho režim vyměřil dlouholeté tresty.

Rychlejší než štáb Henryho Kissingera

Na první výročí "černého jara", jak si svět tuhle Castrovu demonstraci totalitní síly zapamatoval, v Člověku v tísni požádali Václava Havla, zda by pro kubánské disidenty nenatočil video pozdrav. Havel souhlasil a Petr Jančárek o pár dní později dorazil s kamerou do jeho tehdejší kanceláře ve Voršilské ulici v Praze.

Čekal, dohodnutý začátek byl už čtvrt hodiny pryč, když se přišel někdo z Havlova sekretariátu zeptat, kdy konečně dorazí celý štáb, aby mohli začít. "To jsme si nerozuměli, já jsem sám, žádní kolegové už nepřijdou, dám jen panu prezidentovi klopový mikrofon, rozsvítím světla a můžeme to natočit," informoval je ovšem Jančárek.

Překvapeni byli nejen prezidentovi spolupracovníci, ale i Václav Havel. Jen pár dnů před tím za ním kvůli video zdravici přijeli lidé od Henryho Kissingera. "A to bylo zajímavé, pana Jančárku, přijeli tři, byli tady celý den, přestavěli nám kancelář… a udělali to samé, co vy za deset minut…," reprodukuje Jančárek tehdejší Havlův pobavený údiv.

Nezůstalo jen u údivu, Václav Havel mu právě tehdy v roce 2004 zároveň nabídl, zda by s ním nechtěl při obdobných příležitostech, jako byly právě video pozdravy, napříště točit. A od této pravidelné spolupráce, při které si oba vyzkoušeli, že si navzájem vyhovují a věří, pak vedla cesta až ke vzniku časosběrného materiálu pro celovečerní dokument.

"Díky tomu, že mne pustil tak blízko k sobě, jsem mohl zaznamenávat obraz sice odcházejícího, ale stále nekompromisního režiséra vlastního osudu, jemného až ostýchavého muže, nesmlouvavého bojovníka, člověka s jasnou hierarchií hodnot, ale také chlapíka, s nímž jsme se docela obyčejně měli navzájem v úctě a rádi," říká Petr Jančárek.  

Červená a zelená fixa

Natočil přes dvě stě hodin záběrů. Zachytil Havlovy poslední cesty do ciziny, na výročí Solidarity do Polska, na Slovensko nebo také na americkou premiéru hry Odcházení v roce 2010 ve Filadelfii, návštěvu v New Yorku, kde se Havel kromě jiného zastavil u Billa Clintona. Zaznamenal návštěvy, které za bývalým prezidentem přicházely do Voršilské, kdy jednou z těch úplně posledních byl, pouhý týden před Havlovým skonem, dalajlama.

"Bylo zřejmé,  že Jeho Svatost věděla, že její osobní přítel odchází, přijela se s ním rozloučit," vzpomíná Jančárek. On sám pak ještě viděl "pana prezidenta" naposledy tentýž den, když Václav Havel v pražské galerii DOX přebíral slovenskou cenu Jána Langoše.

Ještě měl sílu, aby se svým příznivcům podepisoval. Jednou barvou jméno, druhou symbol srdce.  A úplně poslední slova, která Petr Jančárek od Václava Havla slyšel, měla podobu dotazu: "Pane Jančárku, nevíte, kde mám svou zelenou a červenou fixu?"

Až tragikomická situace? Milá i smutná zároveň? I to byl Václav Havel. "Důraz na nezbytnost souladu činů s vlastním svědomím a trvalé nadřazování obecného prospěchu nad soukromým," říká Jančárek. A doplňuje: "To vše mu do života vneslo plno obtíží, překvapení, absurdit a paradoxů - a já měl tu čest zblízka pozorovat, jak se s tím vyrovnává."

Tady♡Havel, slyšíte mě?

Pro svůj dokumentární film už má Petr Jančárek pracovní název "Tady♡Havel, slyšíte mě?" Tak totiž občas Václav Havel, jako režisér filmu Odcházení, přes megafon mluvil ke svému filmařskému štábu. Ale ve srovnání s tradiční filmovou distribucí chtějí jít Petr Jančárek a jeho partneři jinou cestou -  dříve než v kinech bude jeho celovečerní dokument uveden na sociálních sítích.

"Chceme, aby film vidělo co nejvíce lidí. A mladých lidí, a třeba těch, kteří už Havla ani sami neznají, ale někdo z jejich okolí, na koho dají, jim řekne, to je dobrý, podívej se na to," říká Jančárek, který je přesvědčen, že pro dokumentární filmy, jako je právě ten o Václavu Havlovi, dnes sociální sítě nabízejí větší divácký potenciál, než je klasické nasazení do kin.

"S promítáním v kinech, stejně tak s případným uvedením v televizi, samozřejmě také počítáme. Ale pro premiéru chci využít toho, co doba přináší, a to jsou sítě," dodává Petr Jančárek ke svému filmu, který bude definitivně hotov a připraven k vypuštění do kyberprostoru za necelý rok, před třicátým výročím listopadu 1989.

Mezitím ale budou samozřejmě k vidění i "ochutnávky", jak nazývá Petr Jančárek chystané ukázky z materiálu. Když na nedávné výročí Havlových nedožitých narozenin (5. října) na Facebook umístil krátké video s fotkami z natáčení svého dokumentu, měl za první dva dny 25 tisíc zhlédnutí.

Pro Petra Jančárka je v tom radost, že Havlův odkaz je stále aktuální, a naděje, že jeho dokument si najde obecenstvo. "Strašně mě těší, že pan prezident společnost doma i v zahraničí stále zajímá a že má příznivce i mezi mladými lidmi," říká dokumentarista.

Dokončil, o čem snil

V roli režiséra filmu Odcházení, kterou si Václav Havel sám vysnil, napsal i zahrál, říká na jednom ze záběrů Jančárkova dokumentu někdejší vězeň svědomí svému štábu do megafonu: "Tady Havel, slyšíte mě?" A po několika poznámkách k hercům dodává samozřejmě: "Děkuji za pozornost…" Možná půjde o vůbec poslední záběr chystaného dokumentárního filmu, i když to Petr Jančárek ještě prozradit nechce.

Právě ve dnech, kdy si připomínáme Havlův odchod, ovšem ten záběr působí úlevně, smířlivě, a lze-li to tak říct, až radostně. Pan prezident Václav Havel se v záběru lehce usmívá, jako by věděl, že stihl, co potřeboval, že dokončil, co chtěl, a že odejde spokojen.

 

Právě se děje

před 11 minutami

Výbuch ve Vrběticích znehodnotil okolní pozemky a znemožnil jejich využití, obce žádají stamilionové kompenzace

Obce a lidé z okolí vrbětického areálu, kde v roce 2014 vybuchly dva sklady s municí, žádají stát o odškodnění v řádu stovek milionů korun. Kvůli explozím a zásahu složek integrovaného záchranného systému, který skončil až loni, nemohli majitelé hospodařit na stovkách hektarů pozemků. Byly znehodnoceny, událost snížila cenu nemovitostí, měla i dopad na kvalitu života obyvatel, řekl v úterý novinářům europoslanec a advokát čtyř postižených obcí Stanislav Polčák.

Přímé škody na majetku obcí Vlachovice, Haluzice a Lipová a města Slavičína se podle něj pohybují okolo 80 milionů korun. Další škody způsobené obcím a obyvatelům odhadl na stovky milionů korun. Nároky by se podle Polčáka mohly hradit ze zvláštního fondu, jehož vznik obce iniciují. "Obce očekávají, že by se státem mohly dospět k dohodě nejpozději v září, což je i tak sedm let od výbuchu," uvedl Polčák.

Dosud obdrželi v roce 2015 pouze obyvatelé tří dotčených obcí odškodnění 3100 korun, a to za evakuaci po explozích. "Náležitém u odškodnění bránilo provádění záchranných prací, které byly ukončeny teprve na podzim loňského roku, a dále nezjištění skutečného viníka události. Pevně věříme, že s ohledem na nově zjištěné informace nyní stát k odškodnění přistoupí zodpovědně a především rychle," uvedl Zdeněk Hověžák (STAN), starosta Vlachovic, jejichž součástí jsou i Vrbětice.

Obce dále požádaly vládu a ministerstva obrany, vnitra a financí, aby byli v přiměřené době pohnáni k odpovědnosti viníci tragédie, i pokud by byli ve spojení s cizí státní mocí. Navrhly také adekvátní směnu vhodných pozemků ve vlastnictví státu s pozemky dotčenými mimořádnými událostmi. Požadují zabezpečení hloubkového pyrotechnického průzkumu na zasažených pozemcích. "Návrhy nyní budou projednávat zastupitelstva jednotlivých obcí," řekl Polčák.

Zdroj: ČTK
před 17 minutami

Bulharský prezident jmenoval svého spolupracovníka Janeva šéfem dočasné vlády

Bulharský prezident Rumen Radev jmenoval svého spolupracovníka Stefana Janeva šéfem dočasné vlády, která má zemi dovést k červencovým volbám.

Zdroj: ČTK
Další zprávy