Česká republika - Velké strany ztratily, ale jsou silnější než dříve. Supervolební rok nakonec vyústil ve výsledek 'voličské revolty', který dobře znají v sousedním Rakousku.
ODS společně s ČSSD přišly v říjnových komunálních volbách o 15 procent hlasů, stejně jako při volbách v květnu. Ovšem vedle toho, že ODS řídí vládu s rekordní většinou, teď mají velké strany 38 starostů z padesáti velkých radnic, kde už vznikla nová rada. Nemluvě o tom, že v Senátě strany posílily o dva mandáty.
ČSSD: Plzeňský zázrak
Vítězství sociálních demokratů po druhém senátním kole a po týdnu jednání na radnicích je už zjevné.
ČSSD získala nejen senátní většinu, prakticky ve všech volebních okrscích se zároveň ukázalo, že má lepší koaliční potenciál než konkurenční ODS. Například "plzeňský zázrak" způsobili pravicoví voliči, kteří ve druhém kole hlasovali pro levicovou místostarostku Dobřan Dagmar Terelmešovou a ignorovali zkušeného místopředsedu Senátu Jiřího Šnebergera.
Sociální demokraté získali nejvíc hlasů ve 37 z třiasedmdesáti statutárních a okresních měst. Většina z nich je na Moravě, ale levicovou radnici budou mít i tak pravicová města jako Náchod nebo Písek.
Předpoklad, že se proti vítězným sociálním demokratům vytvoří stejně jako v Poslanecké sněmovně středopravá většina ODS, TOP 09, VV a dalších malých stran, zatím vyšel jen v Olomouci a Hradci Králové. V Třebíči malé strany vyřadily ze zastupitelstva sociální i občanské demokraty.
Sociální demokracie se po dvaceti letech stala nejsilnější městskou stranou a zakládá na komunální úrovni vlastní politiku. S výjimkou Kladna a Litoměřic nevyužívá svou tradiční možnost, aby se stala menším partnerem ve velké koalici, a místo toho posiluje koaliční potenciál dohodami s malými středovými stranami.
Konec pověsti ČSSD jako ochotného menšího partnera pro primátory ODS může definitivně skončit, pokud dají sociální demokraté přednost novým stranám při dosud probíhajícím jednání o koalici v Praze, Plzni, Českých Budějovicích a Opavě.
ODS: Jihočeské blues
Sám předseda Petr Nečas hodnotil komunální volby jako zkoušku kvality jednotlivých okresních organizací. Ukázaly, že novou ODS může postavit na organizacích směrem na severovýchod a severozápad od Prahy. Konkrétně od Rakovníka a Berouna směrem na Teplice, Mladou Boleslav, Jablonec a Trutnov. Voliči tam v přítmí radnic neodhalili žádného "kmotra".
Úplným opakem jsou komunální výsledky v jižních Čechách, po pražském okolí nejpravicovější části republiky. V krajských Českých Budějovicích a Strakonicích skončila ODS až třetí a starosty se zřejmě stanou bývalí občanští demokraté na nezávislých kandidátkách. V dalších pěti okresních městech může nastoupit sociálnědemokratický starosta.
Občanští demokraté si zvláště v senátních volbách ověřili, že mohou kdekoli porazit TOP 09, když postaví kvalitní kandidáty. Exposlanci Petru Bratskému v šestém pražském obvodě voliči rozuměli očividně lépe, než obyvatelé Prahy 10 svému starostovi Vladislavu Lipovskému. Nejen skalní voliče ODS dokázali z osmi budoucích senátorů oslovit ještě další kandidáti v čele s Přemyslem Sobotkou v Liberci a Milanem Pešákem v Praze 11.
Zátěžový test ukázal, že ODS stále nemá na pravé straně politického spektra konkurenci.
Revoluce bez vůdce
Nebylo výjimkou, když nově založené strany získaly v komunálních volbách 20 procent hlasů. Podařilo se to ve městech jako Liberec nebo Zlín, kde lidé podezírali z korupce velkou koalici. Nové strany zabraly dosavadní místa komunistů, lidovců a zelených. O pádu komunistů svědčí, že na vyšší úrovni pronikli do městských rad jen v Havířově, Znojmě a Tachově.
Z konkurence ODS a ČSSD se výrazněji prosadila pouze TOP 09, která vyhrála volby v Praze, Zlíně a Mělníce. V dalších městech hraje řadovou roli jedné z protestních stran, které se snaží vyměnit dosavadní městské vedení. Zmíněné pravidlo porušila TOP 09 jen v Chomutově a Nymburce, kde podržela dosavadní velkou koalici.
Pro zakladatele TOP 09 původem z lidové strany musí být nepříjemná informace, že TOP 09 má nejen méně zastupitelských mandátů než KDU-ČSL, ale získala proti třem lidoveckým jen dva nové senátory.
Naopak útěchou může být spolupráce s budoucími starosty Zlína, Českých Budějovicích a Semil, kteří se hlásí k Hnutí Starostové a nezávislí, sesterské organizaci TOP 09.
Situaci Věcí veřejných vystihuje nejen skutečnost, že nemají žádného senátora, ale také fakt, že o místa starosty usiluje pouze členka poslaneckého klubu VV Štěpánka Fraňková v Pardubicích. Kandiduje však jménem Sdružení pro Pardubice a dohodnout se chce se sociálními demokraty.
Válka, nebo tripartita
Kdyby sociální demokraté neprohráli v květnových volbách, nikdy by neovládli Senát ani komunální sféru. Zmíněné pravidlo připouštějí i členové vedení ČSSD. Do října 2010 už voliči zapomněli, jak straně zazlívali svržení pravicové vlády v březnu 2009.
Ještě v létě se sociální demokraté mohli obávat toho, že česká levice úplně ztratí význam, jako se to stalo v Polsku a Maďarsku, a jak to hrozí v mnoha zemích západní Evropy.
Dnes může politolog Daniel Kroupa prohlásit: "Česká republika má politickou scénu od samého počátku zcela jinak strukturovanou než tradiční země. Všude byla silná levicová strana, druhá silná strana konzervativního typu a liberálové byli tou slabou stranou uprostřed. U nás se liberální ODS stala nejsilnější stranou a konzervativci jsou vytlačeni téměř k neexistenci," upozornil Kroupa, že se tím ČSSD otevírá prostor k další expanzi. Zvláště v situaci, kdy pravicová vláda zahajuje reformy, jejichž výsledek se nedá čekat do konce volebního období.
Vláda v čele s ODS bude volit ze dvou možností, jak se proti posilující sociální demokracii postavit. Může zvolit konfrontační boj dvou ideologií, o kterém mluvil hned po volbách premiér Petr Nečas. Upozornil, že hrozí "válka ústavních institucí mezi vládou a Poslaneckou sněmovnou na jedné straně a Senátem na druhé straně". Když vypukne, prohloubí politickou polarizaci v celé společnosti.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka naznačil druhou cestu. Chtěl by vytvořit jakousi politickou tripartitu, kde by se sociální demokracie účastnila přípravy nezbytných reforem a přijala za ně část odpovědnosti.
