Praha - Je pět minut po půlnoci. Mám první noční směnu v cargu na ruzyňském letišti. Dnes půjde do tuhého.
Přinesl jsem si sebou atrapu bomby a zabalený balíček, který chci strčit mezi zásilky směřující do letadel.
Co v balíčku je, nikdo neví. Stejně jako nikdo neví, že v jednom z mých telefonů, je "bomba". V mobilu je nastrkaná plastelína, nefunkční rozbuška a drátky.
Navzdory všem předpisům mě při nástupu do služby nikdo neprohlížel, nemusel jsem ani do rentgenového rámu.
Díky tomu jsem obojí pronesl přímo do bezpečnostní zóny v batohu vedle svačiny. Jsem v takzvané S.R.A. zóně, na kterou se podle vnitřních pravidel pohlíží jako na palubu letadla.
Akce "Bomba" na Ruzyni
- Deset let po teroristických útocích z 11. září naprosto selhala bezpečnostní opatření na mezinárodním letišti v Praze-Ruzyni.
- "Prolomit" je bylo snadné, stačilo trpělivě sbírat informace o zákulisí a ve finále se pak na základě těchto znalostí nechat přímo na letišti na čas zaměstnat.
- Redakce Aktuálně.cz má v rukou důkazy, že se v uplynulých dnech do nejstřeženějších zón letiště, odkud míří už zrentgenované zásilky zboží do letadel, dostal například pepřový sprej, kuchyňský nůž, nezrentgenovaný balík a "bomba".
- Šlo o věrohodnou maketu, která byla nefunkční, aby nikoho neohrozila. Ochrana Ruzyně byla na základě zjištění Aktuálně.cz příslušnými ministry okamžitě posílena.
Batoh mám celou dobu služby u sebe.
V cargu je ještě provoz, nakládají se zásilky do letadel, která letí v příštích hodinách. Zkouším, kam až se s telefonní bombou dostanu. Několikrát vyjdu přímo na letištní plochu. Opět mě nikdo nekontroluje, nikdo za mnou nepřijde, aby se zeptal, co to dělám.
Provoz ve skladu slábne, až tu zbývají jen čtyři skladníci a dvě jejich kolegyně. Všichni jsou zavření v jedné místnosti, něco si vykládají a neustále se smějí.
Občas si vyrazí zakouřit nebo skočí na záchod. Z místnosti vylezou až kolem čtvrté hodiny ráno.
Jdu na to.
Na vozíku jsou připraveny zásilky, které už prošly rentgenem, a směřují do Ruska. Balíky jsou na paletě, zakryté igelitem a zpevněné provazovou sítí.
Rozhlížím se kolem sebe, vybírám úhel, který nezachytí bezpečnostní kamery. Ještě před službou jsem šel do velína a chvíli sledoval, kam všude kamery míří. Snad jsem si vybral to správné místo...
Beru si z batohu balíček s atrapou a schovávám si ho pod triko. Nikdo nejde. Udělám pět kroků a dávám ho na ještěrku mezi připravené zásilky.
A je to. Docela jsem si oddychl...
Zbytek směny si čtu a občas se projdu. Krize na mě přijde až kolem páté hodiny, málem usnu.
Rušno začíná být zase až po šesté. Skladníci si přijdou pro první vozíky, "můj" balíček míří spolu s dalšími na letištní plochu kolem půl sedmé.
Skladník nic nekontroluje, vozík zapřáhne za ostatní náklad, který také pocestuje vzduchem do Ruska.
Za chvíli už se to veze k letadlu.
Končím těsně před sedmou hodinou, kdy mě přijde vystřídat kolegyně z ABL. Poslední směnu mám za sebou.
