Liberec - Druhou noc na svobodě má za sebou Lukáš Nečesaný, kterého ve středu osvobodil Nejvyšší soud. A přestože nemá mladík odsouzený za pokus o vraždu kadeřnice zdaleka vyhráno, pomalu promýšlí plány, jak se zapojit do života mimo zdi vězeňské cely.
Plánuje svatbu, dodělání si maturity i studia na vysoké škole. "Teď chci být se svojí rodinou. Uvidí se, co všechno bude dál. Určitě škola, pak snad vysoká, později bych se chtěl pracovně někde uchytit," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz, který proběhl v doprovodu jeho otce i zbytku rodiny.
Na svoji minulost ale nezapomíná a současně si uvědomuje, jak jej dva a půl roku ve vězení změnily. "Byl jsem lajdák, nespolehlivý, pořád jsem zapomínal, lempl. Vymýšlel jsem si, hrál jsem si na něco, co jsem nebyl, ani nejsem," dodává.
Aktuálně.cz: Co jste dělal první tři dny na svobodě?
Lukáš Nečesaný: Užíval jsem si rodiny a přítelkyně. Je to pro mě velký šok, jak probuzení do ráje. Je to krásný pocit, být znovu na svobodě. Zatím jsem byl ale jenom s těmi nejbližšími. Potkal jsem se s pár přáteli, kteří mi poblahopřáli, potřásli jsme si rukama a domluvili se, že v blízké době uděláme nějaký večírek.
Plánujete dokončit školu?
Lukáš: Počkáme na to, co napíše Nejvyšší soud. A pak se uvidí. Ale domlouvali jsme se, že bych mohl v září.
Otec: Pokud Nejvyšší soud řekne, že musí být pod dohledem probačního úředníka nebo že má někam docházet, budeme to respektovat. Lukáš ale ve škole dostal, když se to stalo, přerušení studia. Takže nyní nevím, co všechno mu chybí a co musí dodělat, ale hned po neděli vyrazíme do školy a začneme to řešit.
Lukáš: Jestli bude možné se dostat do školního režimu už na podzim, tak do toho půjdu, pokud ne, dodělám to příští rok.
Jak se proměnily vztahy ve vaší rodině?
Lukáš: Hodně. Třeba s taťkou jsme měli úplně jiný vztah, než máme nyní. Musím říct, že nás to vlastně paradoxně stmelilo. Celou rodinu. Lidi, kteří spolu nemluvili, spolu mluvit začali a tak. Uvědomil jsem si, co pro mě rodina znamená, co pro mě dělali, že je miluju a že jsem si toho, co jsem měl, vůbec nevážil.
Čím se to nevážení si rodiny projevovalo?
Lukáš: Byl jsem lajdák, nespolehlivý, pořád jsem zapomínal, lempl. Vymýšlel jsem si, hrál jsem si na něco, co jsem nebyl, ani nejsem.
Otec: Policii z toho, jaký byl, i z toho povídání od kamarádů, z posudků, které na něj policie nechala vyrobit, vyšla nevyzrálá osoba, lajdák a tak dále, ale zároveň mu vtělili něco, co bylo dokonale naplánováno. Protože řekl všem, že tam jde, sundá si před tím činem brýle, spálí oblečení, sníží se o 30 centimetrů, aby ho nepoznali, ale přitom nezohlední to, že je takový flegmatik, aby to dokázal udělat. Podle nich bylo všechno do detailu naplánované. Kvůli pár tisícům v nějakém kadeřnictví.
Jakou jste měl Lukáši pověst?
Lukáš: Nebyla nejlepší. Pro někoho jsem byl spratek z bohaté rodiny, který si občas půjčí bez dovolení auto a jezdí si machrovat po Hořicích. Je pravda, že jsem si užíval na plno života.
Otec: To užívání si nikdo nezpochybňuje. V toxikologických výsledcích se potvrdilo, že v nejkratším termínu asi měsíc kouřil trávu a pervitin bral šest měsíců zpátky.
Lukáš: Policie hrála na to, že jsem se zfetoval a udělal to, ale toxikologie to jasně vyloučila.
Jaké máte životní cíle? Jak jste je během pobytu ve vězení přehodnotil?
Lukáš: Teď chci být se svojí rodinou. Uvidí se, co všechno bude dál. Určitě škola, pak snad vysoká, později bych se chtěl pracovně někde uchytit.
Už si nepřipouštíte, že by to nemohlo dopadnout jinak?
Lukáš: Může, ale uvidíme, jak se to celé vyvrbí.
Připravujete se s právníky na nějaké možné scénáře?
Otec: Dokážete si představit, že by někdo šel do podobné profesní sebevraždy? Kdy Nejvyšší soud řekl, že jeho příběh je nezpochybnitelný. Na místě činu musela být jiná osoba, která vypadá jinak než Lukáš, šlapala na místě činu v krvi. Co by teď muselo přijít za důkaz? Nalezení důkazu v jeho neprospěch? To snad ani nelze. Do teď jde mluvit o justičním omylu.
Věříte ještě české justici?
Lukáš: Tohle jsou asi ojedinělé případy. Ale ve vězení byl pan Cimbál, který popisoval přesně ten samý postup zatýkání jako u mě, že byl zadržen kvůli svědectví, že se měl svěřovat kamarádovi a ze srandy mu říkat, že on je ten vrah, který zabil tu nějakou stopařku. Přesně mi popisoval Juštovy (kriminalista Milan Jušta, který vedl vyšetřování Nečesaného případu - pozn. red.) metody, jako mě ho odsoudil Vacek (soudce Jiří Vacek z Krajského soudu v Hradci Králové - pozn. red.) a pak hned Lněnička (soudce Jiří Lněnička z Vrchního soudu v Praze - pozn. red.). Vacek mu dal doživotí, Lněnička dvacet pět let. Probíhalo to jako u mě, pachové stopy, biologický materiál měl být nějaké jiné osoby. Tohle mě zarazilo, ale myslím si, že se to stává ojediněle.
Otec: V Lukášově případu není jediný důkaz proti němu. Od samého začátku to byl takový průšvih, že jsme se báli, že nikdo nebude chtít do tohohle shnilého jablka kousnout. Tady došlo k tak velkému pochybení, že budeme žádat o nějaké náhrady.
Lukáš: Nepotřebujeme se hojit na státu, ale chtěli bychom, aby takovíto jedinci neškodili nikomu dalšímu. Pro nás bude výhra, když budou potrestány osoby, které toto způsobily. To je pro nás větší satisfakce než nějaké peníze.
Otec: Nechceme ale zbytečně vytahovat válečné sekyry, protože se bojím, že by mohlo dojít k nějaké mstě. Chceme počkat, jestli přiznají vinu a omluví se, že mu zkazili život.
U soudu jste říkal, že jste zanevřel na Českou republiku a že zvažujete její opuštění.
Otec: Liberec a Hořice jsou malá města a každý si na něj ukazuje. Když se to uklidní, tak bude snad čas žít klidný život, když se to ale neuklidní, tak asi na chvilku odjede ze země a vrátí se, až se to zapomene. Protože vzpomínání na vazbu a soudy není moc příjemné.
