České nemocnice začnou za dva roky dostávat peníze od pojišťoven podle jiného klíče. Proč a co všechno se změní?
Systém úhrad se změní. Bude rovnější, pravdivější a spravedlivější. Zatímco dnes to funguje tak, že nemocnice dostane určitou sumu peněz, za kterou během roku nějak léčí, do budoucna jí pojišťovna zaplatí jen ty procedury, které skutečně v daném čase provede. Všechny nemocnice v rámci daného typu péče navíc dostanou za konkrétní proceduru přibližně stejnou částku. Bude na to stanoven určitý cenový rozptyl. Bude to zkrátka jako u jablečných džusů v hypermarketu. O těch také všichni vědí, že se dají koupit v rozmezí 16 a 24 korun. Za jinou cenu by si je proto nikdo nekoupil.
Jak je možné, že tento základní princip známý z hypermarketu doposud v nemocnicích nefungoval? Co způsobilo, že nemocnice dostávaly za stejnou práci naprosto jiné peníze?
Jak je to možné, to nevím. Je ale s podivem, že tento systém bez jakýchkoliv pravidel dokázat fungovat tak dlouho. Ve vykazování je totiž naprostý chaos. Není to jen o tom, že byly nemocnice odměňovány odlišnými částkami. Vím dokonce o případech, kdy nemocnice běžně prováděla výkony, které vůbec neměla s pojišťovnou nasmlouvané. Nikomu to přitom nevadilo, pojišťovna zřejmě uhradila jinak vykazované položky. Nemocnice zkrátka vykázala něco jiného, ale za podobnou cenu. A bylo to. To neříkám jako kritiku pojišťoven. Ani pojišťovny nemají adekvátní přístup k datům, která by měly mít pro svou kontrolní činnost.
Které jsou to případy a nemocnice?
Konkrétní případy nebudu uvádět. Děje se to ale poměrně často, není to vůbec žádná výjimka. Nemocnice, které chtějí dostat od pojišťovny zaplaceno, často jinou možnost nemají.
Co by se ale stalo, kdyby při takovém výkonu nastal nějaký problém a pacient by například zemřel? Kvalitu péče by pak musel zkoumat soud...
To si vůbec neumím představit. Podle mě by to k soudu nedošlo, to je jasné.
Jak se tedy bude situace napravovat?
Musíme ten systém narovnat a vnést do něj konečně normální svět. Musíme přitom začít od nuly. Nejprve zjistíme, jaké jsou reálné náklady jednotlivých hospitalizačních případů – někdo musí říct, kolik stojí potřebný materiál nebo kolik času musí lékař u daného případu strávit. Budeme chtít skutečně reálné údaje a všechna fakta. Dnes totiž řada z nich chybí – nemocnice třeba pojišťovnám vůbec nehlásí, v jakém stadiu je jejich onkologický pacient. To naprosto nechápu. Rozdíl v ceně je u pacienta s karcinomem v prvním stadiu a ve čtvrtém stadiu enormní, ta částka se liší i o dvě nuly. Pojišťovny přesto dnes tyto údaje nevidí.
To vám teď budou muset všechny nemocnice posílat všechna svá data? A co budou reportovat pojišťovnám – správné, nebo upravené údaje?
Všechny nemocnice data posílat nebudou, uzavřeli jsme kvůli tomu smlouvy jen se čtyřiceti referenčními nemocnicemi. Tyto nemocnice ale opravdu budou reportovat dvojí data – pojišťovně budou posílat stejná data jako doposud a nám budou reportovat pravdivé údaje o skutečně provedené péči. Poběží to vedle sebe paralelně nejméně dva roky. Získáme tak základ, který budeme moci použít pro nacenění celé hospitalizační péče.
Jak se na to nemocnice tváří?
Jsem velmi vděčný za to, že se tváří vstřícně, zatím jsem nezaznamenal žádný odpor. Ony v tom současném pokřiveném systému taky nejsou šťastné.
Co se potom bude dít s posbíranými daty?
Zanalyzujeme je a konečně získáme představu o reálných nákladech na léčení. Budete třeba vědět, kolik obvykle stojí léčba diabetu a jak tuto cenu ovlivňují i další parametry – například věk pacienta nebo přidružené zdravotní komplikace. Podle toho začneme dělat naceňování.
To znamená, že už bude stát operace žlučníku skutečně jedny peníze ve všech nemocnicích Česka? Nebude už hrát roli ani to, jestli jde o malé okresní zařízení, nebo velkou fakultní nemocnici?
Ceny výkonů budou skutečně stejné. Je ale pravda, že se budou muset přece jen nakonec navýšit i o ceny provozu nemocnice. V Německu to tak je. Jiné jsou totiž režijní náklady v nemocnici na rohu malého města a jiné v nemocnici s obrovským areálem, spoustou specializovaných center a vysoce erudovaným personálem. Je ale pravda, že bychom se pak asi měli snažit, aby takové specializované nemocnice nedělaly banální věci. Operaci slepého střeva a žlučníku by měla odbavit menší zařízení.
Kdy budete mít hotovo?
Prozatím počítáme s rokem 2018, ale jde o velmi horkokrevný termín. Je možné, že budeme potřebovat času víc. Na ústavu se na projektu podílí jen asi třicet lidí, jsou mezi nimi často i studenti. V každé referenční nemocnici budou muset být podle její velikosti další dva až tři pracovníci, kteří se budou problematice profesionálně věnovat.
A na kolik peněz vůbec tvorba nového „ceníku“ přijde?
Kultivace metodik a sběr dat bude stát během pěti let asi 250 milionů korun. Je to hrozně moc peněz, ale jsou v tom hlavně personální náklady na členy týmu a pracovníky referenčních nemocnic. Tyto náklady by ale měly pokrýt evropské dotace.
Více o změnách ve financování novin čtěte v pátečních Hospodářských novinách.
