New York - Když Jamese Foleyho v prosinci minulého roku islamisté po více než ročním věznění, bití a mučení vytáhli z kobky a zeptali se ho na tři osobní otázky, rozplakal se štěstím.
Věděl totiž, že se na jméno kapitána jeho středoškolského fotbalového týmu mohl zeptat jen někdo z rodiny.
Američan tehdy uvěřil, že když se v jeho vlasti konečně přesvědčí, že žije, dají se věci do pohybu a brzy se vrátí domů.
Věci se do pohybu skutečně daly, avšak strašlivým směrem.
Život Jamese Foleyho v srpnu vyhasl rukou zakuklence, jenž mu před kamerou chladnokrevně uřízl hlavu.
Video okamžitě obletělo svět.
Fatální chyba
Vraťme se ale o rok a půl zpět, do doby, kdy Foleyho unesli.
Díky výpovědím jeho bývalých spoluvězňů, bývalým příslušníkům Islámského státu a výpovědi překladatele se deníku The New York Times podařilo poskládat celý příběh; střípek po střípku.
Americký žurnalista James Foley se 22. listopadu 2012 spolu s britským fotografem Johnem Cantliem vracel ze Sýrie.
Od turecké hranice už dvojici dělilo posledních 40 minut cesty. Pak ale přišla fatální chyba - Foley se rozhodl udělat poslední zastávku na syrském území - v internetové kavárně ve městě Bineš.
Nahrávali zrovna fotky, když do kavárny vešel muž s dlouhým plnovousem. Neusmál se, ani nic neříkal. Prostě na nás jen zíral svýma ďábelskýma očima.
"Nahrávali zrovna fotky, když do kavárny vešel muž s dlouhým plnovousem. Neusmál se, ani nic neříkal. Prostě na nás jen zíral svýma ďábelskýma očima," vzpomíná syrský překladatel, který dvojici novinářů doprovázel.
"Pak si asi na minutu sedl k vedlejšímu počítači a zase odešel. Nebyl to Syřan, vypadal spíš na někoho ze Zálivu. Dvojice na počítači pracovala ještě asi hodinu," líčí dál muž, jenž se reportérovi deníku The New York Times představil jako Mustafa Alií.
Před kavárnou si novináři zastavili taxi, aby je dovezlo na 40 kilometrů vzdálenou tureckou hranicí.
Tam už ale Foley ani jeho kolega nedojeli. "Po několika minutách cesty jim zkřížila cestu dodávka, přinutila taxi zastavit, její posádka oba naložila a odvezla neznámo kam," uzavírá Alí.
Během 14 měsíců 23 unesených
Foleyho a Cantlia únosci třikrát přemístili. Nakonec je uvěznili ve sklepení dětské nemocnice v Aleppu.
Tam se dvojice novinářů setkala s teprve osmnáctiletým Belgičanem, který odjel do Sýrie, aby se přidal k džihádistům. Když mu ale jeho vystrašený otec poslal textovou zprávu, velitel milice ho nařkl ze špionáže a nechal ho zavřít spolu s oběma novináři.
Belgie za mladíka nicméně zaplatila výkupné a on se - na rozdíl od Američana a Brita - dostal na svobodu.
V zajetí propadli islámu
Z výpovědí těch, kdo přežili, vyplývá, že většina vězňů na oko přijala islám, aby tím zmírnila kruté zacházení svých věznitelů. Ne tak Foley. Ten konvertoval skutečně. "Když mu dali korán v angličtině, strávil dlouhé hodiny jeho studiem, recitoval se mnou verše a přijal jméno Abú Hamza," líčí mladý Belgičan.
Jeho tvrzení podle New York Times potvrdili i další svědci.
V lednu tohoto roku zůstávalo v nemocničním sklepení v prostoru o rozloze 20 čtverečních metrů 19 vězňů.
Po dlouhé měsíce, kdy mj. i francouzsky, anglicky a nizozemsky hovořící únosci nevznášeli žádné požadavky, pokračovalo každodenní mučení a výslechy. Vězni trpěli hlady a nedostatkem světla.
Až v listopadu najednou únosci všechny vyzvali, aby jim dali e-mailové adresy příbuzných. Chtěli peníze. Od té doby byli vězni pravidelně vyváděni ven, aby odpovídali na osobní otázky a prokazovali tak, že žijí.
Několikrát si přišli i pro Foleyho. Marná naděje. Spojené státy s teroristy nevyjednávají. Chtějí tím udělat své občany pro únosce méně atraktivní.
Uplynula další doba a Američané a Britové byli od zbytku skupiny úplně odděleni.
Vyčkávání trvalo až do srpna, kdy si pro Jamese Foleyho přišli naposledy a před kamerou ho bez nejmenší známky soucitu podřízli.
Během následujících týdnů se na internetu objevila videa dalších tří poprav. Scénář byl pokaždé stejně krutý. Ze skupiny 23 Foleyho spoluvězňů zůstávají v zajetí ještě tři, včetně britského fotografa Johna Cantlieho.
