Tunis (Od našeho zpravodaje) - Lépe než Muammar Kaddáfí dopadl svržený tuniský diktátor Zín Abidín bin Alí. Žije.
Svůj prostorný prezidentský palác nedaleko ruin Kartága, s nádherným výhledem na Středozemní moře, ale musel opustit. Nyní před prázdnou rezidencí postává policista vedle zaparkovaného motocyklu a usmívá se: "Toto je prezidentský palác, ale prezident v něm není."
Bin Alí vyhrával všechny takzvané volby se ziskem devadesáti a více procent hlasů, v roce 2004 dokonce podle oficiálních výsledků dostal 99 procent.
Ke skutečným volbám, prvním po vítězství takzvané Jasmínové revoluce v lednu a také prvním v arabských zemích, kde revoluce svrhly nebo svrhávají letité diktatury, jdou Tunisané v neděli.
Z jedenácti tisíc kandidátů vyberou 217 poslanců, jejichž úkolem je dát zemi stabilní vládu a novou, demokratickou ústavu.
Poprvé se rozdávají letáky, diskutuje se na mítincích, ulicemi jezdí automobily oblepené logy jednotlivých stran.
K volbám se chystá i Dagmar Bozouita. Moravanka, která žije v Tunisku už dvaačtyřicet let. Provdala se sem krátce po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
"U většiny lidí tedy převažuje optimismus, přes všechny těžkosti. Hodně mi to připomíná rok 1990 v Československu," říká.
Podle průzkumů má nejvíce hlasů - zhruba dvacet až třicet procent - dostat islámská strana An-Nahda (Obnova). Co na to Češka, léta žijící v zemi, považované za nejvíce sekulární v arabském světě?
"Dostanou dost hlasů, protože jsou aktivní mezi nejchudšími vrstvami, mají hodně peněz a jsou dobře zorganizovaní. V některých oblastech Tuniska mají lidé problémy se vůbec uživit a když například takto chudé matce dáte peníze na mléko nebo to nejnutnější pro její děti, tak vás bude volit," domnívá se Dagmar Bozouita.
Sedíme v kavárně na hlavní třídě Habíba Burgíby, tuniském Václaváku. Nedaleko od stolků je vidět připomínka revolučních dní a toho, že Tunisko prochází bouřlivým obdobím. Ostnaté dráty oddělují přímo na bulváru kavárenské stolky od obrněných vojenských transportérů, které střeží budovu ministerstva vnitra.
Třicetitisícová armáda je ve střehu i v době voleb. Občasné demonstrace ve městě se zvrhnou v násilí, nedávno například radikální islamisté protestovali proti vysílání kresleného filmu Persepolis jednou místní soukromou televizí.
Film podle nich uráží islám, protože je v něm bůh spodobněn jako bělovousý stařec.
Podle Dagmar Bozouity ale islamisté narazí na odpor, pokud budou chtít sekulární charakter Tuniska výrazně změnit.
"Například ženy se tady domohly dost práv a nikdo si asi nedokáže představit, že by se mělo vrátit mnohoženství, zakázané někdy od konce padesátých let. Já mám dvě dcery, jedna z nich je poměrně silně věřící muslimka, ale ani ona se nechystá volit An-Nahdu."
An-Nahda byla za režimu Zína Abidína bin Alího tvrdě pronásledována. Tisíce jejích stoupenců seděly ve vězení a část vedení uprchla do exilu. Dlouholetý vůdce strany Rašíd Ghannúší žil v Londýně, vítán davy přistál na tuniském letišti letos v únoru.
Strana ale tvrdí, že není třeba se jí bát. Jejím vzorem je prý systém, podobný Turecku. Žádný radikalismus, žádné násilí.
Ne všichni jsou o tom ale přesvědčeni. Řidič dodávky Rašíd, který má střední školu, ale kvůli nezaměstnanosti nesežene lepší práci, umírněným islamistům příliš nevěří.
"Oni hovoří hezky a umírněně, ale v mešitách, kde agitují, hovoří úplně jinak. V Tunisku jsme zvyklí, že politika a náboženství jsou oddělené a mělo by to tak zůstat," tvrdí.
Od nových poměrů Tunisané očekávají, nebo by rádi očekávali, hlavně pracovní místa. Nezaměstnanost je vysoká, už se přiblížila dvaceti procentům. Hlavně vysokoškoláci mají problém sehnat zaměstnání, odpovídající jejich kvalifikaci.
"Je to také tím, že tuniská populace ohromně přibývá. Když jsem na konci šedesátých let přijela, žilo tu pět milionů lidí. Teď deset milionů," říká paní Bozouita, která už je v důchodu a předtím mnoho let pracovala na tuniském letišti.
Ekonomickou situaci ještě zhoršila válka v sousední Libyi. Libyjci totiž v minulosti do Tuniska přijížděli za nákupy a na dovolenou a naopak mnoho Tunisanů pracovalo v Libyi.
Namísto toho letos tuniskou ekonomiku zatížil příliv statisíců libyjských uprchlíků. Ti o sobě dali vědět ve čtvrtek, kdy v autech projížděli centrem Tunisu, troubili a mávali libyjskými vlajkami na oslavu smrti Muammara Kaddáfího.
Tuniské nedělní volby jsou ale důležité nejen pro Tunisko. Jsou prvními "arabskými revolučními" volbami a to, jak proběhnou a dopadnou, bude mít vliv i na volby v dalších státech. Zejména Egyptě a Libyi. Stejně tak jako byla tuniská revoluce následováníhodným vzorem pro ostatní.
První výsledky nedělního hlasování se očekávají v pondělí ráno. Podle prvních zpráv šlo hlasovat sedmdesát procent oprávněných voličů.
