Jalta (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky Gustáv Husák dnes zaslal soudruhu Leonidu Brežněvovi pozdravný telegram u příležitosti svého příjezdu na dvoutýdenní dovolenou na Krym.
Zhruba takového znění byly v sedmdesátých a osmdesátých letech zprávy československých médií o místě, kde trávila dovolenou velká část nejvyšších stranických a státních papalášů celého východního bloku. Včetně těch sovětských.
Jalta a okolní resorty bývaly zaplněny stranickou elitou a nejzasloužilejšími dělníky či rolníky, kteří dostali pobyt v Jaltě jako vyznamenání "za vynikající práci".
A dnes? Soudruzi a zasloužilí pracující zmizeli. Kopce nad hladinou Černého moře, plné cypřišů, borovic a nádherných výhledů, zůstaly. A luxusních, opulentních vil naopak přibývá.
Jižní pobřeží Krymu se změnilo v Monte Carlo východu. Stalo se místem vyhledávaným boháči z Ukrajiny, Ruska i dalších zemí bývalého Sovětského svazu.
Pobřežní promenáda, která nese stále jméno Leninova, nestačí pojmout všechny butiky, noční kluby, kasina, luxusní restaurace, značkové obchody.
Socha ruského revolucionáře stojí na náměstí jakoby zapomenutá ze starých časů. Vladimír Iljič se ovšem musí přes náměstí dívat na restauraci McDonald´s, což by se mu patrně moc nezamlouvalo.
V Jaltském zálivu kotví přepychové jachty, pětihvězdičkových hotelů je tady skoro tolik jako dohromady na celé Ukrajině.
Pozemky tady patří k nejdražším v zemi, ani krize tady nezastavila stavební boom.
Ne všichni si ale užívají jaltského luxusu. Na mole před promenádou, pod zasněženými vrcholky kopců, postávají skupinky rybářů.
"Jsem už několik let v penzi, ta ale dělá 800 hřiven měsíčně (zhruba 1900 korun). Musím si nějak vypomáhat, jinak s tím nevystačím," stěžuje si postarší muž s udicí.
Ukrajinci by mohli s Čechy soutěžit o evropský titul největších nadávačů na vlastní politiky. Někoho chválit, to se na Ukrajině moc nenosí.
"Poměry na Ukrajině jsou hrozné. Všude na světě politici mají rádi svoji zemi, řekl bych. Ale tady ne. Každý chce peníze pro sebe a vyvézt je do ciziny," pokračuje nezadržitelně, mávaje rukou směrem do vody Černého moře.
Že je hotel Jalta v Praze na hlavním náměstí, to neví. Ale při zmínce o Česku zbystří. "Jojo, Československo. Dřív jsme byli bratři."
Osmdesátitisícové město, které ve světě zná snad každý díky slavnému summitu Stalina, Roosevelta a Churchilla v roce 1945, by se ale podobně jako celý Krymský poloostrov lépe cítilo v Rusku.
Mluví se tady výhradně rusky, výraznou většinu hlasů tady ve volbách získává - jako na celém Krymu - Viktor Janukovyč. Politik považovaný za nejbližšího Rusku a jeho zájmům.
Krym leží na jihu, dá se říci "vespod" Ukrajiny a symbolizuje to i jeho pozici. Je rozbuškou pro ukrajinskou stabilitu.
Šedesát procent z jeho dvou milionů obyvatel se hlásí k ruské národnosti. A podle nedávného průzkumu jen 40 procent lidí na Krymu považuje Ukrajinu za svojí domovinu.
Poloostrov Rusko dobylo a získalo na konci osmnáctého století. V roce 1954 ho tehdejší sovětský vůdce daroval Ukrajině jako dar na počest rusko-ukrajinského bratrství.
Jelikož obě republiky byly součástí SSSR a mělo to tak zůstat navěky, velký význam tomu tehdy nikdo nedával.
V roce 1991 se ale největší země světa rozpadla a obyvatelé Krymu se najednou ocitli na Ukrajině. V zemi, se kterou cítí mít máloco společného. Mnozí z nich to považují za omyl historie.
Odcizení ještě posílilo vítězství Viktora Juščenka v prezidentských volbách roku 2004. Problémy přinesl i návrat zhruba čtvrt milionu krymských Tatarů, které Stalin v roce 1944 pro údajnou kolaboraci s nacisty přesídlil na Sibiř a do Uzbekistánu.
Právě Tataři jsou na Krymu téměř jediní, kdo podporoval Juščenka a oranžovou revoluci.
Ukrajinská politoložka Olga Šumylová, bývalá poradkyně Juščenka, před časem řekla Aktuálně.cz:
"Doufám, že něco jako ruská invaze na Krym je nerealistickým scénářem, ale někteří lidé v Rusku říkají, že jednou se to může stát. Hrozba pro Ukrajinu a její hranice existuje, to je nepochybné."
Jalta ale možná nakonec bude stát na počátku uklidnění bouřlivých rusko-ukrajinských vztahů minulých let. Dohodu o dodávkách plynu podepsali na konci loňského roku premiéři obou zemí Vladimir Putin a Julija Tymošenková právě tady.
Vše o ukrajinských volbách, Tymošenkové a Janukovyčovi naleznete po kliknutí na následující grafiku.
