Lempartová vystudovala práva, pracovala na ministerstvu práce a sociálních věcí a následně měla vlastní firmu. O úspěšnou kariéru ale přišla, když loni na podzim polský ústavní soud, ve kterém zasedají soudci zvolení vládnoucí konzervativní stranou Právo a spravedlnost (PiS), de facto postavil umělé přerušení těhotenství mimo zákon.
Dvaačtyřicetiletá Lempartová měla několikaletou zkušenost s pořádáním protivládních protestů, a tak se rozhodla pomoci i teď. Postupně se stala jednou z nejvýraznějších tváří velkých demonstrací. Od té doby je ale podle vlastních slov v Polsku nezaměstnatelná.
"Kvůli tomu, co by vláda mohla takové firmě udělat, mi nikdo práci nedá," popisuje své obavy pro Aktuálně.cz.
Lempartová je nejen častým terčem slovních útoků, ale čelí i celkem 79 žalobám za pořádání nepovolených protestů v době pandemie koronaviru. "Můžu strávit ve vězení až osm let," říká.
Strach ale moc nemá. Jak dokazují případy dalších účastníků demonstrací, soudci v 95 procentech rozhodnou ve prospěch aktivistů. "Na téhle úrovni soudnictví máme stále nezávislé soudce. Samozřejmě se něco může stát a můžu skončit mezi těmi pěti procenty prohraných případů, ale to je součást mé práce," uvádí Lempartová, která je jedním z hostů Inspiračního fóra, konaného na konci října na 25. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
Stala se i ředitelkou polské nadace Strajk Kobiet (Stávka žen), se kterou vybírá peníze na hladký průběh protestů i pomoc demonstrantům - například s náklady na soudní řízení. Sama Lempartová v ní pobírá stejnou odměnu jako ostatní zaměstnanci. Něco málo nad hranicí minimální mzdy.
"Můj život je výrazně těžší než před rokem. Částečně ale také cítím zadostiučinění. Nezabýváme se jen potraty, stala se z toho protivládní věc. Díky protestům poprvé klesla podpora vládní strany PiS pod 40 procent a až 70 procent středoškoláků nechodí na hodiny náboženství," vyjmenovává.
Kontakt na linku pomoci s potraty je podle statistik třetím nejčastěji rozpoznaným číslem v Polsku. Číslo +48222922597 visí na budovách, tričkách, billboardech - dokonce i opoziční politici nosili kartičky s ním do televize. "Všichni toto číslo znají," dodává Lempartová.
Demonstranti mají i těžká traumata
Ani desítky tisíc demonstrujících ale nedokázaly zvrátit rozhodnutí soudu a v lednu vstoupil zákaz interrupcí v platnost. Změnil se však přístup policie k potlačování protestů.
"Nebyla jsem jenom svědkyní policejního násilí, sama jsem ho zažila. Loni v říjnu se protiteroristická jednotka v civilu vydávala za účastníky protestu. Pak ale začala bít lidi obušky. Popadli i mě a něco se stalo s mojí páteří. Měsíc nebo měsíc a půl jsem nemohla chodit," vzpomíná na loňský rok.
Kromě zranění si aktivistka odnesla i trauma, které teď řeší s lékaři. Není však jediná. Někteří lidé údajně trpí i posttraumatickou stresovou poruchou. "Lidé zažili násilí, přihlíželi mu. Nebo byli obklopeni davem policistů a nemohli jít domů. Zároveň věděli, že jim můžou policisté něco udělat a nikdo s tím nic neudělá," vysvětluje. "Bezpečnostní složky za to žádnou odpovědnost nenesou. Z jejich pohledu je to v pořádku," dodává.
Organizace Strajk Kobiet proto zřídila i telefonní linku, na kterou se mohou lidé s podobnými problémy obrátit. Nadace jim případně proplatí i sezení s psychologem. Této služby využívá sedm set lidí, aktivistka se ale domnívá, že ve skutečností je lidí s těmito problémy víc. "Myslím, že bez psychologické pomoci bychom ani nevydrželi."
Nadace ale působí i na dalších frontách. Kromě pomoci demonstrantům a poskytování informací o potratech také letos v říjnu spustila program, který se zaměřuje na domácí násilí. Vytváří síť lidí na různých místech Polska, na které se mohou oběti obrátit.
Dosud v zemi funguje oficiální linka pomoci, Strajk Kobiet se ale kvůli dosavadnímu jednání konzervativní vlády obává, že i ta by mohla brzy ohluchnout. "Předpokládáme, že vláda zavrhne Istanbulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Pak by linka nefungovala, nevznikal by ani registr případů a bylo by pro lidi složité sehnat pomoc," vyjmenovává možné problémy.
Na vině je vláda i Evropská unie
Aktivisté nyní sbírají podpisy, které by přiměly vládu projednat protipotratový zákon. Vyjadřují se ale dál i ke svobodě médií, nezávislosti soudů, zacházení s migranty na hranicích nebo k právům sexuálních menšin.
"Nálada ve společnosti je jiná, než o jaké mluví vláda. Podpora legalizovaných potratů je na 69 procentech, v roce 2016 přitom byla jen 37 procent. Více než polovina lidí by hlasovala pro zrovnoprávnění svazků homosexuálních párů. Je šílené, jak moc je vláda nesnášenlivá," hodnotí situaci v Polsku.
Server Balkan Insight uvádí, že propad v popularitě strany zapříčinila i pandemie koronaviru. Průzkumy veřejného mínění na konci července ukázaly, že stranu by ve volbách volilo pouze 30 procent dotázaných. Pro totální zákaz potratů je podle americké televize NBC News jen deset procent Poláků.
To všechno by podle Lempartové mohlo přispět k odlivu mladých lidí ze země. Naději vidí v případné změně vlády, volby jsou ale až za dva roky. "Máme čas, musíme ho využít stejně, jako jsme využili protestů. Budeme tlačit na opozici, aby se přeměnila a vnímala, co lidé skutečně chtějí. A na samotné lidi, aby šli volit. Víme, že změna nepřijde sama," doplňuje.
Lempartová ale viní ze současných problémů v Polsku i Evropskou unii a její pomalou reakci - ať už na stav polské justice, nebo ohledně potratů. Evropský parlament nakonec letos v červnu prohlásil interrupci za lidské právo. Podle aktivistky ale příliš pozdě. "Očekávala bych něco víc. Že začnou jednat dřív, než se něco hrozného stane," dodává.
Zjistěte víc o polském potratovém zákoně
- Fotogalerie z protestů ve Varšavě, které proběhly na Mezinárodní den žen
- Reportáž z varšavských protestů
- Příběh desetkrát zatčené demonstrantky, 65leté babičky Kasii
- Kroky, které proti zákonu chystá opozice a Evropská unie
- Příběh polského transgender muže, který podstoupil potrat, a jaké následky to pro něj mělo
- Bez podpory zákonných potratů si Polky často dělají potraty doma samy. Kdo jim pomůže, může čelit trestu
