První část rozhovoru s Františkem Štěpánkem najdete ZDE.
A.cz: Podcenil Západ výbušnou situaci v Afghánistánu nebo v Sýrii?
František Štěpánek: Ano. Afghánistán nebo Sýrie jsou naprosto jasné příklady.
Stejně jako svým způsobem současné Turecko. Vždy když v něm byl ohrožen sekulární stát, zasáhla turecká armáda, která pak sestavila vládu a té pak vojáci předali moc.
To ale není moc standardní a demokratické řešení.
To je pravda, ale tak tomu v Turecku v posledních desetiletích vždy bylo.
Dnes se ale turecká armáda přimkla po obrovských čistkách k vládnoucí straně AKP a možná ještě těsněji k prezidentu Erdoganovi, ze kterého se pomalu ale jistě stává orientální diktátor.
Dřívější schopnost turecké armády čelit ničení sekulárního státu je teď nulová.
Předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel už před časem v rozhovoru s Aktuálně.cz řekl, že Aliance umí velmi dobře válčit, ale obnova válkou nebo jinak zničených zemí už není její rolí. A nikdy nebude. To je podle něj úkol pro OSN, OBSE nebo jiné další mezinárodní organizace. Především ony podle generála Pavla v Afghánistánu, Iráku nebo jinde selhávají.
To je pravda.
OSN je v tomto směru úplně bezzubá. Čeho dosáhla na Blízkém a Středním východě?
Lépe na tom není ani Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Když se podíváme na Ukrajinu a její konflikt s Ruskem. Jak se tamní válečná situace změnila k lepšímu? Každý den můžou být dřívější krvavé boje znovu obnovené.
František Štěpánek
Stál u vzniku české 4. brigády rychlého nasazení (1994 - 1996). Pozdější velitel 2. armádního sboru a následně ředitel Vojenské zpravodajské služby ČR (1997 - 2001). Byl národním vojenským představitelem na velitelství NATO v Monsu a českým generálním konzulem v Istanbulu (2006 - 2010). Působí v Diplomatické akademii v Praze.
Co by se tedy mělo změnit? Mělo by se NATO - i kvůli neschopnosti zmíněných institucí - reformovat do jiné, jakési "humanitární podoby", aby jeho vojska uměla nejenom dobře válčit, ale politicky a ekonomicky stabilizovat Afghánistán, Irák či Libyi?
To bychom už chtěli od Aliance příliš.
NATO je jedna z mála funkčních mezinárodních organizací. A měla by zůstat ve své současné podobě.
Rekonstrukce země, obnova politického systému a ekonomiky je opravdu, jak říká Petr Pavel, práce pro civilní instituce a ne pro vojáky. Jakkoliv se i na tom (třeba i ti čeští) v Afghánistánu v určité míře podíleli.
Aliance nemůže být celosvětovým policajtem, natož spasitelem.
S křížkem po funuse - tak se řeší dlouho zrající krize
Takže to vyhrotím. Pokud například bývalý irácký diktátor Saddám Husajn používal vůči iráckým Kurdům chemické zbraně a naposled zřejmě i syrský prezident Bašár Asad proti vlastním lidem, má NATO jen přihlížet, aby se tyto země, jimž často vládnou zločinci, neocitli po jejich vojenské porážce v bezbřehém chaosu?
Na to se dá odpovědět jediným: nesmíme to nechat dojít tak daleko. Musíme se naučit předcházet podobným tragédiím.
Jakkoliv je to složité.
Některé krize, které nás dnes trápí a stále více ohrožují, nazrávají přece už dvacet třicet let. Pokud jsme jim až dosud nedokázali zabránit, je přece něco špatně.
Něco by se mělo a musí změnit.
Kdo a co by měl tedy dělat? Jedinou fungující mezinárodní organizací je zmíněné NATO. Jeho limity jsme už ale zmínili. Dobře - umí vojensky porazit kdekoho, ale co potom?
Opět, naprosto zásadní roli by měla sehrávat OSN.
Tato organizace má přece i nesrovnatelně více členů než Aliance. Ale jak má OSN zlepšit poměry v Afghánistánu, Iráku či třeba v Libyi, na to se mě neptejte.
Expertů má tato organizace víc než dost a já ty problémy posuzuji jen z pozice bývalého vojáka, zpravodajce a později i diplomata.
OSN by určitě měla vyhodnotit, jak krize ve zmíněných zemích probíhaly, co se s nimi až dosud a s jakými výsledky udělalo. A jak by se tedy mělo postupovat, pokud se bude k podobným "požárům" schylovat jinde.
Zatím jsme až příliš často svědky stále dokola opakujících se chyb mezinárodního společenství.
Vystoupení z NATO? Scestné nesmysly
Čeští komunisté navrhují, že bezpečnost země zaručí nejlépe náš odchod z NATO, které z Česka vysává miliardy. Ty by se měly podle nich investovat do armády a policie.
Tak to je naprosto scestné řešení.
Do NATO jsme přece vstupovali především kvůli jistotě vlastního bezpečí, ale i kvůli pomoci spojencům.
Ti by nám pak při vážném ohrožení přirozeně pomohli.
Jen vstup do NATO nám umožnil snížit neúměrně vysoké počty armády. Anebo chtějí mít komunisté znovu čtvrtmilionové vojsko, abychom byli schopni se bránit sami?
Opět bychom měli nakupovat stovky tanků, letadel nebo jiných zbrojních systémů, abychom při obraně samotní vůbec uspěli? Jak říkám, jsou to naprosto scestné návrhy.
Ve strukturách NATO jsem působil přes tři roky, takže o jeho možnostech kolektivní obrany něco vím.
Je to systém, kdy už každá alianční armáda nemusí mít úplně všechno a v obrovských počtech, ale hlavně to, v čem vyniká. Opravdu jen těžko říct, kam komunisté na podobné nesmyly (jak si individuálně zajistit obranu země) chodí.
Zvláště v tak bezpečnostně nejisté době.
Když už komunisté zmiňují náklady na armádu, ty by po vystoupení z NATO astronomicky vzrostly. Musela by být mnohem větší, a přesto by nemusela být schopna čelit soudobým rizikům.
Krize na Korejském poloostrově? Týká se i Česka
Vážných krizí a konfliktů ale ve světě přibývá. Má tento trend nějaké řešení?
Musí mít.
Jeden velký konflikt na Korejském poloostrově právě světu hrozí. A jsou tím znepokojeny nejenom USA, ale už i Rusko, Čína, Japonsko a samozřejmě i Jižní Korea.
A jsme znovu u toho: co proti tomu podnikla OSN? Hrozí nám opravdu vážný konflikt se Severní Koreou, naprosto absurdním, nebezpečným a nevyzpytatelným režimem, který horečně pracuje na vývoji jaderných zbraní i jejich mezikontinentálních nosičů, aby jimi mohl ohrožovat celý svět.
Pokud to dojde tak daleko, že budou muset zasáhnout USA, a tedy možná i NATO, začne se situace na Korejském poloostrově týkat i České republiky.
Mimo jiné i proto, že vládneme bezkonkurenčními schopnostmi v oblasti ochrany proti chemickým, bakteriologickým a jaderným zbraním.
To zní velmi vážně…
Konflikt velkého rozsahu světu z Korejského poloostrova hrozí, včetně dominového efektu.
Rada bezpečnosti OSN má pět stálých členů: Čínu, Rusko, Francii, Spojené státy a Velkou Británii. Relativně zdrženlivé jsou zatím Francie s Velkou Británií. Zbývající tři státy s korejskou krizí zatím nic moc nedělají.
Ale hlavně: nechali to opět dojít téměř na pokraj války, zatímco ostatní jim jen trapně přihlíželi a stále přihlíží.
Jinými slovy: tři země jsou se Severní Koreou na prahu konfliktu a zbylí dva na to jen zírají. O nestálých členech Rady bezpečnosti ani nemluvě.
