Studie, kterou vydali němečtí vědci a o níž poprvé informoval týdeník Spiegel, proto vyzývá německou spolkovou vládu, aby přijala potřebná opatření. Zvýšit by se podle nich měla daň z přidané hodnoty na maso a mléko ze stávajících sedmi na 19 procent (v Česku na potraviny platí snížená patnáctiprocentní sazba, pozn. red.). Pokud to jejich spotřebu nesníží dostatečně, měli by výrobci být zatíženi stejnými poplatky, jaké musí odvádět například elektrárny za emise oxidu uhličitého.
S podobným návrhem přitom přišly v posledních dnech hned dvě velké německé politické strany. Bavorská Křesťansko-sociální unie (CSU) by vyššími cenami masa chtěla zachránit domácí zemědělce. Nejjednodušší cestou by podle konzervativní strany bylo právě zvýšení daně z přidané hodnoty. Kromě toho Bavoři navrhují také zakázat obchodníkům lákat nakupující na nízké ceny masa. Ty by tak musely zmizet například z letáků supermarketů.
Němečtí Zelení pak přišli s návrhem zavést minimální cenu živočišných výrobků. Ta by kromě zvířat měla pomoct také k lepším pracovním podmínkám zaměstnanců chovných dvorů a jatek. "Pracují za mizerných pracovních a mzdových podmínek, žijí v ubytovnách za katastrofálních podmínek a zapomíná se na ochranu jejich zdraví," upozornil spolupředseda Zelených Robert Habeck. Stovky zaměstnanců německého masného průmyslu se kvůli špatným podmínkám v posledních týdnech nakazily koronavirem.
Podle přírodovědců z vědecké akademie v příštích desetiletích akutně hrozí vyhynutí asi milionu druhů zvířat a rostlin po celém světě, a to "víc než kdy v lidské historii". Nejohroženější jsou obojživelníci, mořští koráli a savci. Od začátku 20. století přitom druhů ubylo už přes 80 procent, jen hmyzu za poslední tři dekády třetina. A z planety mizí nejen vlhké tropické lesy, ale také travnaté savany v Severní a Jižní Americe a Rusku nebo evropské mokřady.
Za takových okolností ztrácí podle vědců půda schopnost snášet zemědělskou produkci, která je nezbytná i pro uživení lidského druhu. Za poslední dekády například v oblasti střední Evropy zmizelo z polí asi 90 procent všech rostlin, které zde dřív volně a v hojné míře rostly. Mizení druhů a druhů krajin se pak spojuje s emisemi skleníkových plynů, vysycháním a erozí půdy, která ztrácí živiny, a naopak se v ní i ve vodě v přírodě hromadí hnojiva a pesticidy.
Takové změny mohou podle expertů z Leopoldiny v dlouhodobém měřítku ohrozit lidskou civilizaci jako takovou. Navíc podle nich stojí spoustu peněz. Globální ekosystém podle nich ztrácí každý rok na hodnotě 125 až 145 miliard dolarů (až 3,6 bilionu korun).
Ve své analýze se zabývají návrhy, které naznačují, kudy se může ubírat zemědělská politika a co to bude znamenat. Roční spotřeba masa by se tak podle nich měla snížit ze stávajících 80 kilogramů na osobu v bohatých státech světa na méně než polovinu, tedy jen asi 300 až 600 gramů týdně.
Podle toho by své stravovací plány měly upravit závodní i školní jídelny, vzdělat kuchaře a německá i další vlády by měly začít s kampaněmi za zdravější stravování. Upozorňují přitom na skutečnost, že ačkoliv chov zvířat se rozprostírá až na 70 procentech zemědělské půdy v Evropě i na celém světě, lidé z něj čerpají jen méně než pětinu svého energetického příjmu. I vzdálené deštné pralesy tak mizí kvůli německému dobytku - pěstují se na nich totiž sójové boby, kterými se pak zvířata živí.
Série doporučení zahrnuje také často zmiňovanou změnu přístupu k zemědělství. To je dnes charakteristické zaměřením na co největší výnosnost s přispěním velké spotřeby vody, hnojiv i pesticidů. Podle autorů se "současná praxe intenzivní zemědělské výroby i vytváření zemědělské plochy ze savan, pastvin a lesů" musí zásadně proměnit.
