Moskva/Praha - Teprve podruhé v historii samostatné Ruské federace se dnes v Moskvě mění hlava státu.
Jenže zatímco Boris Jelcin na sklonku roku 1999 předal Vladimiru Putinovi klíčky od své kremelské kanceláře a nadobro zmizel z ruské politiky, dosavadní prezident nic takového učinit nehodlá.
Už dříve bylo dohodnuto, že se po předání moci Dmitriji Medvěděvovi vrátí na post premiéra, který již jednou krátce zastával, než si jej Jelcin vybral za svého nástupce.
Čtěte také: V Rusku se má ujmout moci malý velký muž číslo dva
Po této rošádě bude ale mnohem méně jasnější, jestli těžiště výkonné moci v Rusku zůstane v Kremlu, nebo se přesune s Putinem do Bílého domu, jak se říká moskevskému sídlu vlády.
Plíživý přesun pravomocí
Ruští analytici v této souvislosti mluví o „plíživém přesunu pravomocí uvnitř ruské exekutivy", a to bez ohledu na to, že jak Putin, tak Medveděv takovou perspektivu opakovaně popřeli.
„Je zcela zjevné, že Putin, který má u veřejnosti coby premiér mnohem větší politickou váhu i význam než jeho nový nástupce v Kremlu, se jednoduše nebude moci omezovat na tradiční roli sporého hospodáře, který poslušně vykonává příkazy, jež dostává shora," napsal v posledním vydání analytického týdeníku Vlasť Andrej Odinec.
A v zevrubné analýze problému předestřel hned několik koridorů, jimiž se Putin může ubírat vstříc vůči němu příznivější politické realitě.
Za prvé bude stačit, když naplní již existující články ruské ústavy, které vkládají do rukou premiéra nezanedbatelnou moc při rozvíjení struktur federální státní správy a jmenování svých náměstků.
Dosud bylo sice zvykem, že se tyto věci rozhodovaly v Kremlu, nic však nebrání tomu, aby se to nyní změnilo. Očekává se, že místo stávajících čtyř vicepremiérů jich v dohledné době bude pod Putinem fungovat osm či dokonce deset a že se budou věnovat především rutinním záležitostem, které zabírají velkou část vládní agendy.
To šéfovi kabinetu uvolní ruce, aby se mohl věnovat strategickým otázkám a tzv. velké politice.
Putin jako nárazník
Druhým klíčovým úkolem Putina v jeho nové roli bude udržet kontrolu nad táborem tzv. siloviků, tedy zástupců silových ministerstev a tajných služeb, jejichž vliv v administrativě výrazně vzrostl právě po příchodu Putina k moci.
Medveděv je totiž typickým představitelem antagonistického tábora liberálů či právníků, jak se jim někdy říká. Putin coby prezident dokázal vliv obou těchto klik účelně vyvažovat. Panují obavy, že kdyby na tento úkol rezignoval, mohou si oba tábory začít vzájemně vyřizovat účty.
V této souvislosti stojí za pozornost fakt, že zdaleka ne všichni pracovníci Putinovy prezidentské kanceláře přecházejí s šéfem na jeho nové působiště do Bílého domu. Ti, kteří zůstanou v Kremlu, tak zároveň budou moci plnit roli jakéhosi dozoru nad novým prezidentem.
„A Putin si tak udrží schopnost kontrolovat každý Medveděvův krok, a to i bez formálního přerozdělení pravomocí," dodává Andrej Odinec.
Všech gubernátorů pán
Je příznačné, že jedním z posledních výnosů, které Putin v roli prezidenta podepsal, se v pondělí stala drobná úprava systému výročního hodnocení práce gubernátorů, který před časem sám zavedl a který de facto rozhoduje o politickém bytí a nebytí nejvyšších představitelů místní správy v každém ruském regionu.
Tím, že Putin v textu zákonného opatření přenesl pravomoc vyhodnocování posudků z prezidentské komise na vládu podle analytiků de facto nově definoval poměry v zemi.
Bude to totiž nadále on, komu budou gubernátoři, které z jeho dřívějšího rozhodnutí už nevolí občané, ale dosazuje Kreml, skládat účty z vládnutí. A vzhledem k obrovskému počtu kritérií, jimiž se dá činnost gubernátorů posuzovat, je prakticky na jeho libovůli doporučit, kdo má ve funkci zůstat a kdo nikoli.
„Vladimir Putin si tímto způsobem udrží roli vrchního velitele gubernátorského sboru. A to přesto, že na papíře konečné rozhodnutí nadále patří prezidentovi. I proto je tandem (Putin-Medveděv) odsouzen ke spolupráci," konstatuje ve své analýze pro list Nězavisimaja Gazeta Alexandra Samarinová.
A právě v tom spočívá hlavní rozdíl mezi prezidentem Putinem a prezidentem Medveděvem. Zatímco prvně jmenovaný mohl personální složení exekutivy na všech úrovních ovlivňovat, jak se mu zamanulo, pro nového kremelského „pána" bude existující vertikála moci podle všeho nástrojem, který bude moci obsluhovat jen s pedagogickým dozorem.
