Bagdád Křesťanská menšina v Iráku slavila Velikonoce. Slavilo se mší, něčím novým na sebe a také děti dostaly dárky. Ani na chvíli se ale nezapomnělo na násilí, které zmítá jejich zemí.
"Navzdory bolesti a smutku jsme připravili tradiční pokrm a koupili jsme dětem nové oblečení," svěřila se Hijam, matka dvou dětí, v kostele Panny Marie v Bagdádu, kam přišla na velikonoční mši.
Většina farníků z této čtvrti v centru města uprchla před násilím do zahraničí. Ti, co přišli na mši, se modlili hlavně za mír a bezpečí.
Na ulici radši v šátku
Křesťanská komunita patří k nejstarším v zemi. Svého času ji tvořil milion věřících. Současné odhady jsou nepřesné. Nicméně se odhaduje, že tvoří 3 procenta všech 26 miliónů obyvatel. Jejich počet se za poslední roky zmenšil o třetinu nebo dokonce až o polovinu.
"Rodinné svátky už nejsou. Jdu do kostela, protože situace je nebezpečná," řekl 57 letý Habíb Tomas. Od začátku Velikonoc zemřelo při bombových útocích nejméně 26 civilistů.
Na ulici s námi vláda jedná jako s občany druhé kategorie," stěžuje si Tomas. "Věci se hodně změnily. Teď si některé křesťanky dokonce oblékají (muslimský) šátek, protože je nebezpečné to nedělat," dodal.
"Chceme odtud pryč"
"Velká část naší rodiny odjela do Sýrie a Austrálie," svěřuje se mladý muž, který svírá ruku své devatenáctileté manželky. Svatbu měli před necelým půlrokem. "Dá-li Bůh, odjedeme taky," vzdychne.
Pokud se jim to podaří, stanou se součástí více než 1,5 milionové vlny uprchlíků, které od začátku války zaplavila sousední Sýrii a Jordánsko.
Isam naopak se svými syny v Iráku zůstane. Stále pracuje jako inženýr, i když panuje velká nezaměstnanost. "Irák je moje země. Vždycky jsem žil v Iráku. Nevíme, co nám přinese budoucnost. Irák je vždycky plný překvapení," říká Isam.
"Žijeme v míru s našimi muslimskými bratry. Všichni nás respektují. Nemáme zvláštní problémy. Všichni Iráčané mají problémy, křesťané mohou být zabiti nebo uneseni jako kdokoliv jiný," zdůraznil mladý muž, který žije v jihobagdádské čtvrti Sajdíja.
Vchod do kostela stráží dva zřízenci. Jeden z nich má pod šatem ukrytý revolver. "Moje rodina slaví Velikonoce doma. Je těžké vycházet," doznává.
