Do zářivého ledového pole na západě Grónska se s rachotem noří vrták. Dutá tyč se pomalu zavrtává do mrazivé hloubky. Poté ji dva britští vědci, Peter a Julian, opatrně znovu vytáhnou a vyjmou z ní vrtné jádro. U ruky mají připravenou váhu, tužky a papír, napsala agentura DPA.
Toho dne měli oba výzkumníci štěstí: svítilo slunce, bylo takřka bezvětří a mráz jen asi minus 12 stupňů Celsia. A tak se mohl Peter dát do měření ledového jádra dokonce holou rukou.
Zhruba jeden metr dlouhý válec vypadá, jako by byl vytvořen ze stlačeného sněhu, proloženého tenoučkými, asi milimetrovými plátky ledu. "S trochou zkušeností se dají tyto vrstvy číst jako letokruhy kmene stromu," říká Julian.
Na vědecké stanici s prostým názvem T05 se odvádí rozhodující práce pro druhou šanci evropské výzkumné družice CryoSat. Její první exemplář se loni zřítil krátce po startu ruské rakety, která ho měla vynést na oběžnou dráhu.
Důkazy o oteplování klimatu
Projekt výzkumu klimatu, s nímž jsou spojena velká očekávání, však nemá skončit nezdarem: do tří let má znovu odstartovat s družicí CryoSat-2, která bude přelétávat nad Arktidou a Antarktidou a přitom stále měřit radarem tloušťku vrstev zalednění u obou zemských pólů.
"Zhruba jednou měsíčně pak budeme dostávat úplný obrázek z jižního i severního pólu," vysvětluje při návštěvě na T05 Malcolm Davidson z Evropské vesmírné agentury (ESA).
Odtávání ledových mas, způsobované například oteplováním klimatu zapříčiněným lidmi, pak prý bude okamžitě nápadné. "Chceme, aby byla měření přesná na centimetr," konkretizuje Davidson ambiciózní cíl vědců.
Nejen ohromná vzdálenost a velká rychlost družice však stavějí vědce před problémy. Radarový paprsek, který "ohmatává" mrazivý povrch, se rozdílně odráží: může proniknout i sněhem a pak teprve je z několikacentimetrové hloubky odražen zpátky.
Stanice ve výšce 2000 metrů
Aby se mohlo při vyhodnocování získaných údajů přihlédnout k takovým chybám, musejí vědci přesně znát vlastnosti ledu. A právě to je úkolem tří mužů a jedné ženy, kteří v současné době obývají stanici T05.
Stanice. To je ovšem přehnané označení pro tři malé stany, stojící ve výšce 2000 metrů na grónské ledové čepici. Kolem dokola není k vidění nic jiného než oslepující bělost, nejbližší město je vzdáleno 150 kilometrů.
Kopat ve sněhu díry o výšce člověka, dokud se nenarazí na dno ledové vrstvy, je namáhavé, a teploty přitom ještě v dubnu klesaly až pod minus 40 stupňů Celsia.
"Jednou tu byla taková sněhová bouře, že jsme neviděli ani na 20 metrů," říká Doug. "Tak jsme museli dva dny dřepět ve stanech."
Data pro CryoSat-2
Jejich práce - a led se zkoumá i na jiných místech Arktidy - je ale nezbytná pro přesnost měření, která má už brzy dodávat družice CryoSat-2.
"Mít k dispozici přesný obraz sněhových a ledových poměrů, to nám mimořádně pomáhá," potvrzuje Davidson.
K simulaci průběhu měření přelétává nad stanicí T05 letadlo, které má na palubě přístroje, jimiž se vybavují i družice. Tak lze přímo porovnávat výsledky měření s údaji o vlastnostech ledu získanými na místě.
Výzkumníci stráví na grónském ledovci asi čtyři týdny. Teď v květnu tam - na 70. stupni zeměpisné šířky - slunce téměř nezapadá. Po namáhavém dni a doušku z lahve whisky se ale dá v mírně vyhřívaném stanu spát dokonce i v ledové pustině.
Možná až do příští sněhové vichřice.
