Bolzano - Stovky afrických běženců v posledních třech týdnech dělilo od vytouženého Německa už jen několik hodin cesty ve vlaku Intercity.
Jejich sny se ale v severoitalském Bolzanu během okamžiku rozplynuly.
Převážně eritrejští uprchlíci - které by dle návrhu Bruselu mělo přijímat i Česko - sice přečkali životu nebezpečnou cestu do Evropy, měli ale tu smůlu, že se za vidinou lepšího života vydali zrovna v době, kdy se Německo připravuje na summit G7.
Berlín totiž před setkáním představitelů hospodářsky nejvyspělejších zemí světa dočasně obnovil hraniční kontroly a podobně se - kvůli strachu z kumulace migrantů navrácených právě od německých hranic - zachovali i Rakušané.
Závora tak sklapla už na italsko-rakouské hranici, odkud se uprchlíci nemají jak dostat, protože je už do vlaku nepustí.
Na nádraží v horském městě se tak ocitají v pasti. Většina z nich není na nadmořskou výšku přes 1300 metrů, kde teploty v noci klesají pod deset stupňů, ošacená. Nemají peníze ani potraviny.
Mnoho uprchlíků tak zůstává zcela závislých na pomoci místních obyvatel, kteří jim na nádraží nosí potraviny, oblečení i léky.
"Chtěli jsme nastoupit do vlaku mířícího do Německa, ale policie nám v tom zabránila," vylíčil agentuře Reuters čtyřicetiletý Eritrejec, který přespává na nádraží v Bolzanu a tvrdí, že mu docházejí peníze.
Pašerákům podle svých slov zaplatil 5000 dolarů (asi 122 000 korun) za to, aby ho dostali do Itálie. A víc už nemá.
Odešli by. Ale nemají kam
Přestože se už na místo sjeli dobrovolníci z neziskových organizací, kteří běžencům poskytují přikrývky, základní zdravotní péči, potraviny a právní rady, situace lidí uvězněných u železnice je často zoufalá.
Část se jich snaží dostat pryč pěšky. V Alpách, kde ještě před několika týdny sněžilo, ale není kam jít.
"Včera jsme tu měli přes sto lidí. Teď jsou pryč, ale nemáme tušení, kam šli. Někteří se možná vrátí zítra, až je pošlou zpátky rakouští pohraničníci," řekla serveru EU Observer Andrea Tremoladová z místní humanitární organizace Volontarius.
Minulý týden podle ní jedna z Afričanek porodila přímo na nádraží.
Společné hlídky italských, rakouských a německých policistů přesto zůstávají neoblomné a mírně řečeno selektivní. Kontrolují výhradně cestující tmavé pleti. Ty, kteří se neprokážou platným dokladem totožnosti členské země Evropské unie, z vlaku vykazují přes to, že mají platné jízdenky a nacházejí se uvnitř schengenského prostoru volného pohybu.
V rozporu s unijními pravidly?
Podle stávajících pravidel Evropské unie musejí žadatelé o azyl zůstat v první členské zemi, na jejíž území vstoupí, což ale Italové označují za nespravedlivé. Stejná pravidla nicméně nakazují, aby byly kontroly uvnitř Schengenu prováděny "cíleně nebo systematicky". Nikoliv tedy plošně, jako se to nyní děje na italsko-rakouské hranici.
Server EU Observer si navíc pokládá otázku, proč obnovené kontroly kvůli dvoudennímu summitu, jenž se v německém Elmau koná 6. a 7. června, trvají tři týdny. Německé úřady to zdůvodňují tím, že nechtějí, aby během konání summitu sedmi nejvyspělejších ekonomik světa došlo k teroristickému útoku nebo jiným násilnostem.
"Potenciálním podněcovatelům násilí by měla být odepřena možnost se akce zúčastnit, aby bylo zajištěno, že summit proběhne bez incidentů," stojí v oficiálním odůvodnění.
Stejně tristní situace je v poslední době ve vesnici Brennero, na samotné hranici s Rakouskem. Ti, kdo nepropadnou sítem v Trentu a Bolzanu, totiž končí právě tam. A podle zástupců neziskového sektoru už na malém nádraží dvoutisícového městečka skončily stovky lidí. Místní si nevědí s uprchlíky rady.
