Kábul - Afghánská vláda se zoufale snaží zmírnit dopad pondělního útěku téměř 500 tálibánců z kandahárské věznice Sarposa. Zahájila velkou akci s cílem uprchlíky dopadnout.
Guvernér provincie Kandahár v úterý řekl, že bezpečnostní síly již chytily 65 z nich. To je však pořád málo.
V afghánském hlavním městě Kábulu zavládla téměř panika, protože úspěšná operace Tálibánu zcela zesměšnila ústřední vládu a bude mít zřejmě negativní dopad v nastávající válečné sezóně. A to hlavně z pohledu spojenců.
Mezi 488 vězni - podle povstalců jich bylo dokonce 541, kteří uprchli ze Sarposy 320 metrů dlouhým tunelem, je nejen asi sto středních velitelských kádrů Tálibánu, ale také dva stínoví guvernéři a čtrnáct stínových správců nižších územních jednotek.
V Afghánistánu funguje stínová tálibánská vláda, která má v jednotlivých provinciích sice různý, ale vždy hmatatelný vliv.
Polní velitelé, kteří se v pondělí dostali na svobodu, mohou z hlediska Spojených států a jejich spojenců negativně zasáhnout do blížících se bojů, které v Afghánistánu obvykle začínají kolem května.
Tito muži neurčují celkovou strategii, ale obvykle velí skupinám o síle padesát až několik set mužů, a díky svým bojovým zkušenostem mají pro Tálibán zásadní důležitost.
Američané velmi rychle na vlastní kůži zjistili, jak důležité je zaměřovat se při boji na tyto střední velitelské články, které se starají o to, aby jejich rozptýlené jednotky operující samostatně plnily strategické cíle stanovené hlavními tálibánskými vůdci v Pákistánu.
"Nový" a "starý" Tálibán
Jedním z pilířů taktiky Spojených států v boji proti tálibáncům je přimět co nejvíce Afghánců, aby přešli na stranu vlády afghánského prezidenta Hamída Karzáího.
Tomu napomáhá právě eliminace zkušených velitelských článků Tálibánu. Na jejich místa pak musejí nastoupit noví muži, kteří jsou obvykle příliš mladí a příliš radikální.
Nechápou, co je třeba dělat, aby pro věc Tálibánu získali podporu místních komunit. Tito "noví" talibánci, jak jim říkají Afghánci, se často věnují kriminální činnosti, neodůvodněně zastrašují obyvatele, popravují pro nic za nic a nařizují divoké sebevražedné atentáty, při nichž ale umírají civilisté.
To znamená pro "starý" Tálibán strategický problém první kategorie, protože to vede k pnutí uvnitř samotného hnutí a v konečném důsledku by to mohlo přesvědčit většinu Afghánců, aby se postavili proti tálibáncům a podpořili ústřední vládu.
Útěk celé stovky zkušených velitelů, kteří se v nastávající válečné sezóně vrátí do boje, znamená pro spojence zřejmě konec podobných nadějí.
Nemohla to být náhoda
Sarposa zažila velký útěk vězňů již v roce 2008. Tehdy se Tálibánu podařilo z této káznice osvobodit 1200 mužů, nebylo však mezi nimi tolik tálibánských velitelů.
Spojenci od té doby investovali do modernizace Sarposy a výcviku afghánského vězeňského personálu miliony dolarů. Tálibán však ukázal, že si přesto může dělat prakticky co chce i na jednom z nejstřeženějších míst v Afghánistánu.
Tunel, který tálibánci kopali pět měsíců, vychází z jednoho malého domku a vede pod hlavní silnicí, betonovými zdmi věznice, strážními věžemi do cely ve vězeňském křídle, v němž byli zavřeni pouze členové Tálibánu.
Je dokonce vybaven elektrickým osvětlením a větráním a architekti celého plánu navíc využili k zastření výkopové činnosti podle listu The New York Times probíhající rekonstrukce zdejších zavlažovacích kanálů, kterou hradí Spojené státy.
Velkou otázkou je, jak dokázali tálibánci kopat s takovou přesností, aby tunel vyústil přesně tam, kde potřebovali.
Další záhadou je, jak mohlo utéci tolik vězňů, když tunel ústí v samostatné cele.
Vše nasvědčuje tomu, že tálibánci měli ve věznici spojence, kteří buď někomu poskytli duplikáty klíčů k celám, nebo se postarali, aby byly cely v inkriminovaný čas otevřené.
Navíc se zdá, že v noci z neděle na pondělí, kdy k útěku došlo, žádný z dozorců "kupodivu" neprošel příslušné vězeňské křídlo.
